ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1462.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1462/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. ledna 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. N., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. 7 To 201/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 1 T 55/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 1 T 55/2006, byl obviněný R. N. spolu s dalším obviněným M. P. uznán vinným pokračujícím trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. a byl odsouzen podle §182 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozené na náhradu škody.
Obvinění se trestného činu dopustili tím, že 1. dne 5. ledna 2004 krátce před 15. hodinou na železniční trati z M. l. do K. V., mezi obcemi O. K. a M., po společné domluvě spolu ještě s další osobou nůžkami na plech oddělili a následně ke škodě a. s. Č. D. odcizili celkem nejméně 150 metrů měděného čtyřžilového kabelu typu NK12, který byl součástí přenosového zařízení „REMOTE“ propojujícího řídící pracoviště v dirigující stanici B. n. T. s procesními stanicemi v dopravnách D3 v úseku trati B. n. T.-M. L., čímž došlo k vyřazení světelného návěstidla SV v dopravně D3 O. K. z činnosti, k přerušení traťového telefonu a osvětlení dopraven traťového úseku a dále k přerušení přenosu dat a informací o provozních stavech zařízení drážní dopravy, čímž bylo znemožněno zadávání obslužných úkolů mezi dirigující stanicí a dopravnou D3 O. K. a a. s. Č. D. takto způsobili škodu ve výši nejméně 855,- Kč, 2. se záměrem po opálení kabelů odevzdat vodiče z mědi ve výkupně sběrných surovin dne 8. 1. 2004 krátce po 14. hodině na železniční trati z M. L. do K. V., mezi obcemi O. K. a M., a to nejméně zčásti na místech a v úseku uvedeném pod bodem 1., po společné domluvě spolu ještě s další osobou nůžkami na plech oddělili a z majetku a. s. Č. D. a do přinesených tašek uložili celkem nejméně 150 metrů měděného čtyřžilového kabelu typu NK12 v ceně nejméně 855,- Kč, který byl součástí přenosového zařízení „REMOTE“ propojujícího řídící pracoviště v dirigující stanici B. n. T. s procesními stanicemi v dopravnách D3 v úseku trati B. n. T.-M. L., čímž došlo k vyřazení světelného návěstidla SV v dopravně D3 O. K. z činnosti, k přerušení traťového telefonu a osvětlení dopraven traťového úseku a dále k přerušení přenosu dat a informací o provozních stavech zařízení drážní dopravy, čímž bylo znemožněno zadávání obslužných úkolů mezi dirigující stanicí a dopravnou D3 O. K., byli však přivolanou hlídkou Policie ČR na místě dopadeni a i s kabely zadrženi.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný R. N. odvolání proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. 7 To 201/2007, k odvolání tohoto obviněného zrušil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 1 T 55/2006, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu, pokud se týká tohoto obviněného, a s použitím §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného R. N. odsoudil podle §182 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 3 tr. zák. ho pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání proti výroku o vině i trestu opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Brojil v něm zejména proti právnímu posouzení činu, kterého se měl dopustit a dále proti tomu, že rozsudky nebyly odůvodněny ohledně data krádeže dne 5. 1. 2004. Obviněný odkázal na výslech znalce Ing. M. H., který jednoznačně uvedl, že zařízení Remote není obecně prospěšné zařízení tak, jak je definováno v §182 odst. 1 tr. zák. Zařízení Remote není podle něj veřejné telekomunikační zařízení nebo zařízení pro hromadnou veřejnou dopravu. Zařízení Remote lze přirovnat ke kontrolce směrovky u automobilu, kdy dojde k prasknutí žárovky u kontrolky a směrovka dále funguje. Takovýmto způsobem lze analogicky definovat, k čemu slouží zařízení Remote. Druhým důvodem dovolání je podle obviněného posouzení, zda se jednalo o úmysl či zda šlo pouze o nedbalost. Samotný rozsudek je podle jeho názoru v tomto směru v přímém rozporu s odůvodněním rozsudku soudu druhého stupně, když uvádí, že si obvinění v žádném případě nemohli být jisti tím, že jde o odpad, který neslouží žádnému účelu. Z této věty podle obviněného vyplývá, že soud byl v pochybnostech, zda si obvinění byli jisti tím, že se jedná o odpad. Soud se měl vyjádřit tak, že nejsou pochybnosti o tom, že obviněný musel vědět, že se jedná o funkční zařízení. Třetím důvodem dovolání je podle obviněného odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu ohledně prvního skutku, který se měl stát dne 5. 1. 2004. Z provedeného dokazování vyplývá, že k porušení zařízení Remote došlo od 1. 1. 2004 do 8. 1. 2004 třikrát, poprvé 2. nebo 3. 1. 2004, podruhé 5. 1. 2004 a potřetí 8. 1. 2004. Dne 5. 1. 2004 a 8. 1. 2004 se krádeže kabelů údajně částečně překrývaly, kdežto 2. 1. 2004 se krádež odehrála asi 100 m před místem krádeží ve druhém a třetím případě. Obviněný sám není schopen přesně určit, ve kterých dnech se krádeží dopustil, když 8. 1. 2004 je jasné, že se této krádeže dopustil a dále si je jistý, že se krádeží dopustil na různých místech dráhy. Z toho obviněný dovozuje, že se krádeže dopustil 2. 1. 2004 a tedy 8. 1. 2004 nemohl vědět, že byly kabely z předešlé krádeže nahrazeny a že se jedná o funkční zařízení. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů není podle obviněného zřejmé, jak soudy dospěly k přesvědčení, že obviněný spáchal trestný čin dne 5. 1. 2004 a ne 2. 1. 2004 tato skutečnost je zásadní z toho pohledu, že pokud se obviněný dopustil krádeže 2. 1. 2004, pak soud nemůže uvést tu skutečnost, že obviněný věděl, že zařízení je funkční, neboť původní kabely měly být nahrazeny jinými. Toto odůvodnění byl podle obviněného jediný argument při určení, zda šlo o úmysl či nedbalost. Obviněný je přesvědčen, že soudy obou stupňů nezdůvodnily, že ke krádeži došlo 5. 1. 2004 a ne 2. 1. 2004 a nebyly v tomto směru provedeny žádné důkazy.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., část uplatněných námitek však směřuje proti hodnocení provedených důkazů ve vztahu k datu spáchání skutku ad 1., čímž v tomto rozsahu dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přezkoumáním v naznačeném směru podle státního zástupce žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry zjištěny nebyly. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. být nemohou. Státní zástupce připomněl, že pokud obviněný napadá také odůvodnění napadeného rozhodnutí, tak v té části není podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání přípustné. Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá podle státního zástupce toliko námitka, že zařízení „REMOTE“ není obecně prospěšným zařízením ve smyslu ustanovení §182 odst. 1 tr. zák. a dále námitka nedostatku byť i nepřímého úmyslu provoz obecně prospěšného zařízení ohrozit. V této části považuje dovolání za zjevně neopodstatněné. Uvedl, že zařízení „REMOTE“ sice plní převážně spojovací a kontrolní funkce, takže jeho vyřazení z provozu nemá za následek přímý výpadek provozu na železnici, nicméně znakem skutkové podstaty trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a) tr. zák. je ohrožení provozu zařízení pro hromadnou veřejnou dopravu a nikoliv ohrožení provozu jako takového. Shodné stanovisko zaujal již Vrchní soud v Praze svým judikatorním rozhodnutím, sp. zn. 11 To 49/93. V dovolávané věci navíc došlo i k ustanovením odst. 2 písm. a) §182 tr. zák. předpokládané poruše obecně prospěšného zařízení, neboť došlo mj. i k vyřazení v rozsudku specifikovaného návěstidla z provozu. Ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku sice není výslovně uvedeno, že se obvinění skutku dopustili úmyslně a soudem zjištěná forma zavinění je rozvedena až v odůvodnění rozsudku, nicméně podle státního zástupce z kontextu skutkové věty úmyslná forma zavinění ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. vyplývá. Obvinění totiž měděné kabely odcizili po vzájemné dohodě způsobem, že je nůžkami na plech odstřihli z většího celku, aniž by jejich funkčnost jakkoliv předem zkoumali. Jelikož se nejednalo o kabely volně se povalující, neexistoval žádný důvod k domněnce, že by snad mohlo jít o nepotřebný odpad.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud považuje za nutné podotknout, že shodné námitky obviněný uplatnil již v řízení o odvolání u soudu druhého stupně a tento soud se s nimi náležitě vypořádal. Nejvyšší soud dále zjistil, že dovolání obviněného je z velké části postaveno na námitkách skutkové povahy, a na námitkách, kterými obviněný brojí proti odůvodněním rozhodnutí soudů obou stupňů. Takové námitky jsou v řízení o dovolání bez významu a podle §265a odst. 4 tr. ř. pak není dovolání proti odůvodnění přípustné. S ohledem na shora citované se dovolací soud nezabýval tou částí dovolání, ve které obviněný sám formuluje, jak by mělo znít odůvodnění zavinění, ani částí, kterou obviněný brojí proti odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ohledně skutku popsaného pod bodem ad 1. výroku o vině, a uvádí, že soud nezdůvodnil své přesvědčení, že ke krádeži mělo dojít 5. 1. 2004 a nikoli 2. 1. 2004, přičemž podle obviněného nebyly v tomto směru provedeny žádné důkazy.
Je zřejmé, že těmito námitkami obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný těmito námitkami namítá porušení procesně právních zásad vyjádřených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a domáhá se zjištění jiných, pro něj příznivějších, skutkových okolností, resp. změny skutkových zjištění učiněných soudy, nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle §265b tr. ř. zjevně nenaplnil. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Nejvyšší soud ve shodě s rozhodnutími Ústavního soudu a svou konstantní judikaturou opakuje, že jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání. Konečně existenci takového rozporu ani obviněný nenamítá.
Za právně relevantní bylo z dovolání obviněného možno považovat tu část, kde obviněný uvádí, že zařízení REMOTE není obecně prospěšné zařízení. Pokud jde o námitku obviněného ohledně absence úmyslu obecně prospěšné zařízení ohrozit, touto se Nejvyšší soud nezabýval, protože obviněný nenamítá, že skutek zjištěný soudem I. stupně neobsahuje skutečnosti svědčící o úmyslné formě zavinění. Naopak neexistenci úmyslného zavinění zakládá na jiném skutkovém závěru, že ke krádeži nedošlo dne 5. 1. 2004, jak zjistil soud, ale již dne 2. 1. 2004 a na jiném místě než dne 8. 1. 2004. Z toho pak dovozuje, že dne 8. 1. 2004 nemohl vědět, že kabely z předchozí krádeže již byly nahrazeny a proto je zařízení funkční.
Trestného činu podle §182 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo úmyslně ohrozí provoz veřejného telekomunikačního zařízení, zařízení držitele poštovní licence nebo zařízení pro hromadnou veřejnou dopravu. Podle §182 odst. 2 písm. a) tr. zák. bude potrestán ten, kdo způsobí činem uvedeným v odstavci 1 poruchu provozu obecně prospěšného zařízení. Obecně prospěšnými zařízeními se rozumí technicky složitější veřejná zařízení, která již podle své povahy slouží potřebám velkého okruhu osob.
Pokud jde o námitku obviněného týkající se zařízení REMOTE, kdy se odvolával na vyjádření znalce Ing. M. H., který údajně jednoznačně uvedl, že toto zařízení není obecně prospěšné zařízení tak, jak je definováno v §182 odst. 1 tr. zák., Nejvyšší soud konstatuje, že toto tvrzení je v přímém rozporu s obsahem znaleckého posudku, protože znalec výslovně uvedl (str. 5 posudku), že „přenosový systém REMOTE lze považovat za obecně prospěšné zařízení“. Zásadně však platí, že posouzení určitého zařízení jako obecně prospěšného ve smyslu §182 tr. zák. je otázkou právní, kterou řeší soud a nikoli znalec. Proto i případný opačný (obviněným tvrzený) názor znalce by nebyl pro právní posouzení skutku rozhodující. Soudy obou stupňů také správně nevychází ze závěru znalce, že systém REMOTE je obecně prospěšným zařízením (pro hromadnou veřejnou dopravu), ale činí v tomto směru vlastní právní závěr vycházející z provedených důkazů (str. 6 rozsudku soud prvního stupně; str. 4 rozsudku soudu odvolacího). S tímto právním posouzením věci se plně ztotožnil i soud dovolací. Postačí proto plně na tyto závěry odkázat, a to i vzhledem k tomu, že obviněný proti nim ničeho nenamítá ale poukazuje pouze na výslech znalce.
Ze skutkových zjištění soudů je zřejmé, že odcizený měděný čtyřžilový kabel typu NK12 byl nedílnou součástí přenosového zařízení „REMOTE“ propojujícího řídící pracoviště v dirigující stanici B. n. T. s procesními stanicemi v dopravnách D3 v úseku trati B. n. T.-M. L. Zařízení REMOTE plní především funkce spojovací a kontrolní. Přerušením kabelu na tomto zařízení došlo k přerušení přenosu dat a informací o provozních stavech zařízení drážní dopravy a bylo znemožněno zadávání obslužných úkonů mezi dirigující stanicí a dopravnou D3 O. K., dále došlo k vyřazení světelného návěstidla SV v dopravně D3 O. K. z činnosti, k přerušení traťového telefonu a osvětlení dopraven traťového úseku. Podle posudku znalce z oboru železniční dopravy byl kabel NK12 nedílnou součástí přenosového systému, který zajišťuje a zvyšuje bezpečnost dopravního provozu. Přerušením tohoto kabelu při krádežích pak obvinění způsobili poruchu tohoto zařízení, následkem čehož došlo k přerušení výše uvedených informačních tras a mj. také k vyřazení světelného návěstidla SV z činnosti v dopravně D3 O. K. a tím kontroly nad správným postavením výhybky. Je tedy zřejmé, že přerušením kabelů NK12 při krádeži došlo k poruše provozu obecně prospěšného zařízení REMOTE ve smyslu §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. a námitka obviněného v tomto směru je zjevně neopodstatněná.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud odmítne dovolání, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, kdy Nejvyšší soud shledal, že soudy dospěly u jednání popsaného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ke správnému závěru o naplnění zákonného znaku obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., dovolání obviněného R. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Zjevná neopodstatněnost dovolání obviněného vyplývá nejen ze skutečnosti, že obviněný přes dostatečné odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně nadále setrvává na svém právním posouzení skutku, ale taktéž z toho, že jeho námitky také vychází z námitek týkajících se nesprávně zjištěného skutkového stavu a hodnocení důkazů, tj. z námitek skutkových, které jsou v dovolacím řízení bez významu.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš