ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.78.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 78/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 1. 2008 o dovolání obviněného J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 10 To 291/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 49/2006 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 3 T 49/2006, byl obviněný J. P. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. l písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle §238 odst. 3 tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvacet měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Kromě toho bylo rozhodnuto také ohledně obviněných M. B. a J. R.
Trestných činů se obviněný J. P. dopustil podle zjištění Okresního soudu v Příbrami skutkem, který spočíval v tom, že společně s obviněnými M. B. a J. R. dne 24. 4. 2006 v B. u V., na neoploceném pozemku v místě zvaném N. V. po utržení visacího zámku na vratech vnikli do stodoly, která je stavební součástí bývalé hájenky užívané jako rekreační objekt, a odcizili tam různé věci, čímž majiteli A. D. způsobili škodu ve výši 52 394 Kč, a obviněný J. P. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 2 Tm 3/2004, který nabyl právní moci dne 24. 7. 2004, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. l písm. b), odst. 2 tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody na osm měsíců se zkušební dobou v trvání dvou let a k trestu propadnutí věci.
O odvolání obviněného J. P., podaném proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 10 To 291/2007. Podle §258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Příbrami zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému J. P. byl při nezměněném výroku o vině uložen podle §238 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody na čtrnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Obviněný J. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v rozsahu zahrnujícím především to, že zůstalo nedotčeno právní posouzení skutku jako trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák., a v důsledku toho napadl i výrok o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek byl chybně posouzen jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. Vyjádřil názor, že stodola, do které s dalšími obviněnými vnikl, nebyla způsobilá být objektem uvedeného trestného činu, a odkázal na rozhodnutí č. 36/1988 Sb. rozh. tr. Od toho odvozoval také nedostatek subjektivní stránky uvedeného trestného činu. Obviněný J. P. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek i předcházející řízení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. l tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo neoprávněně vnikne do domu jiného. Podle §238 odst. 3 tr. zák. je pachatel přísněji trestný mimo jiné tehdy, jestliže užije při uvedeném činu násilí a takový čin spáchá nejméně se dvěma osobami.
Objektem trestného činu je domovní svoboda zaručená v čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Domem se rozumí nejen vlastní bezprostředně obývaný dům, ale i všechny ostatní uzavřené prostory, které tvoří příslušenství domu, jako jsou půda, sklep, ostatní vedlejší místnosti, uzavřený dvůr a přilehlá ohrazená zahrada, včetně objektů, které se zde nacházejí, jako např. dřevník, ohrazené přilehlé hospodářské prostory a budovy. Ochrany, poskytované ustanovením §238 tr. zák., požívá nejen dům trvale užívaný k bydlení, ale i dům obývaný jen přechodně např. k rekreaci.
V posuzovaném případě šlo o stodolu, která tvořila jeden celek s obytnou budovou bývalé hájenky. Obě části tohoto celku měly společnou zed\' a stodola tak byla bezprostředním pokračováním stavby samotné bývalé hájenky. Ve spise je jako příloha protokolu o ohledání místa činu založena fotodokumentace, která sice neobsahuje žádnou fotografii celého objektu bývalé hájenky se stodolou, avšak uvedené okolnosti jsou zřejmé z popisné části protokolu a z fotografií zachycujících vnitřek stodoly. Z těchto fotografií je mimo jiné patrno také to, že ve stodole se nacházela skříň s oblečením, byt\' pracovním, a předměty, které měly převážně povahu pracovních nástrojů. S tím koresponduje také povaha věcí, které obviněný s dalšími spolupachateli odcizili a mezi kterými byly motorová travní sekačka, křovinořez, elektrická ruční vrtačka, elektrická tlaková mycí souprava, elektrická úhlová bruska, elektrický ruční vysavač, plastové kufříky s nářadím a zahradní traktůrek. Jednalo se o věci korespondující s rekreačním způsobem užívání celého objektu bývalé hájenky s uzamčenou stodolou. Stodola tedy evidentně měla charakter uzavřeného prostoru, který tvořil příslušenství domu bývalé hájenky, a proto neoprávněné násilné vniknutí do uzamčené stodoly provedené obviněným v součinnosti se dvěma dalšími spolupachateli naplňovalo znaky trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák.
Odkaz obviněného na rozhodnutí č. 36/1988 Sb. rozh. tr. nemůže tento závěr v žádném případě zvrátit. Citovaný judikát konstatuje jednak to, že ochranu podle §238 tr. zák. požívají i zahrádkářské chaty za předpokladu, že poskytují svému uživateli určité soukromí a možnost odpočinku, tedy slouží-li též k individuální rekreaci, a dále to, že o porušení domovní svobody nepůjde při vniknutí do zahradních kůlen, altánků, přístřešků a objektů neuzamčených, opuštěných, neobývaných, rozestavěných apod. Stodola, která byla v dané věci příslušenstvím domu bývalé hájenky, poskytovala poškozenému obdobné soukromí, možnost odpočinku a individuální rekreaci jako samotná budova bývalé hájenky, byla uzavřeným prostorem, v němž měl poškozený uložené věci sloužící k odpočinku a rekreaci, a rozhodně nebyla srovnatelná s neuzamčenými, opuštěnými či neobývanými objekty ani s pouhou kůlnou, altánkem či přístřeškem. Stodola v tomto případě byla jako pokračování budovy bývalé hájenky společně s hájenkou užívána tak, že bezprostředně doplňovala její obývání. Citované rozhodnutí tedy naopak podporuje správnost právního posouzení skutku jako trestného činu porušování domovní svobody, nebot\' stodola, do které obviněný s dalšími spolupachateli vnikl, odpovídala tomu, co se podle uvedeného judikátu rozumí domem ve smyslu §238 odst. l tr. zák.
Obviněný namítal nedostatek úmyslného zavinění ve vztahu k tomu, že vnikl do domu jiného ve smyslu §238 odst. l tr. zák., a opíral tuto námitku o skutečnost, že nevnikl do obytné budovy vlastní hájenky a že se zaměřil na stodolu. Rozhodné okolnosti, které charakterizovaly stodolu jako příslušenství domu bývalé hájenky, byly snadno seznatelné již zvnějšku a plně se potvrdily i po vniknutí dovnitř. Rozhodně tedy nelze akceptovat námitky obviněného týkající se subjektivní stránky trestného činu. Pokud obviněný se svými spolupachateli vnikl do stodoly a nikoli do samotného domu bývalé hájenky, je to snadno vysvětlitelné tím, že do stodoly vnikl proto, že tam očekával přítomnost hodnotnějších a dobře zpeněžitelných věcí, která je typická pro příslušenství objektu sloužícího k obývání a která se konec konců potvrdila.
Nejvyšší soud neměl v dovolání obviněného J. P. žádný podklad k tomu, aby na napadeném rozsudku cokoli měnil, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. l písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec