ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.236.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 236/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 2. 2008 o dovolání obviněného Z. S. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 10 To 277/2007, v trestní věci u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 12/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 6 T 12/2007, byl obviněný Z. S. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců se zařazením do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako trestný čin byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Kladně spočíval v podstatě v tom, že obviněný Z. S. v době od 23. 8. 2003 do června 2006 v K. – D., ul. L. a J., vyboural opěrnou nosnou zeď ve vlastnictví majitele pozemku, která tvořila hranici s pozemkem patřícím obviněnému, přestože mu bylo Magistrátem města Kladna opakovaně nařízeno zastavit provádění terénních úprav a bourání opěrné zdi, úmyslně zasáhl do pozemku svých sousedů M. a L. G. tak, že pozemek bez jejich souhlasu podkopal do hloubky asi 2,5 až 3 metry a výšky asi 5 metrů, v důsledku tohoto jeho jednání došlo k narušení stability svahu na pozemku poškozených s hrozícím zřícením a tím způsobil poškozeným škodu v částce nejméně 650 000 Kč, která se rovná ceně provizorního zabezpečení stability masivu svahu.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům rozsudku, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 10 T 277/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že opěrnou zeď neboural, ale pouze odklízel její spadané části. Vytkl, že soudy vycházely jednostranně jen ze svědecké výpovědi poškozeného a z trestní minulosti obviněného a že nevyhověly jeho návrhu na doplnění důkazů výslechem dalšího svědka. Ostatní podrobně rozvedené námitky se týkaly důvodů, pro které obviněný považoval skutková zjištění soudů za nesprávná. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lez dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny nebo zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je co do důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Nejvyšší soud se z podnětu dovolání podaného s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně jen tehdy, jestliže je namítáno nesprávné právní posouzení toho skutkového stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
V posuzovaném případě obviněný nenamítal nic v tom směru, že by skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Kladně a který v napadeném usnesení akceptoval i Krajský soud v Praze, nenaplňoval znaky trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Pouze takto pojaté námitky by korespondovaly se zákonným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání na polemice s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily a že nevyhověly jeho návrhu na doplnění důkazů. Smyslem těchto námitek obviněného bylo prosadit vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že zeď neboural, tedy verzi, kterou soudy se zřetelem k výsledkům dokazování odmítly. Nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů, s jejich hodnocením provedených důkazů a s rozsahem provedeného dokazování není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání bez toho, že by k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec