ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.537.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 537/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. května 2008 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. G., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2007, sp. zn. 8 To 399/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 30/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 8 T 30/2004, byl obviněný R. G., společně se spoluobviněným J. B., uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za to byl podle §235 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Uvedeného trestného činu (bod II. rozsudku) vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. se dopustili tím, že v P. dne 18. 12. 2004 kolem 11:00 h. ve Ž. ul. u obchodního střediska R. a dále po cestě ulicemi K. a G., na silnici ve směru k obci Z., na lesní cestě k místu zvanému K. a dále na mýtině v lese požadovali po poškozeném T. V., vydání finanční částky, mobilního telefonu a klíčů s tím, že je má vrátit A. D., s níž přijeli vozidlem Ford Transit k obchodnímu středisku R., kde nejprve obž. G. přitáhl za ruku poškozeného ze Ž. ul. k uvedenému vozidlu, kde je obž. B. nejméně dvakrát udeřil pěstí do obličeje, vtlačili poškozeného do vozidla, v němž již byla A. D., a odjeli směrem na obec Z., když v průběhu cesty mu vyhrožovali, že jedou do lesa a tam ho zakopou, po zastavení na lesní mýtině poškozeného vytáhli z vozidla a fyzicky ho napadli údery pěstí do obličeje, v důsledku čehož upadl na zem, kde obž. G. doneseným dřevěným topůrkem jej několikrát udeřil do pravé nohy do oblastí stehna a kolene, čímž mu způsobili tupé trauma Ibi a kontuzi pravého stehna, načež po stanovení lhůty poškozenému k vrácení věcí nejpozději do 1 týdne z místa odjeli a poškozeného tam zanechali.
Tímž rozsudkem byl spoluobviněný J. B. v bodě I. výrokové části uznán vinným také dalšími dvěma trestnými činy a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 11. 2007, sp. zn. 8 To 399/2007, k odvolání R. G. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně něj rozsudek soudu I. stupně toliko ve výroku o trestu a nově mu podle §235 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání 4,5 roku, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Odvolání spoluobviněného J. B. bylo jako nedůvodné zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal R. G. řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlasí s tím, že by se dopustil jednání kladeného mu za vinu a podle jeho názoru tak rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení, když na základě skutkových zjištění, učiněných v průběhu řízení nebylo v žádném směru prokázáno, že by se dopustil jednání, které by bylo možno charakterizovat jako trestný čin. O jeho vině, že svědčí toliko výpověď poškozeného T. V., jejíž hodnověrnost je však více než sporná s ohledem na jeho osobu a posuny v jeho výpovědích před soudy obou stupňů. Poukázal na to, že T. V. se vůči svědkyni A. D. dopustil majetkové trestné činnosti, za kterou byl pravomocně odsouzen a jeho výpověď před soudem I. stupně byla pravděpodobně dána jeho snahou vyhnout se za to trestní odpovědnosti. Obviněný nesouhlasí ani s hodnocením výpovědí T. V. před soudem I. stupně a výpovědi A. D. z přípravného řízení, z nichž soud učinil závěr o tom, že svědčí o jeho vině a poukazuje na to, že A. D. se s ním (obviněným) předtím neznala. Neměl proto žádný důvod snažit se jí pomoci s jejím problémem, když v daný den byl se spoluobviněným J. B. pouze náhodou v autě před tím, než A. D. B. kontaktovala. Podle výpovědí spoluobviněného a A. D., že také mezi ním a T. V. neprobíhala takřka žádná komunikace a nedošlo z jeho strany vůči T. V. k žádnému násilí. Závěr odvolacího soudu v tom směru, že T. V. byl udeřen do nohy právě jím, je pak podle obviněného v přímém rozporu s výpovědí A. D. z přípravného řízení, podle které měl být udeřen spoluobviněným J. B. Obviněný je proto toho názoru, že v žádném směru nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání kladného mu za vinu pod bodem II. rozsudku soudu I. stupně a nemohlo tak dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Na základě skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů pak nelze dovodit, že by jeho jednání bylo možno posoudit jako naplnění uvedené skutkové podstaty. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni a sám jej zprostil obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že deklarovaný dovolací důvod není podepřen náležitou argumentací, když výhrady proti způsobu hodnocení důkazů nelze kvalifikovat jako výhrady proti právnímu posouzení skutku. Námitky obviněného směřují k zásadní změně skutkového stavu, než jak byl zjištěn soudy a vyjádřen ve skutkové větě rozsudku. Protože obviněný neuvedl jediný argument postihující aplikaci hmotného práva, navrhl státní zástupce, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání obviněného ve své podstatě nevyhovuje zákonným požadavkům vyplývajícím z uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jak správně uvedl státní zástupce, směřuje k zásadní změně skutkového stavu zjištěného soudem. Obviněný v rozporu s uplatněným důvodem dovolání neuvádí žádné konkrétní námitky proti právnímu posouzení skutku uvedenému ve výrokové části rozsudku soudu I. stupně (ad II.), přičemž popírá spáchání tohoto skutku a v tomto směru provádí také vlastní hodnocení důkazů s tím, že soudy důkazy hodnotily špatně. Obviněný tak dovolání jako mimořádný opravný prostředek, zjevně považuje za jakési další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedených důvodů odvolání. Mezi tyto důvody ale přezkoumávání správnosti hodnocení důkazů a skutkových zjištění nižších soudů nepatří. V zásadě tak dovolání obviněného lze v souladu s názorem státního zástupce považovat za podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. (§265i odst. 1 písm. b) tr. ř.). Protože však obviněný v poslední větě odůvodnění dovolání zcela obecně namítl, že „na základě skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů“ nelze dovodit naplnění uvedené skutkové podstaty, lze z toho dovodit, že obecně napadá správnost právního posouzení skutku uvedeného v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně pod bodem II. Nejvyšší soud proto na základě této obecné námitky přezkoumal správnost právního posouzení skutku ad II. a rovněž obecně konstatuje, že obviněný R. G. zjištěným jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a byl správně uznán vinným tímto trestným činem jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., když se tohoto jednání vedeného společným úmyslem a společně vykonaným, dopustil se spoluobviněným J. B. K ostatním námitkám ohledně hodnocení důkazů Nejvyšší soud nepřihlížel, protože jsou v řízení o dovolání nepřípustné.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání R. G. odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože je zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. května 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš