ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.811.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 811/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. července 2008 o dovolání obviněného F. G., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12. 2007, sp. zn 4 To 930/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 262/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 24. 9. 2007, sp. zn. 3 T 262/2006, byl obviněný F. G. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., a byl za tento trestný čin odsouzen podle §197 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roky.
Obviněný podal proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 24. 9. 2007, sp. zn. 3 T 262/2006, odvolání proti všem výrokům. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18. 12. 2007, sp. zn 4 To 930/2007, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 4 To 930/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadl rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně pro nesprávné právní posouzení skutku. Obviněný uvedl, že jeho jednání nenaplnilo všechny znaky skutkové podstaty trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., zejména proto, že jeho jednání nebylo natolik společensky nebezpečné, aby šlo o trestný čin ve smyslu §3 odst. 2 tr. zák. Jeho výhrůžka zastřelením poškozeného, nemohla podle něj vyvolat u poškozeného vážné obavy, neboť u sebe žádnou zbraň v danou chvíli neměl. Tuto skutečnost podle něj dokazuje i to, že nikdo z okolí ani sám poškozený nepovažoval za nutné volat Policii České republiky. Dodal, že to byl on sám, kdo k incidentu přivolal policii. Obviněný se proto domnívá, že závěr o jeho vině trestným činem podle §197a odst. 1 tr. zák. je nesprávný.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12. 2007, sp. zn 4 To 930/2007, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal námitku obviněného, že nejsou naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. nedůvodnou. Zjistil, že obdobnou námitku obviněný uplatnil již ve svém odvolání a Krajský soud v Českých Budějovicích se s ní v souladu se zákonem vypořádal. Považoval za správnou právní kvalifikaci skutku soudem prvního stupně, který shledal věrohodnou výpověď poškozeného M. N., který měl důvodnou obavu z toho, že obviněný uskuteční jednání, jímž mu vyhrožoval. Odvolací soud také správně posoudil stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, když poukázal i na to, že obviněný F. G. byl v minulosti odsouzen pro pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák. Ani Nejvyšší soud České republiky neshledal důvodnou námitku obviněného, že jeho jednání nelze považovat za tak společensky nebezpečné, aby mohlo být považováno za trestný čin ve smyslu §3 odst. 2 tr. zák. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto nebyl naplněn.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek