ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.703.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 703/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. července 2008 o dovolání obviněného Z. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 8 To 235/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 229/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. 19 T 229/2005, byl obviněný Z. V. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle §213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 8 To 235/2007, tak, že k odvolání obviněného Z. V. podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. 19 T 229/2005, v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného Z. V. vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., který obviněný spáchal tím, že od října 2003 do června 2005 včetně v P. ani jinde neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost vůči své dceři K. V., a v době od října 2003 do srpna 2005 vůči svému synovi T. V., ač mu tato vyživovací povinnost byla mimo jiné stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 12. 1998, sp. zn. 5 P 402/94, který nabyl právní moci dne 12. 1. 1999, ve výši 1.700,- Kč na dceru K. a 1.300,- Kč na syna T. měsíčně k rukám matky V. V., vždy do 15. dne v měsíci a za sledované období dluží celkovou částku 65.600,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V dovolání namítl, že byla porušena ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného u hlavního líčení. V přípravném řízení jej policejní orgán řádně nepoučil o právech obviněného, když v předvolání k seznámení se spisem jej sice upozornil na možnost prostudovat si spis, avšak nepoučil jej podle §166 odst. 1 tr. ř. o možnosti učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Podle názoru obviněného neměl soud prvního stupně dne 13. 6. 2006 konat hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, protože nebyly splněny všechny podmínky uvedené v §202 odst. 2 tr. ř. Obviněný dále uvedl, že prostudování spisu se nezúčastnil a pokud soud prvního stupně při odůvodnění usnesení podle §202 odst. 2 tr. ř. v protokolu o hlavním líčení odkázal na č. l. 63 spisu s tím, že obviněný byl vyrozuměn o možnosti prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování, pak č. l. 63 se ve spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 nenachází, ačkoliv tato stránka je ve spisovém přehledu označena jako záznam o prostudování spisu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 8 To 235/2007, a řízení mu předcházející, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. 19 T 229/2005, a řízení mu předcházející, aby zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky poté přikázal věc Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Pokud by se Nejvyšší soud České republiky rozhodl přikázat věc Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k novému projednání a rozhodnutí, obviněný navrhl, aby současně nařídil, aby ji tento soud projednal a rozhodl v jiném složení senátu. Obviněný současně požádal o odklad výkonu trestu odnětí svobody, případně o přerušení výkonu tohoto trestu s tím, že pokud bude ve věci rozhodovat znovu soud prvního stupně bude mít možnost využít institut účinné lítosti podle §214 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolání považuje za nedůvodné a navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. s tím, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o argumenty dovolání uvedla, že předvolání obviněného k seznámení se spisem na č. l. 61 spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 19 T 229/2005 neobsahuje poučení o možnosti navrhnout doplnění vyšetřování. Na druhé straně však nelze odhlédnout od reálné situace v tomto řízení a především k chování obviněného ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení. Obviněný Z. V. je osobou vícekrát soudně trestanou, takže je prakticky obeznámen s průběhem trestního řízení i se svým právem kdykoliv navrhovat doplnění dokazování. O tomto právu byl ostatně poučen při svém výslechu dne 1. 9. 2005. Obviněný z vlastní vůle ignoroval úkon spočívající v seznámení se se spisem a stejně tak se bez omluvy nedostavil k hlavnímu líčení před soudem prvního stupně. Soud druhého stupně realizoval jediný návrh na doplnění dokazování, který obviněný učinil, vyslechl u veřejného zasedání dceru obviněného jako svědkyni a poté podle výsledku dokazování upřesnil ve prospěch obviněného skutkovou větu rozsudku. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně bylo tedy právo obviněného domáhat se doplnění dokazování plně realizováno a formální nedostatek písemnosti zpracované policejním komisařem neměl na průběh trestního řízení žádný vliv.
Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Podle §202 odst. 2 písm. b) tr. ř. v nepřítomnosti obžalovaného může se hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný již některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud České republiky zjistil z protokolu o hlavním líčení ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. 19 T 229/2005, že bylo vyhlášeno usnesení podle §202 odst. 2 tr. ř., že bude jednáno v nepřítomnosti obviněného, který ač byl k hlavnímu líčení řádně a včas předvolán se k hlavnímu líčení nedostavil. Z protokolace vyplývá, že obviněný byl vyrozuměn o možnosti prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění dokazování což soud ověřuje na č. l. 63 spisu. Je skutečností, že č. l. 63 se v předmětném spisu nenachází, ačkoliv je uvedeno ve spisovém přehledu jako záznam o prostudování spisu. Nejvyšší soud provedl šetření podle §265o odst. 2 tr. ř. u soudu prvního stupně a následně u Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, Nádražní 16a, 150 00 Praha 5. Z její zprávy vyhotovené dne 7. 7. 2008 zjistil, že kopie záznamu o prostudování spisu obviněným Zdeňkem Vlčkem nebyla dohledána ani v kopii spisového materiálu vedeného pod ČTS:ORII 1555 OOK5-205.
Obdobnou námitku jako v dovolání obviněný vznesl již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. S touto námitkou se Městský soud v Praze jako soud odvolací řádně vypořádal, když poukázal na to, že obviněný byl již při výslechu v přípravném řízení řádně a v souladu s trestním řádem poučen o právech obviněného mimo jiné o tom, že může uvádět okolnosti a důkazy k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat opravné prostředky. Je též skutečností, že obviněný se k seznámení se spisem bez omluvy nedostavil, ač byl k němu řádně předvolán a stejně tak učinil, pokud jde o hlavní líčení konané dne 13. 6. 2006 před Obvodním soudem pro Prahu 5. Odvolací soud je přesvědčen, že nebylo zkráceno právo obviněného na obhajobu. Nejvyšší soud České republiky současně zjistil, že Městský soud v Praze vyslechl k návrhu obviněného jeho dceru K. V. jako svědkyni a s přihlédnutím k doplnění dokazování zrušil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky shledal za této situace, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Byť došlo k pochybení policejního orgánu, který neupozornil obviněného na možnost učinit návrhy na doplnění dokazování, je zřejmé, že toto formální pochybení bylo zcela napraveno tím, že rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen v celém rozsahu. Odvolací soud, který vyhověl návrhu obviněného na výslech svědkyně K. V., poté rozhodl znovu sám rozsudkem za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, konaném za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal důvody pro odklad, resp. přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který byl uložen obviněnému.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek