ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.544.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 544/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. května 2008 o dovolání, které podala obviněná M. Č. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 8 To 159/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 212/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 30 T 212/2006, byla obviněná M. Č. uznána vinnou pokračujícím trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a byla za tento trestný čin odsouzena podle §234 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost společně a nerozdílně s obviněným M. H. nahradit poškozenému S. S. škodu ve výši 2.000,- Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit škodu poškozené R. S. a poškozenému F. Š. škodu ve výši 4.200,- Kč.
Obviněná podala proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 30 T 212/2006, odvolání proti výrokům o vině a trestu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 8 To 159/2007, zamítl odvolání obviněné podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 8 To 159/2007, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání proti výrokům o vině a trestu z důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Obviněná namítla, že při provedených rekognicích v řízení, které se týkalo výroku o vině pod bodem II., 1 – 4 rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 8 To 159/2007, nebyl přítomen její obhájce. Obviněná má za to, že účast obhájce na rekognicích měla význam pro posouzení otázky její viny a trestu, a že bylo porušeno její právo na nutnou obhajobu. Rekognice nebylo možné považovat za úkony neodkladné a neopakovatelné vzhledem k tomu, že se v té době nacházela ve vazbě v jiné trestní věci.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 8 To 159/2007, a přikázal podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání se písemně vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Předně uvedla, že obviněná uplatnila shodné námitky jak v řízení o odvolání, tak ve svém dovolání, přičemž odvolací soud se s námitkami obviněné dostatečně vypořádal. Dovolání obviněné M. Č. považuje za zjevně neopodstatněné. Rekognice byly provedeny jako neodkladný úkon za účelem zjištění totožnosti pachatelky a byly provedeny zcela v souladu se zákonem. Tyto úkony byly provedeny v době před zahájením trestního stíhání, a nebylo možno předvídat, zda bude dána souvislost mezi touto věcí a věcí, v níž byla obviněná M. Č. již stíhána. Proto nebyl dán důvod, aby byl o rekognicích vyrozumíván obhájce obviněné.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněné M. Č. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Nejvyšší soud České republiky připomíná, že námitky uplatněné v dovolání uplatňovala obviněná již v předchozích stadiích trestního stíhání a jak soud prvního stupně, tak zejména odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly (viz č. l. 386 - 387 spisu, č. l. 429 - 431 spisu). Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě podle §36 tr. ř. V souladu s ustanovením §158a je možné provést neodkladný nebo neopakovatelný úkon spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici za účelem prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a zjišťování jeho pachatele. Takový úkon se provede na návrh státního zástupce za účasti soudce. Smyslem tohoto ustanovení je garantovat zákonný průběh provádění takových úkonů nestranným a nezávislým subjektem, jakým je soudce činný v přípravném řízení pro případ, že je nutné za zákonem stanovených podmínek provést úkony ještě před zahájením trestního stíhání, kdy obviněný nemůže v řízení ještě sám nebo prostřednictvím svého obhájce uplatňovat práva obhajoby, například být přítomen takovému úkonu. Pro účast soudce již není žádný důvod po zahájení trestního stíhání, když obviněný může sám či prostřednictvím svého obhájce uplatnit svá obhajovací práva v souladu s ustanovením §165 odst. 1, 2, 3 tr. ř.
Rekognice provedená ukázáním osoby podezřelé ze spáchání trestného činu svědkovi podle §104b odst. 1, 2, 3 tr. ř. má povahu neodkladného úkonu ve smyslu §158a a §160 odst. 4 tr. ř. také v případě, kdy nejsou k dispozici jiné prostředky, jak objasnit skutečnosti podmiňující zahájení trestního stíhání, nebo v případě, kdy ty prostředky, které k dispozici jsou, by mohly ohrozit důkazní význam takové rekognice. Za této situace nepřítomnost obhájce u rekognice nemá za následek nepoužitelnost tohoto úkonu jako důkazu v řízení před soudem (srov. č. 33/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání obviněné zjevně neopodstatněným, neboť rekognice byly provedeny ještě před zahájením trestního stíhání obviněné jako neodkladný úkon za účelem zjištění, zda obviněná je pachatelkou trestného činu či nikoliv. Teprve na základě zjištěných skutečností bylo zahájeno trestní stíhání. Zároveň nelze souhlasit s námitkou obviněné, že byly dány podmínky nutné obhajoby, neboť zákon spojuje tuto podmínku až s dobou po zahájení trestního stíhání. Nejvyšší soud zároveň shledal jako irelevantní skutečnost, že obviněná byla v době provádění rekognicí ve vazbě v jiné trestní věci, což podle jejího názoru zakládá důvod nutné obhajoby. Tato skutečnost však nastala v rámci trestního stíhání obviněné pro jiný skutek, nikoliv však pro skutky uvedené pod body II, 1 – 4 rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s napadeným usnesením odvolacího soudu, v jejichž souvislosti byly zmíněné rekognice provedeny a na základě nichž bylo poté zahájeno trestní stíhání.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek