ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1544.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1544/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 12. 2008 o dovolání obviněného K. H. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 7 To 549/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 2 T 81/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 10. 2004, sp. zn. 2 T 81/2004, byl obviněný K. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, při současném zrušení výroku o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 11. 2003, sp. zn. 15 T 126/2002, a dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením uvedeného výroku, pozbyla podkladu. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 7 To 549/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že při rozhodování o výměře trestu soudy měly vzít v úvahu to, že byl ve vazbě ve věci Krajského soudu v Brně sp. zn. 40 T 3/2001, v níž byl části obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn a ohledně zbývající části bylo jeho trestní stíhání z důvodu uvedeného v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastaveno. Vytkl, že pokud soudy uvedenou okolnost nevzaly v úvahu, porušily ustanovení §38 odst. 1 tr. zák., resp. ustanovení §38 odst. 3 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §38 odst. 1 tr. zák. jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, započítá se mu doba strávená ve vazbě do uloženého trestu, popřípadě do trestu úhrnného nebo souhrnného, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné.
Aplikace ustanovení §38 odst. 1 tr. zák. nepřichází v úvahu při ukládání trestu, nýbrž teprve ve stádiu vykonávacího řízení, kdy se do trestu odnětí svobody, který již byl uložen, započítá vykonaná vazba. O započtení vazby do trestu odnětí svobody se rozhoduje postupem podle §324 odst. 1 tr. ř., tedy podle ustanovení, které spadá do hlavy dvacáté první trestního řádu, v níž je upraveno vykonávací řízení. Podstatou ustanovení §38 odst. 1 tr. zák. není úprava otázky vztahující se k postupu při ukládání trestu, nýbrž při výkonu trestu. Jasně to vyplývá z dikce „započítá se … do u l o ž e n é h o trestu“.
Podle §38 odst. 3 tr. zák. není-li započítání vazby nebo trestu (odstavec 1 nebo 2) možné, přihlédne soud k této skutečnosti při stanovení druhu, popřípadě jeho výměry.
V posuzovaném případě šlo o vztah vazby a nepodmíněného trestu odnětí svobody. V takovém případě je – při splnění dalších podmínek – započtení možné. Z toho vyplývá, že v dané věci je ustanovení §38 odst. 3 tr. zák. již z tohoto důvodu neaplikovatelné. Citované ustanovení se týká případů, kdy obviněný byl ve vazbě a soud mu ukládal druh trestu nespojený s odnětím svobody. V naznačeném případě nelze vazbu do takového druhu uloženého trestu započíst rozhodnutím učiněným ve vykonávacím řízení, a proto je třeba již při ukládání trestu vzít vazbu v úvahu a stanovit druh a výměru trestu s přiměřeným zřetelem na vykonanou vazbu.
Je tedy jasné, že pokud Obvodní soud pro Prahu 3 v rozsudku ani Městský soud v Praze v napadeném usnesení neaplikovaly ustanovení §38 odst. 1 tr. zák. ani ustanovení §38 odst. 3 tr. zák., nijak tím tato ustanovení neporušily.
Napadené usnesení Městského soudu v Praze ani rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení nejsou rozhodnutími, která by spočívala na „jiném nesprávném hmotně právním posouzení“ ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. jiném nesprávném hmotně právním posouzení, než je právní posouzení skutku. O nesprávné právní posouzení skutku se nejednalo již proto, že ustanovení §38 odst. 1, odst. 3 tr. zák. se právního posouzení skutku vůbec netýkají.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu se neřeší otázka důvodnosti či nedůvodnosti případného započtení vykonané vazby do uloženého trestu odnětí svobody, neboť jde o otázku, o které se rozhoduje ve vykonávacím řízení, přičemž rozhodnutí přísluší předsedovi senátu soudu prvního stupně (§315 odst. 2 tr. ř., §324 odst. 1 tr. ř.).
Nad rámec rozhodnutí o podaném dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Obviněný podal dovolání u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 22. 11. 2005. Obvodní soud pro Prahu 3 předložil věc Nejvyššímu soudu až dne 1. 12. 2008. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec