ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1483.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1483/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. prosince 2008 o dovolání obviněného P. T., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 14 To 206/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 2 T 210/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 14 To 206/2008, byl z podnětu odvolání obviněného P. T. a státního zástupce zrušen podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 3. 2008, č. j. 2 T 210/2007-287, ve všech výrocích týkajících se obviněného P. T. Podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný P. T. tímto rozsudkem uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §155 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obviněnému povinnost zaplatit na náhradě škody Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky částku 6.385,- Kč a České republice – Ministerstvu vnitra se sídlem v P., částku 14.650,- Kč. Dále byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena obviněnému povinnost zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně s již odsouzeným M. V. Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 26.068,- Kč a poškozenému I. R., částku 4.000,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození K. V., a K. M., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný namítl, že v řízení před soudem prvního stupně rozhodoval vyloučený soudce JUDr. J. D., protože jeho syn Mgr. J. D. byl přítomen jako advokátní koncipient úkonu trestního řízení před podáním obžaloby na obviněného. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že zůstalo neobjasněno, pokud jde o konflikt s policejní hlídkou, jakým způsobem došlo ke zranění poškozeného J. D. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil kvalifikaci skutku s poukazem na odborná vyjádření předložená jeho obhájcem, obviněný se domnívá, že odůvodnění napadeného rozsudku je ve zjevném rozporu s popisem skutku ve výroku o vině. Obviněný současně zpochybnil kvalifikaci skutku jako trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., neboť podle jeho názoru nelze mezi osoby současně přítomné počítat pachatele deliktu a dovodil, že nebyl naplněn znak, že čin byl spáchán na místě veřejnosti přístupném. Tento znak byl podle obviněného naplněn pouze formálně, protože ke skutku došlo kolem druhé hodiny ráno a okolí činu bylo liduprázdné. Obviněný současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky odložil podle §265o odst. 1 tr. ř. obviněnému výkon trestu odnětí svobody, případně, aby výkon trestu přerušil.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolání považuje za zjevně neopodstatněné. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že pravomocné rozhodnutí v trestní věci obviněného není založeno na žádném rozhodnutí, které by učinil předseda senátu soudu prvního stupně, který byl podle názoru obviněného vyloučen z rozhodování jeho trestní věci. Poukázala přitom na to, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán pouze v případě, když je namítáno vyloučení orgánu, který rozhodl ve věci samé, tedy orgánu, který vydal rozhodnutí, které je napadáno dovoláním. O takový případ však nejde.
K námitkám obviněného, jimiž napadá správnost zjištění průběhu skutkového děje nebo hodnocení důkazů soudy uvedla, že tyto námitky se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud jde o skutek kvalifikovaný jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. uvedla, že z výroku rozsudku soudu druhého stupně je zcela zřejmé, že obviněný se dopustil pokračujícího trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., který spáchal zjednodušeně řečeno tím, že dne 28. 3. 2007 kolem 01:30 hod. ve S. n. S. v baru T. vyvolal se spoluobviněným M. V. konflikt s hosty baru, které napadl a způsobil jim zranění, poté z baru utekl a následně kolem 02:10 hod. ve S. n. S. v ulici P. poblíž D. b. B., když byl se spoluobviněným M. V. kontrolován policejní hlídkou a vyzván k prokázání totožnosti, což odmítl, napadl oba policisty a jednomu z nich, poškozenému J. D., způsobil zranění. S poukazem na znění §202 odst. 1 tr. zák. a §89 odst. 4 písm. b) tr. zák. dovodila, že obviněný zcela nepochybně spáchal první dílčí útok veřejně, a to za přítomnosti tří poškozených, svědkyně J. N. a svého známého M. M., na místě veřejnosti přístupném, a to v baru, který byl v době skutku obviněného v provozu. Také druhého dílčího útoku se obviněný dopustil veřejně před dvěma členy policejní hlídky a svědkem I. R. na místě veřejnosti přístupném na ulici. Byly proto naplněny obě alternativní podmínky trestnosti (znak veřejnosti i místa veřejně přístupného) a právní posouzení skutku jako trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. je správné a bez vad. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl z těchto důvodů naplněn.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné s tím, aby rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a souhlasila s tím, aby bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí ve věci podle §265r odst. 1 písm c) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. spočívá v tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. Z dikce tohoto zákonného ustanovení trestního řádu je zřejmé, že se musí jednat o úkon, který se přímo dotýká osob vyjmenovaných v §30 odst. 1 tr. ř. Tímto úkonem je nutno rozumět hlavní líčení v řízení před soudem prvního stupně a ve vztahu k tomuto úkonu nelze dovodit žádnou pochybnost. Nelze pominout ani prohlášení předsedy senátu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě JUDr. J. D. ze dne 11. 11. 2008, který poukázal na to, že po dobu řízení před soudem prvního stupně nebyla vznesena proti němu námitka podjatosti, a že se sám nepovažoval ani nepovažuje za vyloučeného ve vztahu k obviněnému P. T. Navíc uvedl, že se domnívá, že ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. se vztahuje k poměrům předsedy senátu k obhájcům a nikoliv k advokátním koncipientům, přičemž v přípravném řízení v trestní věci obviněného P. T. byl jeho obhájcem JUDr. M. a nikoliv syn předsedy senátu jako advokátní koncipient.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že předmětem řízení o dovolání je rozhodnutí soudu druhého stupně a nikoliv rozhodnutí soudu prvního stupně, které učinil též soudce JUDr. J. D. ohledně něhož obviněný namítá podjatost. Už z tohoto důvodu je tato námitka obviněného nedůvodná.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu z důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování apod.
Nejvyšší soud České republiky se nemohl zabývat námitkami, týkajícími se rozsahu dokazování, konkrétně doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, resp. neurochirurgie či neurologie, že soud údajně pominul obsah odborných vyjádření, která podle obviněného zpochybňují závěry znaleckého posudku z oboru soudního lékařství. Těmito námitkami, kterými obviněný napadl způsob hodnocení důkazů a rozsah dokazování, se obviněný snaží zvrátit skutkový stav zjištěný soudem v napadeném rozsudku a prosazovat svoji verzi skutku. Judikatura Nejvyššího soudu České republiky vychází z názoru, že důvod dovolání podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudu, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Je zřejmé, že obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění, přičemž teprve po změně skutkových zjištění by mělo dojít ke změně právního posouzení skutku. Takové námitky však nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř., neboť obviněný jimi napadá pouze správnost hodnocení důkazů a správnost a úplnost zjištění skutkového stavu věci.
Podle §202 odst. 1 tr. zák. kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí historickou nebo kulturní památku, hrob nebo jiné pietní místo a nebo hrubým způsobem ruší shromáždění nebo obřad občanů, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. Podle §89 odst. 4 tr. zák. trestný čin je spáchán veřejně, jestliže je spáchán a) obsahem tiskoviny nebo rozšiřovaného spisu, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem nebo b) před více než dvěma osobami současně přítomnými. Ze skutkových zjištění a z nich učiněných právních závěrů je zřejmé, že zákonná podmínka spáchání trestného činu výtržnictví veřejně a na místě veřejnosti přístupném byla naplněna. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto není dán.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky neshledal podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání důvod pro odložení výkonu trestu odnětí svobody obviněnému.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. prosince 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek