ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.572.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 572/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. května 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 14 To 219/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 105/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 1 T 105/2007, byl obviněný J. Č. spolu s obviněným M. C. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Pokud jde o obviněného J. Č. byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyři roky nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Obvinění spáchali trestný čin tím, že v době od 23:45 hodin dne 17. 3. 2007 do 01:10 hodin dne 18. 3. 2007 v H. B. nejprve J. Č. pod záminkou vrácení půjčky ve výši 200,- Kč, které si zapůjčil na diskotéce M. od T. N., vylákal jmenovaného a jeho bratra M. N. k domu v ulici 5. k., kde jim tam přítomný M. C. přikázal, aby šli dovnitř k němu do bytu, kde každého z nich nejprve udeřil pěstí do obličeje, načež jim J. Č. přikázal, aby vyndali všechny věci z kapes na stůl, což jmenovaní z obavy z dalšího fyzického napadení učinili a na stůl vyndali mobilní telefon zn. Nokia 110 včetně SIM karty v hodnotě 650,- Kč, mobilní telefon zn. Siemens A 55 včetně SIM karty v hodnotě 600,- Kč, finanční hotovost ve výši 444,- Kč, balíček žvýkaček ORBIT a zapalovač v hodnotě 10,- Kč, načež J. Č. sáhl T. N. do kapsy, aby si ověřil, zda vyndal úplně vše, a poté v úmyslu zmocnit se těchto věcí jim oznámil, že si o tyto věci zahrají karty, s čímž bratři N. nesouhlasili, což T. N. J. Č. sdělil, avšak v té chvíli ho znovu udeřil M. C. pěstí do obličeje se slovy, že není doma, aby si říkal co chce, v důsledku čehož jmenovanému začala téci z nosu krev a ze strachu z dalšího fyzického napadení T. a M. N. přistoupili na hraní hry „prší“ s J. Č., před kterou J. Č. úmyslně připravil bez rozmíchávání karty tak, aby vyhrál, což se následně také stalo a J. Č. si poté takto „vyhrané“ shora uvedené věci bratří N. přisvojil, když z těchto dal okamžitě 200,- Kč M. C. na nákup cigaret a o další věci se pak společně rozdělili; následně J. Č. využil strachu bratří N. z dalšího fyzického napadení a vyzval je k pokračování v karetních hrách, kdy tito s ním z obav hráli hru tzv. „kupky“, a na otázku J. Č., o co budou hrát nyní, T. N. ze strachu sdělil, že o jejich televizor v hodnotě 1.000,- Kč, který mají doma, přičemž vlivem manipulace J. Č. s kartami opět prohráli, kdy následně je J. Č. vyzval, aby s ním jeli do místa svého bydliště pro svůj prohraný televizor, načež bratři N. poté, co vyšli z domu, utekli celou událost oznámit na Obvodní oddělení Policie ČR v Havlíčkově Brodě a tímto jednáním J. Č. a M. C. vznikla bratrům N. škoda na vydaných věcech v celkové výši 1.704,- Kč, a dále u M. N. došlo ke zranění nosu.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání oba obvinění a státní zástupce ve prospěch obviněného J. Č. pouze proti výroku o trestu. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 14 To 219/2007, z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného J. Č. rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e), 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu týkajícím se obviněného J. Č. a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že J. Č. za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, a za trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák. dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 2 T 104/2006, odsoudil podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Zároveň byl zrušen celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 2 T 104/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obviněného M. C. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání s tím, že rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný poukázal na skutečnost, že oba poškození s ním šli přes město do místa jeho bydliště naprosto dobrovolně a nikdo je k ničemu nenutil, když si poškození mysleli, že mohou získat peníze při karetních hrách a spoléhali na to, že jsou dva a mají tak větší šanci na výhru. To, že celou věc nahlásili na policii, učinili proto, že prohráli a nechtěli obviněnému zaplatit. Za každou cenu si chtěli vynutit vrácení peněz a proto souhlasili s tím, že půjdou do bytu obviněného a souhlasili s hraním karet, což si dohodli cestou a obviněný je k ničemu nenutil. Obviněný také uvedl, že s chováním obviněného C. nemá nic společného, on jen hrál s poškozenými karty a oni mu do zástavy nabízeli mobilní telefony a nakonec i televizi. Skutečnost, že šli s obviněným hrát dobrovolně karty potvrdili poškození i před soudem prvního stupně, kdy uvedli, že šli s obviněným Č. dobrovolně a nikdo je nenutil. Obviněný navíc poukázal na to, že opakovaně navrhoval doplnit dokazování znaleckým posudkem na oba bratry N., aby se ověřila věrohodnost jejich výpovědí, což bylo ze strany obou soudů zamítnuto. Obviněný je přesvědčen, že výpovědi, které poškození učinili před soudem prvního stupně, nebyly shodné a soudy se touto rozporností výpovědí údajně vůbec nezabývaly.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudu druhého stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že lze mít za to, že obviněný podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ačkoli ho řádně neoznačil. Svými námitkami, že soud nesprávně hodnotil důkazy a že dostatečně nepřihlédl k důkazům podporující jeho obhajobu, však dovolací důvod sloužící k nápravě právních vad rozhodnutí nenaplnil. Státní zástupkyně uvedla, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. Č. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání neoznačil žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., o který se dovolání opírá. Posoudil však dovolání podle obsahu a shledal, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. („… rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Je nutné podotknout, že obsah jeho dovolání je v podstatě shodný s odvoláním (č. l. 175 tr. spisu), tyto námitky byly podstatou celé obhajoby obviněného, soudy obou stupňů se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi.
Obviněný svými námitkami, že poškození s ním šli do místa jeho bydliště dobrovolně, že je k ničemu nenutil, že souhlasili s tím, že budou s obviněným hrát karty, na čemž se cestou dohodli, že sami nabízeli do zástavy uvedené věci, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Opakovaně nabízí svoji verzi průběhu skutkového děje, přes řádné zdůvodnění soudů obou stupňů i nadále setrvává na své verzi průběhu skutkového děje a zcela pomíjí skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů. Za námitky skutkového charakteru je nutno také posoudit výhrady, kterými obviněný brojí proti věrohodnosti výpovědí poškozených a poukazuje na údajný rozpor mezi nimi. Námitkou neprovedení navrhovaného důkazu znaleckým posudkem pak v podstatě namítá úplnost provedeného dokazování. Podstatou těchto dovolacích námitek je tak snaha obviněného zvrátit skutkové zjištění soudu prvního stupně. Dovolací soud ale při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Na základě shora uvedeného je zřejmé, že obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.
Pokud obviněný namítá, že s chováním spoluobviněného M. C. nemá nic společného, je třeba uvést, že oba obvinění byli uznáni vinnými jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. I když existenci spolupachatelství obviněný výslovně nenamítá, není k jeho naplnění třeba, aby se spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou a stačí i jen částečné přispění vedené stejným úmyslem. Spolupachatelem loupeže je pak i osoba, která se za této situace přímo násilí vůči poškozenému nedopouští.
Nejvyšší soud přitom neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Proto bylo dovolání obviněného J. Č. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Dovolání obviněného bylo na základě výše uvedeného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš