ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.1552.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1552/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. prosince 2008 o dovolání obviněného P. L. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 4 To 50/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 18/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 10. 2007, sp. zn. 5 T 18/2007, byl obviněný P. L. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §60a odst. 1 tr. zák. a §58 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a byl nad ním současně stanoven dohled. Podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému v rámci stanoveného dohledu nařízeno, aby se dostavoval v nařízených termínech k úředníkovi Probační a mediační služby České republiky, střediska O. a prokazoval vedení řádného života potvrzeními o tom, že je zaměstnán a plní si své povinnosti vyplývající mu z pracovního poměru, bude-li bez zaměstnání, že je evidován jako uchazeč o zaměstnání a řádně spolupracuje s příslušným úřadem práce, a bude-li podnikat, že si plní své povinnosti vyplývající z podnikání, zejména odvody z titulu placení daní, jakož i placení zdravotního a sociálního pojištění. Podle §250 odst. 3 tr. zák. a §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest 50.000 Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození O. K. , A. K. , a A. K. , odkázáni s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný proti výroku o vině a trestu a poškození A. a O. K. proti výroku o náhradě škody. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 4 To 50/2008, zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově odsoudil obviněného P. L. podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkonu mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest 50.000 Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Napadený rozsudek zůstal nezměněn ve výroku o vině a náhradě škody. Odvolání poškozených A. a O. K. bylo zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 4 To 50/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný vytkl odvolacímu soudu, že se nedostatečně zabýval právním posouzením věci a v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl pouze citaci právní věty. Soud druhého stupně podle něj dovodil naplnění všech zákonných znaků trestného činu pouze z jednání v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák. a nereagoval na námitky uplatněné v odvolání, v nichž obviněný uvedl, že kupní smlouva byla podepsána nedobrovolně, což údajně dokazuje výpověď svědka D. Š. Obviněný má za to, že platnost kupní smlouvy o převodu nemovitostí měla být soudem posouzena jako předběžná otázka a při zhodnocení všech okolností by nešlo o trestný čin.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 4 To 50/2008, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, která uvedla, že právní posouzení skutku bylo učiněno správně a je bez vad. Obviněný byl vlastníkem předmětných nemovitostí, přičemž dne 12. 11. 2004 uzavřel s P. N. kupní smlouvu, kterou mu tyto nemovitosti prodal. Dne 14. 11. 2004 fiktivně vystupoval před poškozenými O. K. a A. K. jako osoba, které nadále plně svědčí vlastnické právo k nemovitostem, a sjednal s nimi další kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva ke stejné budově a parcelám, jako v případě smlouvy s P. N. Při uzavření smlouvy současně obviněný převzal kupní cenu ve výši 1.680.000 Kč. Obviněný tak svým postojem a utvrzováním uvedl poškozené O. K. a A. K. v omyl, přičemž poškození učinili pod vlivem omylu majetkovou dispozici, jejíž podstatou bylo uzavření kupní smlouvy a zaplacení kupní ceny. Obviněný svými námitkami uplatněnými v řízení o odvolání, tak i v řízení o dovolání, zčásti zpochybňuje skutková zjištění. Tyto námitky nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný dále namítl nesoulad uzavřené kupní smlouvy se zákonem. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že zmíněná kupní smlouva, nebyla z hlediska záměrů obviněného řádně sjednanou kupní smlouvou, ale prostředkem k podvodnému vylákání peněz na úkor poškozených. Proto k posouzení naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., není třeba vzhledem k okolnostem případu třeba provádět detailní právní rozbor podepsaných listin a souvisejících doložek.
Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen:,,Nejvyšší soud“) odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud,a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. trestný čin podvodu spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Značnou škodou se rozumí podle §89 odst. 11 tr. zák. škoda dosahující částky nejméně 500.000 Kč.
Z podnětu dovolání podaného z důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněný jako prodávající uzavřel dne 14. 11. 2004 kupní smlouvu s manželi O. a A. K. , na základě níž mělo být převedeno vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Obviněný přijal kupní cenu ve výši 1.680.000 Kč, ač věděl, že již 12. 11. 2004 prodal tyto nemovitosti P. N. Tím uvedl poškozené v omyl, aby se na jejich úkor obohatil o částku 1.680.000 Kč. Skutek tak, jak byl popsán v tzv. skutkově větě rozsudku soudu prvního stupně, naplňuje všechny znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Stejný právní závěr učinil i odvolací soud, když uzavřel, že obviněný P. L. s vědomím, že již dříve podepsal kupní smlouvu ohledně téže nemovitosti, inkasoval od manželů K. na hotovosti 1. 680. 000 Kč a současně podepsal i plnou moc pro JUDr. J. R. k jednání s katastrálním úřadem (srov. č.l. 196 spisu). Neobstojí proto námitka obviněného ohledně subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 tr. písm. b) zák. V této souvislosti je na místě připomenout tu část výpovědi obviněného P. L. hlavního líčení dne 16. 10. 2007, před Okresním soudem v Novém Jičíně, v níž obviněný doslova uvedl: ,,Když jsem podepisoval kupní smlouvu dne 14. 11. 2004 s manžely K. , neinformoval jsem je o existenci kupní smlouvy mezi mnou a panem N. , neboť jsem věděl, že jedna ze smluv musí být neplatná, protože nemůžou být dvě kupní smlouvy na jednu nemovitost. Pokud bych je na to upozornil, určitě by něco podnikli.“(srov. č.l. 95 spisu). Právní závěr soudů obou stupňů o tom, že obviněný spáchal trestný čin v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák. je proto zcela správný.
Neobstojí ani námitka obviněného, že soud se měl nejprve zabývat jako předběžnou otázkou podle §9 odst. 1 tr. ř. tím, zda kupní smlouva o převodu nemovitostí ze dne 14. 11. 2004 je platná či nikoliv a teprve následně posuzovat trestní odpovědnost obviněného. Pro posouzení viny trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. je otázka platnosti kupní smlouvy zcela irelevantní. Naplnění všech znaků tohoto trestného činu se neodvíjí od faktu, zda byla posuzovaná kupní smlouva platná či nikoliv, nýbrž zda by obviněný v konkrétním případě vyvolal u poškozených omyl v představě o skutečnosti a způsobil tak značnou škodu na jejich majetku. Nejvyšší soud k tomu dodává, že i starší teorie občanského práva vycházela z názoru, že smlouva, při jejímž uzavření jeden z účastníků jednal vážně a druhý podvodně, není bez dalšího neplatná, ale jen \"napadnutelná\"; smlouva je tedy neplatná pouze relativně, tj. jestliže se podvedený účastník neplatnosti smlouvy domáhá. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že podvodně jednající účastník byl posléze příslušným orgánem uznán vinným spácháním trestného činu podvodu podle ustanovení §250 tr. zák. Skutečnost, že podvodné jednání posléze vyšlo najevo a že účastník smlouvy z něho byl usvědčen, totiž nic nevypovídá o tom, zda jednání odsouzeného účastníka v době uzavření smlouvy bylo známo (muselo být známo) druhému účastníku a že při uzavření smlouvy nepředstavovalo jen účastníkem neprojevenou pohnutku, popřípadě vnitřní výhradu – mentální rezervaci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 826/2005, publikovaný pod. č. 36/2008 Sb. rozh. občanskopráv.).
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. prosince 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek