ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.671.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 671/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 4. června 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. R. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 2 To 40/2007, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 7/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2007, sp. zn. 43 T 7/2006, byl obviněný P. R. uznán vinným ad 1. pokusem trestného činu loupeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a ad 2. trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 3 T 234/2005 ze dne 9. 10. 2006 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 461/2006 ze dne 23. 1. 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 2 To 40/2007, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného P. R. uznal vinným ad 1. trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a ad 2. trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Za to ho odsoudil podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 3 T 234/2005 ze dne 9. 10. 2006 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 461/2006 ze dne 23. 1. 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Obviněný trestné činy spáchal podle rozsudku soudu II. stupně tím, že ad 1. dne 5. 10. 2004 kolem 11:15 hodin vstoupil do pobočky Č. o. b. v P., V H., kde vytáhl pistoli ráže 7, 65 mm a vykřikl: „to je přepadení“, a potom vystřelil k zemi směrem k pracovníku ostrahy A. H., následně přistoupil k přepážce a pod hrozbou použití střelné zbraně donutil pokladní D. M. k vydání finanční hotovosti do igelitové tašky, potom přistoupil k přepážce a pod hrozbou použití střelné zbraně donutil pokladní L. S. k vydání finanční hotovosti, celkem tak získal ke škodě Č. částku 437.570,- Kč, avšak většina odcizených bankovek byla následně znehodnocena explozí nástražné bankovky, ad 2. od přesně nezjištěné doby si opatřil nejméně do 5. 10. 2004 přechovával pistoli nezjištěné značky, ačkoli nevlastnil zbrojní průkaz.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že zjištěný skutek byl právně kvalifikován jako trestný čin loupeže a nedovoleného ozbrojování, ačkoli v dané věci měla být podle něj použita pouze právní kvalifikace trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Obviněný popsal skutkovou podstatu trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Pokud jde o znak pohrůžky, uvedl, že výstraha spočívající v možnosti okamžitého použití fyzické síly k překonání nebo zamezení očekávaného odporu napadeného, jím musí být takto chápána a musí mu být dostatečně zřejmá, což lze podle obviněného z výroku o vině pod bodem ad 1. napadeného rozsudku dovodit. Pohrůžka namířenou pistolí byla účinným prostředkem, aby se napadené pracovnice banky podrobily vůli pachatele a umožnily mu získání peněz. Pochybnosti o správnosti použité právní kvalifikace je nutno podle obviněného spatřovat ve výroku napadeného rozsudku pod bodem ad 1., kde je konstatováno, že obviněný vytáhl pistoli ráže 7, 65 mm, avšak ve výroku napadeného rozsudku pod bodem ad 2. je již pouze uvedeno, že přechovával pistoli nezjištěné značky, aniž by byla konstatována ráže 7, 65 mm. Tento výrok pod bodem ad 2. je údajně zpochybněn v odůvodnění napadeného rozsudku na str. 9, kde je uvedeno, že přechovával pistoli CZ ráže 7, 65 mm. Skutkové okolnosti, ze kterých by bylo možno dovodit střelby schopnou zbraň a zejména ráži 7, 65 mm, nelze v odůvodnění dovodit. Tyto skutečnosti je podle obviněného nezbytné hodnotit ve vztahu k použité právní kvalifikaci pod bodem ad 2. výroku o vině napadeného rozsudku. V tomto výroku lze podle něj v důsledku písařské chyby (vynechání „a“ mezi slovy „opatřil“ a „ nejméně“) dovodit právně neurčitou větu. Pro právní posouzení je nezbytné, aby obviněný bez povolení střelnou zbraň přechovával. Po materiální stránce je podle obviněného nezbytné, aby se jednalo o střelbyschopnou zbraň, přičemž z výroku vyplývá, že obviněný vystřelil, avšak již bez dalšího není zřejmé, že se jednalo o střelby schopnou zbraň ráže 7, 65 mm. Pro účely naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu podle §185 odst. 1 tr. zák. bylo nezbytné dospět k závěru, jednak zda obviněný skutečně přechovával střelnou zbraň (zbraň kategorie A – D) a poté zda tato zbraň je podle zák. č. 119/2002 Sb., o zbraních, podmíněna vydáním příslušného povolení či nikoli. Obviněný je přesvědčen, že pokud není toto obsaženo v odůvodnění napadeného rozsudku, nelze dovodit opak a uznat ho vinným tímto trestným činem.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitky obviněného, které jsou v některých částech formulovány dosti komplikovaně, lze interpretovat tak, že obviněný napadá nevyhovující popis skutku právně kvalifikovaného jako trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Podle státního zástupce jde o námitky obsahově odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že popis skutku pod bodem II. výroku o vině je značně stručný. Odvolací soud bez bližšího vysvětlení upravil skutkovou větu trestného činu podle §185 odst. 1 tr. zák., obsaženou ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, která byla formulována tak, že obviněný „od přesně nezjištěné doby si opatřil a nejméně do 5. 10. 2004 přechovával pistoli CZ ráže 7,65 mm, ačkoli nevlastnil zbrojní průkaz“. V důsledku toho skutková věta neobsahuje žádné bližší identifikační údaje k předmětné pistoli a navíc se svým obsahem dostává do určitého rozporu s odůvodněním soudního rozhodnutí (str. 8-9 rozsudku), kde se nadále hovoří o pistoli CZ ráže 7,65 mm. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví balistika, jak je citováno na str. 9 posléze zrušeného rozhodnutí soudu nalézacího, však nevyplývá závěr o značce zbraně a ani závěr o její ráži není zcela jednoznačný. Uvádí se, že na místě činu zajištěná nábojnice ráže 7,65 mm byla patrně vystřelena v rážově příslušné samonabíjecí pistole, přičemž se uvádí více v úvahu přicházejících typů resp. značek této pistole. (I laickou úvahou lze dospět k závěru, že nábojnice určité ráže zřejmě nemůže být vystřelena z pistole menší ráže, může však být použita v pistoli s ráží poněkud větší.) Z tzv. skutkových vět, v kontextu s odůvodněním soudních rozhodnutí, však podle názoru státního zástupce jednoznačně vyplývá alespoň tolik, že pistole obviněným neoprávněně přechovávaná byla totožná s pistolí, které bylo použito při loupežném přepadení pod bodem I. výroku o vině. Lze tedy konstatovat, že i přes rozpornost odůvodnění postupoval odvolací soud věcně správně, když z výroku o vině pod bodem II. vypustil ty údaje o předmětné pistoli, které neměly zcela jednoznačnou oporu v provedeném dokazování. U trestného činu podle §185 odst. 1 tr. zák. podle státního zástupce zákon nestanoví žádné další podmínky týkající se technických vlastností neoprávněně držené střelné zbraně a nestanoví ani obviněným zmiňovanou podmínku střelby schopnosti zbraně. Tato okolnost nepochybně bude mít význam z hlediska znaku materiálního. Ten by však byl naplněn i v případě, že by zbraň byla při střelbě nespolehlivá, nebo i v případě, že by zbraň sice nebyla způsobilá ke střelbě, její střelby schopnost by však bylo možno obnovit jednoduchou opravou. V předmětné trestní věci z tzv. skutkových vět a z odůvodnění soudních rozhodnutí vyplývá, že si obviněný opatřil a přechovával pistoli, tj. krátkou palnou zbraň, která zřejmě nebyla technicky zcela nezpůsobilá ke střelbě, neboť z ní bylo nejméně jednou vystřeleno. I při absenci podrobnějších identifikačních údajů lze konstatovat, že šlo o zbraň, která nepochybně podléhala režimu podle §8 zákona č. 219/2002 Sb., o zbraních a střelivu, tj. mohl ji držet nebo nosit pouze ten, kdo byl držitelem zbrojního průkazu. Uvedení zcela jednoznačných identifikačních údajů ostatně nebylo objektivně možné, protože předmětná zbraň nebyla v průběhu trestního stíhání zajištěna. Okolnost, že obviněný zbrojní průkaz neměl a zbraň si tedy opatřil a přechovával bez povolení, byla ve skutkové větě vyjádřena. Pro úplnost státní zástupce dodal, že z hlediska zákonných znaků trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jsou údaje o značce a ráži použité střelné zbraně irelevantní. Popis skutku podle jeho názoru není z hlediska zákonných znaků trestného činu podle §185 odst. 1 tr. zák. natolik nevýstižný, aby zakládal vadu soudního rozhodnutí ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněným vytýkanou písařskou chybu v tzv. skutkové větě je na místě napravit postupem podle §131 tr. ř., nikoli cestou zrušení rozhodnutí v dovolacím řízení.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný svým dovoláním brojí proti skutku popsanému pod bodem ad 2. výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně, s tím, že jeho jednání mělo být právně kvalifikováno jen jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a nikoli též jako trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti obviněný namítal, že ze skutkových okolností nelze dovodit použití střelbyschopné zbraně a zejména ráže 7,65 mm. Podle něj pro použití uvedené skutkové podstaty bylo nezbytné dospět k závěru, že obviněný skutečně přechovával střelnou zbraň (zbraň kategorie A – D) a že tato zbraň je podle zák. č. 119/2002 Sb., o zbraních, podmíněna vydáním příslušného povolení či nikoli. Obviněný je přesvědčen, že pokud není toto obsaženo v odůvodnění napadeného rozsudku, nelze dovodit opak a uznat ho vinným tímto trestným činem. Nejvyšší soud shledal, že uplatněná námitka odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je však zjevně neopodstatněná.
Trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo bez povolení vyrobí nebo opatří sobě nebo jinému střelnou zbraň anebo ji přechovává. Z právní věty výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně vyplývá, že obviněný se tohoto trestného činu dopustil tím, že si bez povolení opatřil a přechovával střelnou zbraň.
Střelná zbraň je zbraň, u které je funkce odvozena od okamžitého uvolnění energie při výstřelu, zkonstruovaná pro požadovaný účinek na definovanou vzdálenost (srov. Příloha zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu).
Z tzv. skutkových vět rozhodnutí soudu druhého stupně vyplývá, že (ad 1.) obviněný dne 5. 10. 2004 vstoupil do pobočky Č. v P., vytáhl pistoli a se slovy „to je přepadení“ vystřelil z této zbraně k zemi, pod hrozbou použití této střelné zbraně pak donutil jmenované pokladní k vydání finanční hotovosti. Při tomto jednání tedy došlo k výstřelu, resp. obviněný vystřelil ze zbraně směrem k zemi. Obviněný tuto zbraň přechovával, ačkoli neměl zbrojní průkaz (ad 2.) Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů je pak zřejmé, že na místě činu byla zajištěna obviněným vystřelená nábojnice. Podle odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví balistika (č. l. 196 – 198 trestního spisu) šlo o nábojnici ráže 7, 65 mm tuzemské výroby s tím, že nábojnice byla vystřelena v rážově příslušné zbrani (odborné vyjádření uvádí v úvahu přicházejících typy zbraní), případně v jiné zbrani s odpovídajícím projevem stop. Zkoumaná střela mohla být podle odborného vyjádření vystřelena z hlavně typovaných samonabíjecích pistolí. Ačkoli samotná zbraň nebyla v průběhu trestního řízení zajištěna, je nepochybné, že šlo o zbraň, kterou může podle §8 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, nabývat do vlastnictví, s výjimkou dědění (§66), a držet nebo nosit pouze ten, kdo je držitelem zbrojního průkazu nebo zbrojní licence, pokud tento zákon nestanoví jinak. Obviněný zbrojní průkaz neměl.
Z uvedeného odborného vyjádření současně vyplývá, že se jednalo o nábojnici ráže 7,65 Browning se středovým zápalem, tj. k jejímu vystřelení musela být použita zbraň kategorie B [§5 písm. b) cit. zákona], a to krátká jednoranová nebo víceranová zbraň pro střelivo se středovým zápalem, kterou lze podle §12 odst. 1 cit. zákona nabývat do vlastnictví a držet nebo nosit jen na základě povolení. Nemohlo se proto jednat o zbraň kategorie D, k jejímuž držení není nutný zbrojní průkaz (§15 cit. zákona).
Skutečnost, že obviněný, ačkoli neměl zbrojní průkaz opravňující k držení zbraně, měl dne 5. 10. 2004 při sobě zbraň (přechovával), ze které podle skutkových zjištění popsaných pod bodem ad 1. výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně vystřelil nábojnici ráže 7, 65 mm, naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., neboť bez povolení si opatřil a přechovával střelnou zbraň. Námitka obviněného je tedy v tomto směru zjevně neopodstatněná.
Pokud jde o námitku obviněného, že není zřejmé, zda se jednalo o střelby schopnou zbraň, Nejvyšší soud souhlasí s vyjádřením státního zástupce, že zákon nestanoví žádné další podmínky týkající se technických vlastností neoprávněně držené zbraně, když navíc je zřejmé, že obviněný si opatřil a přechovával pistoli sice nezjištěné značky, ze které však byla vystřelena nábojnice ráže 7, 65 mm. Zbraň tedy byla střelby schopná.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud odmítne dovolání, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zjevně neopodstatněná, a proto dovolání obviněného P. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. června 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš