ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.695.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 695/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 6. 2008 o dovolání obviněného R. D. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 5 To 47/2007, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 1/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2007, sp. zn. 30 T 1/2007, byl obviněný R. D. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák., §143 tr. zák. a odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Odvolání obviněného, které bylo podáno jen proti výroku o trestu a kterým se obviněný domáhal snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby za použití ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 5 To 47/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, byť mu byl uložen ve výměře na spodní hranici zákonné trestní sazby. Vyjádřil názor, že správně mu měl být trest uložen s použitím ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. pod touto hranicí. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Otázky týkající se přiměřenosti trestu, pokud byl uložen jako přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby, nespadají do rámce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani v té jeho variantě, která záleží v „jiném nesprávném hmotně právním posouzení“. To se týká i případů, kdy soudy neaplikovaly ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Jeho použití se dovoláním proto nelze domáhat.
Nejde-li o situaci, kdy výrok o uložení trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze výrok o uložení trestu dovoláním napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Vzájemný poměr dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., z nichž každý má hmotně právní povahu, je takový, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je speciálním hmotně právním dovolacím důvodem týkajícím se výroku o uložení trestu. Z toho vyplývá, že výrok o uložení trestu lze z hmotně právních pozic napadat, jen je-li pro to speciální dovolací důvod stanovený ve vztahu k tomuto výroku v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To je ostatně v souladu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen jen k nápravě těch nejzávažnějších vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně byla běžně přezkoumávána ještě třetí instancí. V souladu s tím je v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. koncipován speciální dovolací důvod ve vztahu k výroku o uložení trestu, a to tak, že mimo jeho rámec jsou zejména námitky ohledně přiměřenosti trestu. To pak nelze obejít tím, že se takové námitky podřadí pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť otázka přiměřenosti trestu jinak je otázkou aplikace ustanovení hmotného práva.
Opačný výklad, který by kritéria přiměřenosti trestu zahrnul pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., by byl zjevně nelogický, neboť by ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. činil nepotřebným, nadbytečným a v podstatě nefunkčním. Uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by totiž při naznačeném výkladu bylo vždy porušením hmotného práva ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by nedávalo žádný smysl.
Obviněný v dovolání poukázal na to, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 3 Tdo 1416/2003, připustil, že dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je námitka týkající se nepoužití ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. při ukládání trestu. S tímto názorem, který nebyl v citovaném usnesení blíže komentován či zdůvodněn, se senát, který rozhodoval o dovolání obviněného R. D., neztotožňuje. Jak bylo vyloženo již v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 15 Tdo 1314/2004, šlo o ojedinělý názor senátu 3 Tdo, který se nekryl s ustálenou rozhodovací praxí ostatních senátů trestního kolegia Nejvyššího soudu a který nebyl jejich praxí akceptován ani později (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 872/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 5 Tdo 772/2007).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného R. D. podle §265i odst. 1 písm. b) t. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) t. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání bez toho, že by k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. června 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec