ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.736.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 736/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. července 2008 o dovolání obviněné M. D. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 1 To 4/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 53 T 7/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. 53 T 7/2006, byla obviněná M. D. uznána vinnou účastenstvím ve formě organizátorství na trestném činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250 odst. 1, 4 tr. zák. Za tento trestný čin byla odsouzena podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost společně a nerozdílně s obviněnou M. S. zaplatit náhradu škody poškozenému V. K. ve výši 192.000 Kč.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. 53 T 7/2006, podala obviněná odvolání nevymezující rozsah napadení rozsudku, které u veřejného zasedání odvolacího soudu upřesnila tak, že odvoláním nenapadá výrok o náhradě škody. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 1 To 4/2008, zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou M. D. uznal vinnou návodem k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. b) k §250 odst. 1, 4 tr. zák. a za tento trestný čin ji odsoudil podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon obviněnou podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 1 To 4/2008, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. J. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná namítla, že byla nesprávně zjištěna skutečná výše způsobené škody, přičemž vytkla soudu prvního stupně, že vycházel pouze z výpovědí svědků. V této souvislosti uvedla, že nesouhlasí s tím, že jejím odvoláním nebyl napaden výrok o náhradě škody. Obviněná dále namítla, že nebyly provedeny veškeré potřebné důkazy. Odvolací soud zejména nehodnotil důkazy svědčící o tom, že obviněná M. S. měla a musela vědět o tom, že dědictví neexistuje. Toto zjištění bylo podle názoru obviněné zásadní, neboť ji za těchto okolností nemohla uvádět v omyl. Argumentovala tím, že výpověď obviněné M. S. nelze považovat za věrohodnou, a tudíž nelze rozhodnutí o vině obviněné M. D. opřít pouze o její výpověď. Zároveň uvedla, že uložený trest považuje za nepřiměřený. V závěru svého dovolání namítla, že organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. ani návod podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. nebylo dostatečně prokázáno. Podle názoru obviněné přichází v úvahu právní kvalifikace jejího skutku jako trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 1 To 4/2008, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněná provedla vlastní hodnocení provedeného dokazování, a tím dospěla k odlišným skutkovým závěrům, než soudy obou stupňů. Tímto napadla učiněná skutková zjištění soudů. Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněná nenaplnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně je na skutkovém základě, který zjistily soudy obou stupňů, rovněž vyloučena právní kvalifikace skutku jako trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 tr. zák., kterou obviněná navrhla v dovolání. Taková právní kvalifikace jednání obviněné M. D. by přicházela v úvahu až po dokonání trestného činu spoluobviněné M. S., což je v rozporu se skutkovými zjištěními učiněnými soudy nižších stupňů. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že považuje výrok o vině obviněné za zcela správný a námitky obviněné shledala neopodstatněnými.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné M. D. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání sice bylo podáno formálně z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti jsou v něm namítána především soudem učiněná skutková zjištění. Obviněná namítla nedostatečné zjištění skutkového stavu zejména způsobené škody, nesprávného hodnocení provedených důkazů, nevěrohodnost výpovědi spoluobviněné M. S., jakož i nedostatečný rozsah dokazování. Tyto námitky skutkového charakteru nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti skutkovým zjištěním nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.
Obviněná dále namítla, že jí byl uložen nepřiměřený trest ve srovnání s trestem uloženým spoluobviněné M. S. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nezahrnuje námitky proti přiměřenosti trestu, i když otázka přiměřenosti trestu je jinak otázkou aplikace hmotného práva, zejména ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a ustanovení §31 tr. zák. o hlediscích rozhodných pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem, z jehož rámce je otázka samotného trestu vyňata s tím, že je předmětem speciálního hmotně právního důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Účelem dovolání jako mimořádného opravného prostředku není, aby jeho cestou byl výrok o trestu napadán z důvodu jeho ,,nepřiměřenosti,“ byl-li uložen přípustný druh trestu v mezích zákonné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 7 Tdo 477/2008).
Nejvyšší soud shledal jako jedinou námitkou korespondující s uplatněným dovolacím důvodem námitku, že skutek měl být kvalifikován jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 tr. zák. V tomto směru je však dovolání zjevně neopodstatněné vzhledem k vázanosti dovolacího soudu skutkovými závěry učiněnými soudem prvního stupně a je vyloučena právní kvalifikace skutku jako trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 tr. zák. Změna právní kvalifikace by byla v tomto případě vázána na změnu skutkových zjištění. Trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák. předpokládá, že věc byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, že takový trestný čin byl dokonán, přičemž pachatelem trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák. nemůže být pachatel trestného činu, jímž byla věc vlastníka odňata, ani návodce k tomuto trestnému činu (srov. č. 36/1966 Sb. rozh. tr.).
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek