ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.681.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 681/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 6. 2008 o dovolání obviněného A. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2007, sp. zn. 6 To 400/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 109/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 5. 2007, sp. zn. 2 T 109/2004, byl obviněný A. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Kromě toho bylo rozhodnuto také ohledně obviněného A. G.
Odvolání obviněných A. K. a A. G. , podaná proti výroku o vině a trestu, byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2007, sp. zn. 6 To 400/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný A. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jako nesprávné právní posouzení skutku vytkl to, že byl kvalifikován jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., a nikoli jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Bruntále věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
Trestného činu krádeže podle §147 odst. 1 písm. d) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě.
Jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Bruntále, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Ostravě, spočíval v tom, že obvinění A. K. a A. G. společně dne 4. 5. 2004 kolem 20,30 hodin v B. , nám. 1. M. , v herně M. C. v úmyslu obohatit se přisvojením finanční hotovosti přistoupili k barovému pultu, kde obviněný A. K. uchopil pod krkem číšníka J. M. , natlačil ho do prostoru za pultem a opakovaně ho udeřil rukou do obličeje, přitom se obviněný A. K. , obviněný A. G. a M. K. zmocnili mincí určených k provozu hracích automatů a uložených v prostoru baru, čímž provozovateli baru L. Ď. způsobili škodu ve výši nejméně 4 000 Kč.
Takto zjištěný skutkový stav evidentně odpovídá znakům trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Posoudit skutek jen jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. je vyloučeno s ohledem na zjištění, že obviněný A. K. v rámci společného jednání útočníků fyzicky napadl poškozeného J. M. tím, že ho uchopil pod krkem, natlačil za barový pult a opakovaně udeřil do obličeje, a že toto násilné jednání obviněného bylo prostředkem, jehož jasným cílem bylo eliminovat odpor poškozeného a zajistit si dispozici s penězi, které se nacházely v prostoru baru a které patřily jeho provozovateli. Přítomnost násilného prvku v jednání obviněného dodává skutku znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud proto zjevně nepodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Obviněný založil dovolání zčásti také na nesouhlasu s tím, jaká skutková zjištění soudy učinily, na podkladě jakých důkazů k nim dospěly a jak důkazy hodnotily, a to v otázce násilí vykonaného proti poškozenému J. M. Těmito námitkami se obviněný snažil prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že se proti poškozenému J. M. nedopustil žádného násilného jednání. K uvedené části dovolání Nejvyšší soud nijak nepřihlížel, protože šlo o námitky mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Míněn je ovšem skutek, tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistily soudy. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Na podkladě dovolání podaného s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Proto i v posuzovaném případě Nejvyšší soud ověřil správnost právního posouzení skutkového stavu, který zjistil Okresní soud v Bruntále a který v napadeném usnesení akceptoval i Krajský soud v Ostravě.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. června 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec