ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.655.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 655/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. května 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 5 To 21/2007, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 157/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 2 T 157/2007, byl obviněný D. B. uznán vinným trestnými činy pod bodem 1. znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zák. a pod body 2. – 4. znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák. Byl odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 5 To 21/2007, jeho odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), písm. g) tr. ř. Důvody dovolání spatřuje obviněný v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti jeho osoby v hlavním líčení dne 6. 11. 2007, když byl soudem údajně bez splnění zákonných podmínek uvedených v §209 odst. 1 tr. ř. a bez uvedení konkrétního důvodu vykázán z jednací síně po dobu výslechu nejdůležitější svědkyně J. S., čímž mu bylo znemožněno provedení konfrontace s osobou, kterou jako důkaz v rámci hlavního líčení navrhoval. Rozhodnutí podle něj též spočívá na nesprávném právním posouzení skutků.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný zopakoval, že ho soud s důvodem podle §209 odst. 1 tr. ř. neseznámil, ani jej neuvedl ve výroku svého usnesení. Přestože bylo svědectví poškozené S. stěžejním důkazem, a to zejména ve vztahu k nejzávažnějšímu obvinění z trestného činu znásilnění, kdy další důkazy, zejména listinné, verzi svědkyně o znásilňování z jeho strany nepotvrzují (např. vystavený výměnný list lékařky ze dne 25. 7. 2007, v němž není podle obviněného ani zmínka o tom, že by měla být poškozená někým znásilněna, zejména též lékařská zpráva MUDr. K. z Gynekologicko – porodnické kliniky L. U. a FN N. B. ze dne 29. 7. 2007, v níž byl konstatován zcela normální gynekologický nález, bez hematomů nebo známek násilí), přesto mu bylo rozhodnutím soudu znemožněno být jejímu výslechu osobně přítomen a bylo tak podle jeho názoru zásadně zasaženo do jeho práva na obhajobu.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že k nesprávnému právnímu posouzení skutků došlo v důsledku porušení §2 odst. 6 tr. ř., kdy soud údajně nevzal v úvahu a při hodnocení důkazů se nezabýval zejména obsahem objektivní lékařské zprávy MUDr. K. ze dne 29. 7. 2007 o vyšetření poškozené S., ani obsahem výměnného listu lékařky ze dne 25. 7. 2007, který neobsahuje žádnou informaci o podezření ze znásilnění. Soud se údajně obsahem uvedených listinných důkazů nezabýval, přestože jsou zcela v rozporu s výpovědí poškozené. Známek fyzického násilí na těle poškozené by si musel lékař povšimnout, zejména když byl informován, že důvodem jeho vyžádání je podezření ze znásilnění. Obviněný je přesvědčen, že nezákonným postupem (výslechem poškozené v nepřítomnosti obviněného), soud znemožnil provedení konfrontace podle §104a tr. ř., která byla z jeho strany navrhována a požadována. Obviněný dále namítal, že k listinným důkazům se mohl vyjádřit až poté, co byly všechny přečteny a provedeny, nikoliv jednotlivě po jejich provedení, jak ukládá §214 tr. ř. Dále mu nebylo uděleno právo posledního slova podle §217 tr. ř. Výše uvedeným, přístupem bylo podle obviněného porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Řízení předcházející napadenému rozhodnutí bylo zatíženo takovými vadami, které jsou způsobilé zásadním způsobem ovlivnit rozhodnutí ve věci samé.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud české republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně, a aby přikázal Městskému soudu v Praze, aby jeho odvolání znovu projednal a rozhodl. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu k dovolání obviněného nevyjádřila.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), písm. g) tr. ř. Nutno podotknout, že jeho námitky jsou z velké části shodné s námitkami uplatněnými v jeho odvolání, se kterými se soud druhého stupně zabýval a řádně se s nimi vypořádal.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., je dán tehdy, pokud se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Obviněný v této souvislosti namítal, že byla porušena ustanovení o přítomnosti jeho osoby v hlavním líčení dne 6. 11. 2007, když byl soudem údajně bez splnění zákonných podmínek uvedených v §209 odst. 1 tr. ř. a bez uvedení konkrétního důvodu vykázán z jednací síně po dobu výslechu nejdůležitější svědkyně J. S., čímž mu bylo znemožněno provedení konfrontace s osobou, kterou jako důkaz v rámci hlavního líčení navrhoval.
Z ustanovení §209 odst. 1 věty druhé tr. ř. vyplývá, že je-li obava, že svědek v přítomnosti obviněného nevypoví pravdu, případně jde-li o svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, předseda senátu učiní opatření vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka, případně vykáže obviněného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Po návratu do jednací síně, však musí být obviněný seznámen s obsahem výpovědi svědka, může se k ní vyjádřit, a aniž by se se svědkem setkal, může mu prostřednictvím předsedy senátu klást otázky.
Z obsahu spisu je zřejmé, že dne 6. 11. 2007 se konalo hlavní líčeni ohledně trestní věci obviněného D. B. Po přednesení obžaloby a provedení výslechu obviněného bylo vyhlášeno usnesení, podle něhož by obviněný podle §209 odst. 1 tr. ř. po dobu výslechu poškozené J. S. vykázán z jednací síně (č. l. 242 trestního spisu). Po výslechu poškozené byl obviněný podle §209 odst. 1 tr. ř. předsedkyní senátu seznámen s výpovědí této svědkyně. V souladu s ustanovením §214 tr. ř. byl obviněný dotázán, zda se chce k provedenému důkazu vyjádřit. Z protokolu na č. l. 244 trestního spisu je zřejmé, že obviněný se k výpovědi poškozené vyjádřil a položil poškozené doplňující otázky. Za účelem doplňujícího výslechu bylo opět vyhlášeno usnesení, že obviněný bude po dobu výslechu poškozené opětovně podle §209 odst. 1 tr. ř. vykázán z jednací síně. Po doplňujícím výslechu byl obviněný seznámen s jeho obsahem a již zůstal vůči této svědkyni bez dotazu. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (str. 7 a str. 13) je zřejmé, že tento soud odůvodnil svůj postup podle §209 odst. 1 tr. ř. zřejmým strachem poškozené z obviněného, s tím, že výslech poškozené probíhal z důvodu jejího duševního zdraví v nepřítomnosti obviněného. Soud druhého stupně se tímto postupem nalézacího soudu zabýval v rámci námitky uplatněné obviněným v odvolání a shledal tento postup s ohledem na povahu věci správným. Nejvyšší soud rovněž shledal, že byly splněny podmínky §209 odst. 1 tr. ř.
Opatření předpokládaná v §209 odst. 1 tr. ř. učiní předseda senátu jen tehdy, jestliže jde o svědka, u něhož je důvodná obava, že svědek v přítomnosti obviněného nevypoví pravdu, případně jde-li o svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí. Zda u svědka je důvodná obava, nutno posoudit podle konkrétních okolností projednávaného případu, zejména vzhledem k charakteru trestného činu, který je předmětem trestního stíhání, k osobním vlastnostem obviněného, k osobě svědka a jeho vztahu k obviněnému a k charakteru skutečností, o nichž má svědek vypovídat. Z rozhodnutí soudů obou stupňů, resp. soudu prvního stupně, je zřejmé, že se všemi okolnostmi případu podrobně zabývaly a správně naznaly, že existovala důvodná obava předpokládaná v ustanovení §209 odst. 1 tr. ř., neboť poškozená se jakéhokoliv kontaktu s obviněným na první pohled obávala a soud ji důvodně považoval vzhledem ke všem okolnostem případu a závěru psychologického znaleckého posudku, za vysoce ohroženou osobu ze strany obviněného. Námitka obviněného v tomto směru je tedy zjevně neopodstatněná.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud však zjistil, že námitky uplatněné pod tímto dovolacím důvodem nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti úplnosti dokazování, hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.
Obviněný svými námitkami, že soudy při hodnocení důkazů nevzaly v úvahu zejména obsah lékařské zprávy MUDr. K. ze dne 29. 7. 2007 o vyšetření poškozené S., ani obsah výměnného listu lékařky ze dne 25. 7. 2007, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Opakovaně nabízí svoji verzi průběhu skutkového děje a zcela pomíjí skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů. Když navíc ze strany 9 a 15 rozhodnutí soudu prvního stupně je zřejmé, že se uvedenými listinnými důkazy zabýval a shledal, že podporují výpověď poškozené. Údajné porušení ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. je námitkou procesní a v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vznášet jen námitky hmotně právní. Také další uvedené námitky (údajné porušení ustanovení §104a tr. ř., §214 tr. ř., §217 tr. ř.) jsou námitkami procesními. Pokud jde o námitku, že soud prvního stupně znemožnil provedení konfrontace podle §104a tr. ř., když návrh na doplnění dokazování konfrontací mezi obviněným a poškozenou ze zdravotních důvodů na straně poškozené zamítl (č. l. 248 trestního spisu), obviněný v podstatě brojí proti úplnosti provedeného dokazování.
Takové námitky dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle §265b tr. ř., nenaplňují. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, ale nepřípustné jsou námitky proti skutkovým zjištěním soudu, proti postupu při dokazování, proti hodnocení důkazů apod., neboť v tomto ohledu nespočívá činnost soudu v aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů. Nejvyšší soud proto nijak nepřihlížel ani k té části dovolání obviněného, v níž byla napadána skutková zjištění soudů a postup při výsleších svědků, potažmo hodnocení provedených důkazů.
Pokud jde o námitku obviněného, že mu postupem soudu podle §209 odst. 1tr. ř. bylo znemožněno být přítomen výslechu poškozené a klást jí osobně otázky, a tím mu bylo zasaženo do jeho práva na obhajobu a tedy i práva na spravedlivý proces, Nejvyšší soud uvádí, že obviněnému je v ustanovení čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy zaručeno „právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě …“. Význam tohoto práva je v tom, že vystupují-li ve věci svědci, kteří obviněného usvědčují, je obviněný nebo jeho obhájce oprávněn klást těmto svědkům otázky. Uvedené právo je respektováno, jestliže v řízení je alespoň jednou obviněnému nebo jeho obhájci umožněno klást usvědčujícím svědkům otázky. Výkon tohoto práva spočívá v tom, že se obviněnému nebo jeho obhájci umožní účast při výslechu usvědčujících svědků a v tomto rámci i kladení otázek.
Koncepce spravedlivého procesu ve smyslu Úmluvy zahrnuje požadavek kontradiktornosti řízení. To znamená, že skutkový stav, na který se aplikuje hmotné právo, zásadně musí vzejít ze součinnosti procesních stran, tj. ze součinnosti obžaloby a obhajoby, při dokazování. Obhajoba realizuje tuto součinnost tím, že má možnost klást otázky usvědčujícím svědkům. Tato součinnost obhajoby při dokazování, které spočívá ve výslechu usvědčujících svědků, je významným prostředkem kontroly věrohodnosti výpovědí takových svědků a tím je i nepostradatelným atributem kontradiktorního řízení. Požadavkem na umožnění přítomnosti obviněného nebo obhájce při výslechu svědka, se zajišťuje použitelnost tohoto důkazu z hlediska zachování rovnosti stran při jeho provádění a splnění požadavku mezinárodních smluv, aby alespoň jednou v průběhu řízení měl obviněný nebo jeho obhájce možnost položit svědkovi potřebné otázky.
Jestliže se uvedené zásady vztáhnou na posuzovaný případ, je zjevné, že skutkový stav byl založen na kontradiktorně provedeném dokazování. Odhlédneme-li od skutečnosti, že byl obviněný řádně v souladu s §209 odst. 1 tr. ř. seznámen s výpovědí poškozené a byla mu dána možnost se k výpovědi vyjádřit a klást poškozené doplňující otázky, což obviněný také učinil, byl při výslechu poškozené v hlavním líčení ze dne 6. 11. 2007 přítomen také obhájce obviněného, který měl také možnost klást poškozené otázky. Vzhledem k těmto skutečnostem se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkou obviněného, že mu bylo odepřeno právo na obhajobu a tím právo na spravedlivé řízení, když výslechu poškozené byl přítomen jeho obhájce a obviněnému bylo prostřednictvím předsedy senátu umožněno klást ji otázky.
Ze shora citovaného dovolání je tedy zřejmé, že podstata námitek obviněného uplatněných pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá ve zpochybňování soudy zjištěného skutkového stavu. Nejvyšší soud ani neshledal, ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud odmítne dovolání, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto dovolacímu důvodu ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b tr. ř. neodpovídají a námitka uplatněná pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného D. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš