ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1495.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1495/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. ledna 2008 o dovolání obviněného L. Z. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 10 To 321/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 86/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 3 T 86/2007, byl obviněný L. Z. uznán vinným trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák., řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., za něž byl odsouzen podle §201 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, kterým napadl výrok o trestu. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 10 To 321/2007, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájkyně včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterým napadl výrok o trestu. Obviněný považuje nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 11 měsíců za nepřiměřený a domnívá se, že při jeho ukládání soud prvního stupně vycházel především z toho, že mu v minulosti byly uloženy tresty za trestné činy spáchané na úseku dopravy. Obviněný uvedl, že pil alkohol, protože měl nastoupit výkon trestu, a nepočítal s tím, že vlivem poruchy na automobilu bude nucen automobil řídit, byť jen na krátkou vzdálenost. Poukázal na to, že se k trestné činnosti doznal, svým skutkem nikoho neohrozil, ani nezpůsobil škodu. Od doby předchozího odsouzení do dubna 2007 žil s manželkou a dvěma dětmi vcelku spořádaným životem u rodičů manželky, kteří na něj dohlíželi a nedopouštěl se závadné činnosti. Namítl, že soud prvního stupně postupoval vůči němu zaujatě, když v jeho neprospěch posoudil okolnosti spáchaných trestných činů a nezabýval se důvody, proč k nim došlo. Soud druhého stupně se těmito okolnostmi nezabýval vůbec nebo jenom povrchně, a proto jeho odvolání zamítl.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 10 To 321/2007, a sám rozhodl o trestu tak, aby trest byl přiměřený spáchaným skutkům, okolnostem, za kterých k nim došlo, i osobním poměrům obviněného.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného ke dni rozhodování Nejvyššího soudu České republiky nevyjádřila.
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný jím nenapadá právní posouzení skutku, ale brojí pouze proti výroku o trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný. Jiné hmotně právní posouzení skutku může být nesprávné, pokud se týká posuzování jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Takovou okolností může být např. otázka, zda spáchaný trestný čin je promlčen či nikoliv. Jestliže by se jiné nesprávné hmotně právní posouzení vztahovalo k trestu, zpravidla by šlo o zvláštní důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Z obsahu dovolání obviněného je však zřejmé, že obviněný nepodal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný se domáhá mírnějšího trestu v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na základě něhož však nelze úspěšně napadat výrok o trestu. Je tedy zřejmé, že ačkoliv obviněný formálně opřel své dovolání proti výroku o trestu o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti dovolání podal z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání za podmínek ustanovení v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. ledna 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek