ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.628.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 628/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 6. 2008 o dovolání obviněného M. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 7 To 240/2006, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 196/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 3. 2006, sp. zn. 2 T 196/2005, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného, podaném jen proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 7 To 240/2006. Podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §201 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody na jedenáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na tři roky, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 103 T 218/2005, i všechna další obsahově navazující rozhodnutí.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Napadl výrok o uložení trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že Městský soud v Praze mu z podnětu jeho odvolání zpřísnil trest. Zdůraznil, že v odvolacím řízení mu nemohl být uložen přísnější trest, než jaký mu byl uložen soudem prvního stupně. Vyjádřil názor, že Městský soud v Praze mu uložil trest ve výměře přesahující zákonnou hranici. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Obvodní soud pro Prahu 8 uložil obviněnému trest pouze za ten trestný čin, kterým ho uznal vinným. Městský soud v Praze zjistil, že pokud obviněný spáchal tento trestný čin dne 15. 11. 2005, spáchal ho před tím, než ho Obvodní soud pro Prahu 9 pravomocným rozsudkem ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 103 T 218/2005, uznal vinným skutkem spáchaným dne 3. 10. 2005 a posouzeným jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsoudil podle §201 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a podle §49 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na tři roky. Zároveň Městský soud v Praze zjistil, že mezi trestným činem, jímž byl obviněný uznán vinným Obvodním soudem pro Prahu 8, a trestnými činy, jimiž byl uznán vinným Obvodním soudem pro Prahu 9, je vztah souběhu, a vyvodil z toho závěr, že obviněnému je namístě uložit podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest za všechny tři sbíhající se trestné činy. Při ukládání souhrnného trestu byl Městský soud v Praze limitován zákazem reformace in peius, z něhož vyplývá, že souhrnný trest uložený za všechny sbíhající se trestné činy nesměl být přísnější než součet samostatně uložených trestů. Tento limit Městský soud v Praze uložením souhrnného trestu odnětí svobody na jedenáct měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a trestu zákazu činnosti na tři roky nepřekročil, zvláště když v rámci uložení souhrnného trestu zrušil výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9. Městskému soudu v Praze lze vytknout jen to, že ve výroku o uložení trestu jasně a výslovně neuvedl, za které trestné činy ho ukládá. To ovšem nemá vliv na meritorní správnost výroku, kterým byl souhrnný trest uložen.
Ke zhoršení situace obviněného rozsudkem Městského soudu v Praze tedy rozhodně nedošlo. Před tímto rozsudkem byl obviněný v situaci, kdy měl uložený trest odnětí svobody na pět měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou ve věci Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 2 T 196/2005 a trest odnětí svobody na šest měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou s trestem zákazu činnosti na tři roky ve věci Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 103 T 218/2005. Po vyhlášení rozsudku Městského soudu v Praze se obviněný ocitl v situaci, kdy má uložený jeden souhrnný trest odnětí svobody na jedenáct měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou s trestem zákazu činnosti na tři roky. Souhrnný trest je tedy součtem samostatně uložených trestů. Uložením souhrnného trestu nebylo postavení obviněného nijak zhoršeno.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Nad rámec samotného rozhodnutí o podaném dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Věc byla Nejvyššímu soudu předložena Obvodním soudem pro Prahu 8 dne 9. 5. 2008. Přitom lhůta k podání dovolání uplynula již dne 4. 9. 2006. K průtahům tedy evidentně nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. června 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec