Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.01.2008, sp. zn. 7 Tdo 1472/2007 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1472.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1472.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1472/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. ledna 2008 o dovolání obviněné M. M. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 7 To 106/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 99/2005 takto: Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 52 T 99/2005, byla obviněná M. M. uznána vinnou pod body ad I., II. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a byla odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. a podle §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byla zařazena podle §39a odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti s předmětem činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a zákaz výkonu této podnikatelské činnosti jako fyzické osobě na základě živnostenského oprávnění na dobu 6 let. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 9. 2004, č. j. 1 T 176/2003-170, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2005, sp. zn. 11 To 481/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozenému Ing. M. M., na náhradu škody částku 620.901,20 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený Ing. M. M. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost S. P., a. s., se sídlem P., ul. J., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu byla obviněná M. M. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 1 ZT 1044/2003, v části, kterou jí bylo pod bodem I. obžaloby kladeno za vinu, že v době od 2. 5. 2000 do 21. 12. 2000 jako jednatelka společnosti A., s. r. o., se sídlem P., U Z. p., nesplnila svou zákonnou povinnost podat návrh na prohlášení konkursu na majetek společnosti A. I., s. r. o., ač věděla, že se společnost nachází v dlouhodobé platební neschopnosti, má více věřitelů a není schopna plnit své splatné závazky, tedy nesplnila svou zákonnou povinnost podat návrh na prohlášení konkursu, čímž měla spáchat trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Odvolání obviněné proti odsuzující části tohoto rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 7 To 106/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto. Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dne 6. 11. 2007 u Obvodního soudu pro Prahu 4 dovolání, které opírá o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná uvedla, že vykonávala funkci jednatelky společnosti pouze formálně, protože fakticky řídil chod společnosti její otec A. M., který nechtěl funkci jednatele společnosti zastávat, protože před založením společnosti byl propuštěn z vazby a nechtěl, aby prezentace jeho trestní věci v mediích poškodila jméno společnosti. Protože funkci jednatelky zastávala pouze formálně a reálně funkci jednatele vykonával její otec jako ředitel společnosti A. I., s. r. o., nebyla podle názoru obviněné naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu. Obviněná dále zpochybnila výpověď svědkyně D. C. a namítla, že její obhajoba byla potvrzena výpovědí jejího otce A. M. i svědka M. T. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který podle obviněné spočívá v tom, že v její trestní věci rozhodoval v přípravném řízení vyloučený orgán, namítla, že ze spisu úpadce, a to společnosti A. I., s. r. o., vyplývá, že v tomto spisu figuruje jako věřitel pan D. Podle obviněné je zřejmé, že mezi policejním orgánem, který vedl vyšetřování v její trestní věci, a mezi konkursním věřitelem společnosti A. I., s. r. o., existuje příbuzenský poměr. Tato skutečnost jí nebyla v průběhu trestního řízení známa a nemohla ji uplatnit. Dále obviněná nesouhlasila s výrokem o náhradě škody Ing. M. ve výši 620.901,20 Kč, když před zahájením dokazování byl uplatněn nárok na náhradu škody společností P. I., v. o. s., přičemž podle obviněné nedošlo ke změně tohoto návrhu. Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 52 T 99/2005, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 7 To 106/2007, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádala, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o tr. ř. před rozhodnutím o dovolání odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to nejen s přihlédnutím k obsahu dovolání, ale i s ohledem na její závažný zdravotní stav, který doložila soudu prvního stupně ve své žádosti o odklad výkonu trestu. Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněné uvedla, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 7 To 106/2007, bylo doručeno jejímu tehdejšímu obhájci dne 4. 5. 2007, obviněné M. M. bylo uvedené rozhodnutí doručováno poštou do vlastních rukou na adresu označenou obviněnou pro účely doručování a bez vyznačení toho, že by uložení zásilky bylo vyloučeno. Z informací Obvodního soudu pro Prahu 4 vyplynulo, že obviněná nebyla poštovní doručovatelkou zastižena, zásilka byla proto dne 3. 5. 2007 uložena na poště a obviněná byla o uložení zásilky vyrozuměna téhož dne oznámením pošty. Obviněná si zásilku nevyzvedla a zásilka byla dne 22. 5. 2007 vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že desetidenní lhůta od uložení zásilky, k němuž došlo dne 3. 5. 2007, uplynula v pondělí dne 14. 5. 2007, neboť den 13. 5. 2007 připadl na neděli (§60 odst. 3 tr. ř.). Dnem 14. 5. 2007 nastala tzv. fikce doručení stanovená v §64 odst. 2 tr. ř. Pro vznik tohoto účinku byla splněna i podmínka, že obviněná M. M. sama určila adresu, na kterou jí bylo doručováno, jako adresu pro doručování písemností a v místě doručení se i zdržovala. O tom svědčí skutečnost, že na tuto adresu jí byly poštou doručeny i jiné písemnosti v její trestní věci. Okolnost, že obviněná M. M. převzala dne 3. 10. 2007 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 7 To 106/2007, nemá žádné účinky pro jeho doručení ve smyslu určení počátku běhu lhůty k podání dovolání, neboť účinky doručení rozhodnutí odvolacího soudu nastaly podle §64 odst. 2 tr. ř. již dne 14. 5. 2007. Proto také lhůta k podání dovolání skončila v pondělí 16. 7. 2007, neboť den 14. 7. 2007 připadl na sobotu. Jestliže obhájce obviněné podal dovolání na poštu dne 6. 11. 2007, nebyla lhůta k jeho podání zachována, a to ani se zřetelem k ustanovení §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolání obviněné bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako opožděné s tím, aby Nejvyšší soud takové rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je uveden v §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání. Povinností Nejvyššího soudu České republiky před rozhodnutím o dovolání je mimo jiné zkoumat, zda dovolání bylo podáno včas. Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Podle §64 odst. 2 tr. ř. nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoli se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. V posuzovaném případě desetidenní lhůta od uložení zásilky, ke kterému došlo dne 3. 5. 2007, uplynula dne 14. 5. 2007 a tímto dnem nastala tzv. fikce doručení stanovená v §64 odst. 2 tr. ř. Pro vznik tohoto účinku byla splněna i ta podmínka, že obviněná se v místě doručení zdržovala a navíc jí bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručováno na adresu, kterou označila za svou adresu pro účely doručování. Nejvyšší soud nemá žádný důvod k pochybnosti o tom, že se obviněná v místě doručení nezdržovala. Přitom platí, že není-li zjištěn opak, má se za to, že se adresát v místě doručení zdržoval (§63 odst. 1 tr. ř., §46 odst. 5 o. s. ř.). Protože již nastala tzv. fikce doručení, předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 4 nechala obviněné na její žádost zbytečně znovu doručit usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 7 To 106/2007. Nejvyšší soud zjistil, že usnesení napadené dovoláním bylo obhájci obviněné JUDr. PhDr. O. Ch. doručeno dne 4. 5. 2007 a u obviněné nastala tzv. fikce doručení rozhodnutí dne 14. 5. 2007. Dvouměsíční lhůta k podání dovolání uplynula dne 16. 7. 2007. Dovolání obviněné však bylo podáno na poštu dne 6. 11. 2007, tedy po uplynutí zákonné lhůty uvedené v §265e odst. 1, 2 tr. ř. a lhůta k podání dovolání tak nebyla zachována ani se zřetelem k ustanovení §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. Převzetí napadeného usnesení obviněnou dne 3. 10. 2007 (č. l. 715 spisu) nemělo účinky jeho doručení ve smyslu určení počátku běhu lhůty k podání dovolání. Účinky doručení rozhodnutí odvolacího soudu nastaly podle §64 odst. 2 tr. ř. již dne 14. 5. 2007. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že jestliže v souvislosti s doručováním rozhodnutí soudu dojde k tomu, že vznikne tzv. fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř., a později je takové rozhodnutí nadto ještě fakticky znovu doručeno osobě, u níž nastala tzv. fikce doručení, má právní účinky doručení pouze tzv. fikce doručení s tím, že ode dne, kdy nastala, se počítá i lhůta k podání opravného prostředku, a proto dodatečné faktické doručení rozhodnutí již nemá z hlediska určení počátku běhu lhůty k podání dovolání žádný význam. V zájmu úplnosti dodává, že se zabýval i otázkou, zda uložení doručované zásilky nebylo vyloučeno podle §64 odst. 4 tr. ř., což by znamenalo i vyloučení vzniku tzv. fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř. Podle §64 odst. 4 písm. a) tr. ř. uložit doručovanou zásilku podle §64 odst. 2 tr. ř. nelze, doručuje li se obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání. Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odvolání, do tohoto taxativního výčtu nespadá. Citované ustanovení se vztahuje jen na okruh výslovně uvedených písemností, což a contrario znamená, že jiné písemnosti a mezi nimi též usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odvolání - jsou mimo jeho dosah. Podle §64 odst. 4 písm. b) tr. ř. uložit doručovanou zásilku podle §64 odst. 2 tr. ř. nelze, doručuje-li se jiná písemnost, tj. jiná než jsou písemnosti uvedené v §64 odst. 4 písm. a) tr. ř., a jestliže to předseda senátu z důležitých důvodů nařídí. V daném případě předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 4 nechala usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odvolání obviněné, doručit obviněné do vlastních rukou, aniž zároveň nařídila, že doručovanou zásilku nelze uložit. Ustanovení §64 odst. 4 písm. b) tr. ř. se na posuzovaný případ proto nevztahuje. Nejvyšší soud nezjistil žádný důležitý důvod pro to, aby uložení zásilky bylo v tomto případě vyloučeno. Takový důvod nespatřoval v povaze usnesení, které bylo doručováno, tj. usnesení odvolacího soudu o zamítnutí odvolání. Tímto usnesením byl ve skutečnosti jen potvrzen stav založený rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 52 T 99/2005, a to bez jakékoli změny. Právní moc rozsudku byla konstituována již samotným vyhlášením usnesení odvolacího soudu, takže doručení tohoto usnesení právní moc nijak neovlivňovalo a ve skutečnosti tedy šlo o doručení usnesení, které již bylo v právní moci. Okolnost, že obviněná mohla podat proti usnesení odvolacího soudu dovolání, je sice významná, avšak nelze pominout, že jde o mimořádný opravný prostředek, k jehož podání je stanovena relativně dlouhá lhůta, která i když je počítána od vzniku tzv. fikce doručení, umožňuje obviněné, pokud se odpovídajícím způsobem zajímá o průběh a zejména skončení svého trestního stíhání včetně doručení rozhodnutí odvolacího soudu, aby včas využila práva podat dovolání. V samotné zákonné možnosti podat proti usnesení odvolacího soudu dovolání proto není možné spatřovat důležitý důvod pro to, aby předseda senátu soudu prvního stupně nařídil, že doručovanou zásilku nelze uložit, resp. aby mu bylo vytýkáno, že tak neučinil. Nejvyšší soud je přesvědčen, že tímto výkladem zákonných podmínek pro vznik tzv. fikce doručení usnesení, které bylo napadeno dovoláním obviněné, nijak nezasáhl do ústavně garantovaného práva obviněné na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obviněná jako osoba, proti které bylo vedeno trestní stíhání ve stadiu odvolacího řízení, byl odpovědná za to, aby svým postojem k řízení sama neohrožovala reálné možnosti pro uplatnění svých procesních práv včetně práva podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Obviněná měla především reagovat na oznámení pošty o uložení zásilky. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako opožděné, aniž by z podnětu dovolání přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud neshledal podmínky pro rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. ledna 2008 Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/16/2008
Spisová značka:7 Tdo 1472/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1472.2007.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-02