ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.775.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 775/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 18. září 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněné I. H., roz. J., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 10 To 269/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 77/2003, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 10 To 269/2006, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. 5 T 77/2003, v části týkající se obviněné I. H. a s přiměřeným použitím §261 tr. ř. také v části týkající se spoluobviněného Z. S.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. 5 T 77/2003, byla obviněná I. H. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem spáchaným formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a byla odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §60a odst. 1 tr. zák. ve spojení s §58 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. Podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněné uloženo přiměřené omezení spočívající v tom, aby v průběhu zkušební doby uhradila veškerou škodu způsobenou trestným činem. Podle §228 odst. 1 tr. ř., §229 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného Z. S.
Proti tomuto rozhodnutí podali obvinění I. H. a Z. S. odvolání. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 10 To 269/2006, z podnětu odvolání obviněné I. H. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně této obviněné v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou I. H. odsoudil pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nedotčen, podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. za použití §58 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti roků za současného vyslovení dohledu, který bude obviněná vykonávat v rozsahu stanoveném v §26a a §26b tr. zák. Podle §60a odst. 3 tr. zák. byla obviněné uložena povinnost uhradit ve zkušební době podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobila. Odvolání obviněného Z. S. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti výroku ad I. rozhodnutí soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájkyně řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná uvedla, že před soudem prvního stupně bylo sice provedeno podrobné dokazování, je však přesvědčena, že zjištěné skutečnosti ani v jednom z případů nelze podřadit pod žádné ustanovení trestního zákona. Znakem trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. je úmysl pachatele a nelze tedy tento trestný čin spáchat neúmyslně. Obviněná zdůraznila, že soudu nabízela důkaz o tom, že prostředky k vrácení půjček od JUDr. K. a R. F. v inkriminované době měla, resp. věřila, že je bude mít k dispozici. Krajskému soudu v Hradci Králové totiž bylo známo, že je u tohoto soudu projednávána trestní věc obviněného Z. S., v níž je obžalován z trestného činu podvodu a ona je v postavení poškozené. Řízení proti Z. S. skončilo rozsudkem ze dne 17. 10. 2006, sp. zn. 9 T 8/2006, v němž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl, že Z. S. je vinen trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a byla mu mimo jiné uložena povinnost nahradit jí škodu ve výši 1.440.000,- Kč. Obviněná uvedla, že tuto částku podle citovaného rozsudku Z. S. půjčila v dubnu a srpnu 1998. Nic jiného před soudy obou stupňů netvrdila, avšak podle nich nemohla skutečně očekávat, že takto peníze získá. Obviněná zopakovala, že však takto peníze prokazatelně půjčila a pochopitelně jejich vrácení právem očekávala a předpokládala. V tomto soudy obou stupňů v rozporu se zjištěnými skutečnostmi posoudily její tehdejší majetkovou situaci. Obviněná je přesvědčena, že její lehkomyslnost či důvěřivost vůči Z. S., kterou soudy naznačují, by bylo možno označit nejvýš za nedbalost při hodnocení situace, nelze ji však v žádném případě zaměnit za úmysl a podřadit pod skutkovou podstatu úmyslného trestného činu podvodu.
Obviněná uvedla, že obdobně je tomu tak i v případech poškozených J., P. C., spol. s r. o., K. P., s. r. o., a M. K. Soudy obou stupňů údajně nevzaly vůbec v úvahu její prokázanou obranu, že pro sebe žádný majetkový prospěch nezískala a naopak vynaložila určité úsilí v jejich prospěch. Neexistuje tedy v těchto případech ani motiv pro podvodné jednání. Zvláště pak nebyla podle obviněné vyvrácena její obrana poukazem na jiné případy, v nichž byla ve prospěch svých klientů úspěšná. V nezdaru při jednáních o zprostředkování úvěru nelze podle ní spatřovat úmyslný trestný čin. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 10 To 269/2006, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. 5 T 77/2003, a sám ve věci rozhodl zprošťujícím rozsudkem.
Státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněné uvedl, že pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit námitku, jíž obviněná konstatuje, že její jednání nevykazuje subjektivní znaky trestného činu podvodu. Podle státního zástupce nelze sice přihlížet k té části dovolacích námitek, ve které obviněná zpochybňuje správnost a úplnost skutkových zjištění („nebyla vyvrácena její obrana“), přesto je nutno považovat její dovolání za částečně důvodné, neboť řada dílčích útoků nevykazuje zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. ani v té podobě, v jaké je vymezena v tzv. skutkových větách. Konstatoval, že v řadě dílčích útoků skutkově spočívajících v převzetí a nevrácení záloh na provize, popř. jiných částek převzatých na podkladě smluv o zprostředkování úvěru, není v tzv. skutkových větách existence od počátku existujícího podvodného úmyslu na straně obviněné zmíněna ani náznakem. Takto vymezený skutek vykazuje podle státního zástupce pouze znaky nesplněného smluvního závazku, nikoli znaky trestného činu podvodu. V odůvodnění rozhodnutí soudů je uvedena řada skutečností, ze kterých lze existenci podvodného úmyslu na straně obviněné vyvozovat, ale ani zde není vždy zcela jasně a jednoznačně konstatováno, že obviněná již v momentě sjednání smluv o zprostředkování úvěru měla v úmyslu si převzaté částky ponechat a žádný úvěr nezprostředkovat. Ke skutkovým zjištěním vyjádřeným v odůvodnění soudních rozhodnutí lze přihlédnout pouze potud, pokud rozvíjejí skutkové okolnosti rozhodné pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zachycené alespoň rámcově ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Státní zástupce dále konstatoval, že poněkud jiná je situace v případě dílčích útoků spočívajících ve vylákání peněz pod záminkou půjčky. V případě poškozeného JUDr. G. K. je podle státního zástupce existence podvodného úmyslu naznačena konstatováním, že obviněná při vypůjčování peněz uváděla nepravdivé údaje o účelu půjčky. Pokud je následně v odůvodněních uvedeno, že obviněná uváděla poškozené v omyl o svých majetkových poměrech, a při půjčování jednotlivých částek byla předem nejméně srozuměna s tím, že je nebude moci ve sjednané lhůtě vrátit, lze toto skutkové zjištění považovat za rozvinutí zjištění v tzv. skutkové větě alespoň rámcově uvedených. V případě půjčky od R. F. je v tzv. skutkové větě výslovně konstatováno, že obviněná byla srozuměna s tím, že se její finanční situace nezlepší a nebude schopna půjčku ve lhůtě splatnosti vrátit. Podle státního zástupce v případě těchto dvou dílčích útoků skutková zjištění vylíčená ve skutkových větách ve spojení s obsahem odůvodnění rozhodnutí soudů odpovídají všem znakům trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., a to včetně subjektivních znaků uvedeného trestného činu. Pokud jde o námitku obviněné, že předpokládala vrácení peněz spoluobviněným Z. S., jde podle státního zástupce o námitku směřující výlučně do oblasti skutkových zjištění a nelze k ní v dovolacím řízení přihlížet.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 10 To 269/2006, v části týkající se obviněné I. H. a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud se zaměřil na posouzení oprávněnosti uplatněného dovolacího důvodu. Protože neshledal žádný z důvodů odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným námitkám, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl k závěru, že podané dovolání je důvodné.
Pokud jde o námitky, že soudy nesprávně vyhodnotily skutečnost, že oprávněně předpokládala, že jí obviněný Z. S. vrátí půjčené peníze, že soudy nevzaly vůbec v úvahu její prokázanou obranu, že pro sebe nezískala žádný majetkový prospěch, že neexistuje motiv pro podvodné jednání, že nebyla vyvrácena její obrana, pokud jde o případy v nichž byla ve prospěch svých klientů úspěšná, obviněná v této části dovolání spatřuje uplatněný dovolací důvod v nesprávných skutkových zjištěních a nesprávnost právního posouzení skutku tak vyvozuje z jiného hodnocení důkazů a z jiných skutkových okolností, než jaké byly podkladem rozhodnutí soudů obou stupňů.
Jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, ve které by mohl přezkoumávat v celé šíři rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, protože nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět, jak je zřejmé z ustanovení §265r odst. 7 tr. ř.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně.
Pokud obviněná v souvislosti s hodnocením její majetkové situace odkazuje na odsouzení Z. S., lze pro úplnost dodat, že trestní stíhání spoluobviněného Z. S. u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 8/2006, kde byl jmenovaný nepravomocně uznán vinným (rozsudkem tohoto soudu ze dne 17. 10. 2006) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., spáchaným vůči I. H. se škodou ve výši 1.440.000,- Kč, bylo nakonec pravomocně skončeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. 9 T 8/2006. Tímto rozsudkem byl Z. S. zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán.
Co se týče právního posouzení stíhaného skutku, soudy obou stupňů v něm spatřovaly všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že zmíněného trestného činu se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Vzhledem k ustanovení §3 odst. 3 tr. zák. se jedná o trestný čin úmyslný, což značí, že všechny citované znaky skutkové podstaty musí být zahrnuty úmyslným zaviněním pachatele (§4 tr. zák.). V řízení přitom musí být bezpečně zjištěno v čem spočívalo uvádění někoho v omyl, využití něčího omylu nebo zamlčení podstatných skutečností, stejně jako to, jakou dispozicí s určitou majetkovou hodnotou došlo k způsobení škody na cizím majetku, jaká je výše této škody a kdo byl obohacen. Předpokladem toho, aby takové jednání bylo možné označit za podvodné ve smyslu §250 tr. zák. je tedy nejen prokázání toho, že jím pachatel způsobil škodu a sebe nebo někoho jiného obohatil, ale i toho, že k tomuto následku došlo proto, že někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo někomu zamlčel podstatné skutečnosti a že za těchto okolností došlo k obohacení nějakého subjektu a někdo provedl dispozici s určitou majetkovou hodnotou, která vedla k poškození jiného subjektu.
Z podaného dovolání vyplývá, že podstatou námitek obviněné I. H. je tvrzení, že v jejím jednání nelze shledat jeden ze znaků uvedeného trestného činu, a to úmysl. Přestože toto přesvědčení obviněná opírá do určité míry o námitky proti správnosti skutkových zjištění, což jsou otázky, které v dovolacím řízení nemůže Nejvyšší soud přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno, je její dovolání opodstatněné, protože popis skutku v rozsudku soudu prvního stupně ve většině případů skutečně neobsahuje všechny skutkové okolnosti rozhodné pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák.
O správné právní posouzení skutku se jedná tehdy, když popis skutku ve výroku rozsudku uvedený je v souladu s právní větou, obsahující formální zákonné znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu (a současně skutek dosahuje potřebný stupeň společenské nebezpečnosti). Naproti tomu o nesprávné právní posouzení se jedná v případě, že popis skutku vyjádřený ve skutkové větě výroku rozsudku bezezbytku neodpovídá formálním znakům použité skutkové podstaty trestného činu vyjádřeným v právní větě výroku. Při hodnocení opodstatněnosti dovolání je tedy nutné si ujasnit, zda mezi skutkovou částí výroku o vině a tzv. právní větou výroku (v níž jsou uvedeny zákonné znaky trestného činu, které soud považuje za naplněné) je takový vztah, že každému ze zákonných znaků trestného činu odpovídá nějaká konkrétní skutková okolnost.
Jedním ze znaků, který vyjadřuje podstatu trestného činu podvodu a odlišuje jej od ostatních majetkových trestných činů, je úmysl pachatele. Pachatel musí mít podvodný úmysl, již v době, kdy uvádí jinou osobu v omyl, využívá jejího omylu nebo jí zamlčuje podstatné skutečnosti.
Z tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně však (vyjma jednání vůči poškozenému R. F. – září 1998) není zřejmé, zda soud učinil skutkový závěr, že obviněná svým jednáním spočívajícím v převzetí a nevrácení záloh na provize, popř. jiných částek převzatých na podkladě smluv o zprostředkování úvěru, již od počátku jednala v podvodném úmyslu, tj. s vědomím, že úvěr ve skutečnosti nezajistí, nic v tom směru ani nepodnikla a přebíráním záloh na provizi chtěla někoho poškodit a sebe nebo jiného obohatit, anebo byla s takovým následkem jako jedním z možných alespoň srozuměna. Pouhá dosavadní zjištění, že převzala zálohu na provizi, úvěr nezajistila a zálohu nevrátila, o existenci podvodného úmyslu od počátku nic nevypovídá a jde pouze o nesplnění smluvního závazku. Rovněž v případě JUDr. G. K. okolnost, že vypůjčené prostředky v rozporu s dohodou použila jinak, ještě nesvědčí o existenci podvodného úmyslu od počátku.
Nejvyšší soud mohl při přezkoumání věci z hlediska použité právní kvalifikace přihlédnout i ke skutkovým zjištěním soudů obou stupňů vyjádřeným v odůvodněních jejich rozhodnutí, ale pouze pokud rozvíjely skutkové okolnosti rozhodné pro naplnění znaků skutkové podstaty daného trestného činu zachycené alespoň rámcově ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Avšak ani v odůvodnění svých rozhodnutí soudy neuvedly skutečnosti, které by poukazovaly na podvodný úmysl obviněné ve všech případech dílčích útoků pokračujícího trestného činu.
Protože dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu a také jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, je ve věci dán obviněnou uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolání je proto důvodné. Z důvodu nesprávného právního posouzení skutku pro absenci skutkových zjištění prokazujících naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. u podstatné většiny dílčích útoků pokračujícího jednání obviněné, Nejvyšší soud zrušil ohledně dovolatelky rozsudek soudu odvolacího, ale také rozsudek soudu I. stupně, který je zatížen stejnou vadou. Vadu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku založil svým rozhodnutím již soud I. stupně, když zcela nekriticky převzal popis skutku z obžaloby.
Protože důvod, pro který došlo ke zrušení uvedených rozsudků, prospívá i spoluobviněnému Z. S., rozhodl Nejvyšší soud s přiměřeným použitím §261 tr. ř. i v jeho prospěch.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš