ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1413.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1413/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 3. ledna 2008 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného A. Z. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 6 To 344/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 19/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 27 T 19/2007, byl obviněný A. Z. uznán vinným trestnými činy (ad 1 – 12) porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a (ad 13) trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. a byl odsouzen (ve vztahu k ad 1 – 12) podle §238 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Ve vztahu k ad 13 byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 72 T 153/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2006, sp. zn. 3 To 858/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §57a odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu pobytu na území města O. a okresu O. v trvání dvou roků. Podle §73 odst. 1 písm. d) tr. zák. mu byl zabrán 1 pár sportovní obuvi černošedé barvy zn. Extra M3 velikost 44, 2 ks šroubováků s modrou rukojetí, 1 ks vystřelovací nůž zn. Kelite a 4 ks SIM karet. Podle §228 odst. 1 tr. ř., podle §229 odst. 2 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výrokům o vině i trestech. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 6 To 344/2007, z podnětu odvolání obviněného doplnil napadený rozsudek podle §259 odst. 2, 3 tr. ř. per analogiam ve vztahu k výroku o trestu (za jednání ad 1 – 12) a výroku o zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. d) tr. zák. tak, že odsoudil obviněného podle §238 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců nepodmíněně, přičemž pro výkon trestu ho podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 písm. d) tr. zák. mu zabral 1 pár sportovní obuvi černošedé barvy zn. Extra M3 velikost 44, 2 ks šroubováků s modrou rukojetí, 1 ks vystřelovací nůž zn. Kelite a 4 ks SIM karet. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť je přesvědčen, že mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný uvedl, že v době vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Opavě již vykonával, a to od 18. 1. 2007, trest odnětí svobody v trvání jednoho roku uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 72 T 153/2006. Okresní soud v Opavě mu pak uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Obviněný dodal, že horní hranice trestní sazby trestných činů, za které byl nově odsuzován, jsou tři léta. V době rozhodnutí o uložení trestu mu již byl uložen trest odnětí svobody, který s nově ukládaným trestem přesáhl horní hranici trestní sazby pro trestný čin, kterým byl uznán vinným. Ačkoli tuto skutečnost v odvolání namítal, soud se dokazováním v tomto směru nezabýval. V rámci úvah o trestu z pohledu ustanovení §23 a §31 tr. zák. měly soudy zjišťovat, zda a v jakém rozsahu byly předchozí tresty vykonány. Tím způsobem mohly soudy dostát povinnosti vyplývající z ustanovení §36 tr. zák., podle kterého výměra trestu nově ukládaného a trestu již uloženého nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takový druh trestu stanovena. Podle názoru obviněného soudy porušily též §2 odst. 5, 6 tr. ř., když povinnosti tam uložené se vztahují i na zjištění skutečností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Trest uložený v předmětné trestní věci je podle názoru obviněného ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, protože nepoměr vyplývá z každého trestu, který je uložen nad horní hranicí sazby. Obviněný dále nesouhlasil s uložením ochranného opatření zabrání věci v případě dvou kusů SIM karet do mobilních telefonů, protože šlo prokazatelně o jeho vlastnictví. Dále namítl, že se nedopustil skutků pod body 1 - 5 výroku o vině, kterých se dopustila osoba známá obviněnému pod jménem K. Z nepřímých důkazů pak údajně nebylo dostatečně prokázáno, že by se tohoto jednání dopouštěl on sám.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého i soudu prvního stupně a aby Okresnímu soudu v Opavě uložil, aby ve věci znovu jednal.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitky směřující proti výměře uloženého trestu odnětí svobody lze pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit, avšak nepovažuje je za důvodné. Sazba trestu odnětí svobody v případě trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., ve které byl úhrnný trest odnětí svobody ukládán, činí (stejně jako v případě trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák.) šest měsíců až tři roky. Úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců byl tudíž obviněnému uložen v rámci zákonné trestní sazby. Odkaz obviněného na §36 tr. zák. je podle státního zástupce zcela nepřípadný. Z tohoto ustanovení vyplývá pouze tolik, že v případě, kdy je pachateli ukládán další trest odnětí svobody v době, kdy ještě nebyl zcela vykonán trest odnětí svobody dříve uložený, nesmí nově ukládaný trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem překročit hranici patnácti let (§39 odst. 1 tr. zák.). K ničemu takovému v předmětné trestní věci nedošlo. Státní zástupce dodal, že obviněný zřejmě přehlédl, že výrok o trestu uloženém ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 72 T 153/2006, byl zrušen v rámci ukládání souhrnného trestu za trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. I tento trest, který obviněný v dovolání nezmiňuje, byl při tom uložen v rámci trestní sazby uvedené v §247 odst. 2 tr. zák., podle kterého byl ukládán. Námitky směřující proti výroku o ochranném opatření deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť námitky proti výroku o ochranném opatření lze vznášet toliko v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Obviněný navíc podle státního zástupce vznáší námitky skutkového charakteru, nikoli námitky, které by se týkaly nesprávné aplikace §73 odst. 1 písm. d) tr. zák. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je určen k nápravě vad výroku o trestu, neodpovídají ani námitky, které směřují proti výroku o vině a podle kterých se obviněný některých dílčích útoků nedopustil. Rovněž v tomto případě vznáší obviněný námitky směřující do oblasti skutkových zjištění, které neodpovídají ani žádnému jinému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky obviněného zčásti neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zčásti jde o námitky zjevně nedůvodné.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V rámci tohoto zákonného důvodu lze v dovolání úspěšně uplatnit jen námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, a to jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu (viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud se zabýval námitkami, které bylo možno pod uplatněný dovolací důvod podřadit, avšak shledal je zjevně neopodstatněnými. Obviněný v dovolání vyjádřil své přesvědčení, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 27 T 19/2007, uložen trest odnětí svobody, a to ve výši 30 měsíců, tedy za trestné činy pod body ad 1 – 12 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jež přesáhl horní hranici trestní sazby pro trestný čin, kterým byl uznán vinným, neboť byl již dřívějším rozhodnutím (rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 72 T 153/2006) odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně, který od 18. 1. 2007 vykonával.
Je zřejmé, že obviněnému byly rozhodnutím soudu prvního stupně uloženy dva samostané tresty. Ve vztahu k bodům ad 1 – 12 výroku o vině trest úhrnný ve výměře dvou let a šesti měsíců. A ve vztahu k bodu ad 13 výroku o vině byly dány podmínky pro uložení trestu souhrnného, neboť obviněný se trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. dopustil před vyhlášením odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 72 T 153/2006, kterým byl obviněný odsouzen pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně. Ve vztahu k bodu ad 13 výroku o vině byl tedy obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 72 T 153/2006. Sazba trestu odnětí svobody v případě trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., ve které byl úhrnný trest odnětí svobody ukládán, činí šest měsíců až tři roky. Úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců byl tedy obviněnému uložen v rámci zákonné trestní sazby.
Pokud obviněný poukazuje na ustanovení §36 tr. zák. s tím, že soudy měly zohlednit dosud vykonanou část trestu odnětí svobody z jiného rozsudku, zcela zřejmě zaměňuje pojem „druh trestu“, za konkrétní trest uložený v rámci zákonné trestní sazby určitého trestného činu. Trest odnětí svobody, jako jeden z druhů trestů podle §27 tr. zák., má v §39 odst. 1 tr. zák. horní hranici ve výši 15 let.
Je rovněž zřejmé, že trest uložený obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 27 T 19/2007, za trestné činy pod body ad 1 – 12 výroku o vině a trest uložený obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 72 T 153/2006, nemají spolu žádný vztah, jak se mylně domnívá obviněný. Navíc předchozí výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 72 T 153/2006, byl zrušen při uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestnému činu popsanému pod bodem ad 13 výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 27 T 19/2007. Nejvyšší soud tedy konstatuje, že rozhodnutími soudů obou stupňů nedošlo k porušení žádného ustanovení trestního zákona o ukládání trestů a námitka obviněného v tomto směru dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nenaplnila.
Pokud jde o další námitku obviněného, že nesouhlasí s použitím ochranného opatření v případě dvou kusů SIM karet do mobilních telefonů, neboť se jednalo o jeho vlastnictví, Nejvyšší soud uvádí, že tato námitka uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídá, neboť námitky proti výroku o ochranném opatření lze vznášet toliko v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. V řízení o dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Nejvyšší soud se tedy touto námitkou nezabýval, protože obviněný v dovolání neuplatnil důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., jako nutnou součást obsahu dovolání podle §265f tr. ř.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že se nezabýval ani tou částí dovolání, ve které obviněný vytýkal soudům porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., která upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů a nezabýval se ani námitkami, že se jednání popsaného pod body ad 1 – 5 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně dopustila jiná osoba než obviněný. Tyto námitky totiž směřují do oblasti skutkových zjištění. Dovoláním nelze uplatňovat skutkové námitky, tj. námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je vázán jen na výslovně stanovené důvody, mezi nimiž není žádný skutkový důvod. Z tohoto hlediska je dovolání koncipováno tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Takové námitky tedy neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §265b tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud odmítne dovolání, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, kdy Nejvyšší soud shledal námitky, které odpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neopodstatněnými a ostatní námitky jsou v dovolacím řízení bez významu, dovolání obviněného A. Z. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš