ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.704.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 704/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. července 2008 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. Š., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 2007, sp. zn. 23 To 482/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 211/2005, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 2007, sp. zn. 23 To 482/2007, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 4. 2007, sp. zn. 6 T 211/2005, byl v bodě I. V. Š. uznán vinným pokračujícími trestnými činy poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. a) tr. zák. (zčásti ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.), poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. zák. (ve znění účinném od 1. 1. 2002 a rovněž zčásti ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.).
Podle §182 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. a §37a tr. zák. byl odsouzen k společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 4 měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §37a tr. zák. byl současně zrušen rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 2 T 348/2002, ve výroku o vině, trestu i náhradě škody. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen také trest propadnutí věci (11 různých vrtáků, baterky, vrtačky, nože, kleští, šroubováku a páru rukavic) a podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody poškozené společnosti T. O. C. R. a. s.
Jednání obviněného, za které byl uvedeným rozsudkem odsouzen, spočívalo celkem v 36 případech protiprávního jednání, kdy po odvrtání vložek zámků přístupových dvířek pokladen telefonních automatů, odcizil pokladničky s mincemi, čímž včetně poškození zámků způsobil škodu v celkové výši 154.922,90 Kč.
V bodě II. rozsudku soudu I. stupně byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby ohledně tří dílčích útoků stejného jednání, když nebylo prokázáno, že je obviněný spáchal.
Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání státní zástupkyně v neprospěch obviněného a také obviněný. Odvolání státní zástupkyně bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. K odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9. 11. 2007, sp. zn. 23 To 482/2007, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně toliko ve výroku o náhradě škody (ad I.). Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak podle §228 odst. 1 tr. ř. nově rozhodl tak, že uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené společnosti T. O. částku 138.185,50 Kč.
Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d), a l) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, namítá, že již od zahájení trestního stíhání měl mít obhájce, protože byl stíhán mj. také pro trestný čin podle §182 odst. 2 tr. zák., u kterého horní hranice trestní sazby převyšuje 5 let a tak byla naplněna podmínka nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. Celé přípravné řízení, že ale bylo vedeno bez obhájce. Řízení tak bylo vedeno v rozporu se zákonem a obviněný se vlivem diagnostikované neurastenie a smíšené poruchy osobnosti v přípravném řízení doznal k trestné činnosti, ač vůbec nebyl schopen napadat provádění příslušných úkonů a doznání učinil také na základě nátlaku. Přesto byla jeho výpověď z přípravného řízení posouzena jako stěžejní důkaz, ač v dalším průběhu již trestnou činnost popíral a namítal porušení zákona v průběhu přípravného řízení. Přesto soudy vycházely při rozhodování právě z jeho výpovědi v přípravném řízení a z důkazů zajištěných způsobem porušujícím zákon. Podrobně pak popisuje a namítá nezákonnost prohlídky jeho automobilu dne 10. 12. 2001 po jeho zastavení příslušníkem Policie ČR a posléze i na služebně v P., a to bez jeho předchozího výslechu a bez jeho účasti po sdělení obvinění. Rovněž tam nalezené pokladničky z telefonních automatů, že nebyly ztotožněny s poškozenými telefonními automaty a příslušné protokoly nemohly být čteny u hlavního líčení, protože se ve spise vůbec nenachází. Rovněž na místech činu zajištěné zámečky byly získány způsobem porušujícím zákon, když není zřejmé, jak se dostaly do dispozice policie, protože jí tehdejším vlastníkem T. nebyly protokolárně předány, nejsou náležitě identifikovány výrobním číslem a v řízení před soudem poukazoval na nebezpečí manipulace se zámečky ještě před podáním odborného vyjádření. Vůbec taky není zřejmé, které zámečky byly na expertízu odeslány. Soudy v této trestní věci akceptovaly a rozhodly na základě těchto v rozporu se zákonem opatřených důkazů, ač jiný senát téhož krajského soudu ve věci obviněného pod sp. zn. 3 To 676/2004 tuto problematiku již posuzoval a konstatoval nezákonnost opatřování a zajišťování důkazů. Obviněný také namítá, že je vyloučené, aby v celém období od srpna až do prosince 2001 byl k vloupání do telefonních automatů používán jediný vrták (ve spise stopa č. 35) a technik T. Š. se již v přípravném řízení k tomu takto vyjádřil. K této otázce navrhuje také doplnit dokazování vyjádřením OKTE Policie ČR, Správy Středočeského kraje z jiného řízení obviněného, které koresponduje s výpovědí svědka Š. Orgány činné v trestním řízení, že tak postupovaly v rozporu se zákonem a zkrátily tak jeho právo na obhajobu, když v období, kdy neměl obhájce byly prováděny úkony, ke kterým bylo při rozhodování přihlíženo a staly se tak opakovaně podkladem pro rozhodnutí soudů, v čemž spatřuje obviněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tj. že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, obviněný namítá, že byl prokazatelně od 26. 10. 2007 zadržen a umístěn ve vazbě, což odvolací soud vůbec nezjišťoval a spokojil se s informací pošty o nevyzvednutí zásilky (předvolání k veřejnému zasedání) v úložné době. Výslovně přitom neprohlásil, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak obviněný toliko bez konkrétních námitek uvedl, že jej uplatňuje proto, že podmínka zamítnutí řádného opravného prostředku je splněna podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 6 Tdo 1480/2003 také tehdy, když byl k odvolání obviněného zrušen odvolacím soudem napadený rozsudek soudu I. stupně pouze částečně ve výroku o náhradě škody a ve výroku o vině a trestu zůstal nedotčen.
V závěru dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o vině, trestu a náhradě škody a výroky ad I. a II. rozsudku odvolacího soudu a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí nebo do stadia přípravného řízení. Z důvodu podjatosti soudů obou stupňů také navrhuje, aby věc byla v případě vrácení soudu přikázána jinému příslušnému soudu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že ve vztahu k námitkám ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. postačí poukázat na předešlé rozhodnutí dovolacího soudu v této věci (str. 11 usnesení sp. zn. 7 Tdo 851/2005), který výslovně uvedl, že podmínka nutné obhajoby nastala až v řízení před soudem prvního stupně a nikoli dříve. Průběh řízení před soudem I. stupně dostatečně a podrobně přezkoumal soud odvolací, nezjistil žádné zásadní nedostatky a obviněnému nelze přisvědčit zejména proto, že jeho výhrady nemohou naplnit deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Námitky o porušení obhajovacích práv v přípravném řízení nebo v řízení před nalézacím soudem proto státní zástupce považuje za irelevantní a dovolání v tomto rozsahu za zjevně neopodstatněné.
Námitky v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státní zástupce, s ohledem na omezenou dostupnost spisového materiálu, považuje za důvodné, pokud je tvrzení dovolatele pravdivé. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak obviněný nijak blíže nespecifikoval z hlediska dvou alternativ tohoto ustanovení a věc proto z tohoto hlediska nelze přezkoumat.
Pro případ, že námitky obviněného v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. odpovídají skutečnosti, navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek krajského soudu, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud zrušením pozbydou podkladu a soudu druhého stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, když pro přikázání věci jinému věcně příslušnému soudu neshledal důležité důvody.
Nejvyšší soud předně podotýká, že tato trestní věc obviněného byla již předmětem dovolacího řízení, ve kterém byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2005, sp. zn. 7 Tdo 851/2005, zrušena rozhodnutí soudů obou stupňů a soudu I. stupně bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Stejně jako nyní, i tehdy obviněný předně v dovolání namítal v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., že v době, kdy neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl, byly prováděny úkony, ke kterým bylo přihlíženo a staly se tak podkladem pro rozhodnutí soudů. Od zahájení trestního stíhání, že měl mít obhájce, když mu bylo sděleno obvinění mj. pro trestný čin podle §182 odst. 2 tr. zák. s horní hranicí trestní sazby převyšující 5 let a byla tak naplněna podmínka nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. Již tehdy obviněný také namítal, že trpí neurastenií, doznání učinil pouze na základě vyvíjeného nátlaku a v důsledku nedostatku zákonné obhajoby nebyl v průběhu řízení schopen namítat procesní vady týkající se nezákonného získávání důkazního materiálu.
Již ve svém usnesení sp. zn. 7 Tdo 851/2005, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitka obviněného o neschopnosti se náležitě (z důvodu neurastenie) hájit, je zjevně neopodstatněná. K další námitce obviněného v rámci téhož důvodu dovolání pak z tohoto usnesení Nejvyššího soudu vyplývá, že důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. vznikl až v řízení před soudem I. stupně a nikoli tedy již od zahájení trestního stíhání.
Přesto obviněný totožné námitky opět uplatňuje v dovolání v rámci §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Protože Nejvyšší soud již předchozím usnesením sp. zn. 7 Tdo 851/2005 provedl ohledně těchto námitek podrobný rozbor věci a odůvodnění svých závěrů, bylo by vzhledem k totožným námitkám zcela nadbytečné tyto rozsáhlé důvody opakovat, když Nejvyšší soud neshledává důvod na svých závěrech něco měnit. Proto v této části jsou námitky obviněného zjevně neopodstatněné a postačí plně odkázat na odůvodnění tohoto předchozího rozhodnutí.
Poukazuje-li obviněný v dovolání obsáhle na nezákonnost opatřování důkazů v přípravném řízení (prohlídka automobilu, ztotožnění pokladniček V., zajištění zámečků V., …), jde o otázky, které přísluší řešit soudu I. resp. II. stupně. Tyto námitky jsou přitom zcela mimo obviněným uplatněné důvody dovolání a Nejvyšší soud se proto jimi nezabýval.
K námitce obviněného v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud zjistil z vyžádané zprávy Vězeňské služby ČR (ze dne 2. 6. 2008 – založena do trestního spisu 6 T 211/2005), že obviněný byl od 26. 10. 2007 ve výkonu trestu odnětí svobody a jeho námitka, že veřejné zasedání odvolacího soudu bylo konáno v jeho nepřítomnosti, ač výslovně neprohlásil, že se účasti při veřejném zasedání vzdává, je důvodná a naplňuje uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §263 odst. 4 tr. ř. v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
V daném případě se veřejné zasedání konalo dne 9. 11. 2007, tj. v době, kdy již byl obviněný od 26. 10. 2007 ve výkonu trestu odnětí svobody. Odvolací soud o této skutečnosti sice nevěděl a vycházel ze zjištění, že obviněný byl řádně a včas vyrozuměn (nikoli předvolán, jak se uvádí v dovolání) o konání veřejného zasedání. Tento závěr učinil na základě nedoručené zásilky s vyrozuměním o konání veřejného zasedání adresované do bydliště obviněného, na které bylo doručujícím orgánem vyznačeno uložení zásilky dne 12. 10. 2007, a protože zásilka nebyla v úložné době vyzvednuta, byla vrácena soudu zpět.
Byť se tak odvolací soud o pobytu obviněného ve výkonu trestu v době konání veřejného zasedání nedozvěděl, nastal tím stav bránící konání veřejného zasedání bez splnění podmínek uvedených v §263 odst. 4 tr. ř. a došlo objektivně, bez zavinění odvolacího soudu, k porušení tohoto ustanovení zákona o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. V důsledku naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení. Pro přikázání věci jinému příslušnému soudu přitom nebyly shledány důležité důvody podle §25 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš