ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.825.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 825/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. července 2008 o dovolání obviněného R. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 9 To 49/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 206/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 1 T 206/2007, byl obviněný R. V. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 9 To 49/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Podle skutkových zjištění soudů obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 19. 8. 2007 kolem 20:30 hodin ve 3. patře panelového domu v ul. N. B. v B., na chodbě bytu obývaném P. H., po předchozí slovní hádce fyzicky napadl poškozeného P. H., kterého se slovy: „já tě zabiju, ty svině“ bodl nožem zvaným „Rambo“ do levé strany těla v oblasti hrudníku, ve výši 5. žebra a následně poté, když se poškozený bránil jeho dalším útokům nožem, došlo k poranění poškozeného na rukou, kde vznikly drobné řezné ranky a následně poté, co se poškozenému podařilo mu nůž z ruky vyrazit, obviněný pokračoval ve fyzickém napadání tak, že ho pokousal na levé paži a dále mu zapíchl prsty pod pravé oko a následně z místa utekl, čímž způsobil poškozenému bodnou ránu v levé části hrudníku ve výši 5. žebra hlubokou a dlouhou 3 cm, dále drobná poranění na dlaních pravé a levé ruky a levé paže, otok v oblasti pravého oka, a toto zranění si vyžádalo lékařské ošetření na chirurgické ambulanci nemocnice v B. a následnou hospitalizaci v době od 20. 8. do 23. 8. 2007 v důsledku komplikací se zraněním pravého oka a pracovní neschopnost poškozeného trvala od 20. 8. 2007 do 24. 9. 2007, přičemž si byl vědom toho, že jeho útok směřuje na místa, jejichž bodným poraněním by mohl způsobit poškozenému závažné poranění, s čímž byl srozuměn.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2008, sp. zn . 9 T 49/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Obviněný namítl, že soudy obou stupňů nesprávně aplikovaly ustanovení §3 odst. 1 tr. zák., §8 odst. 1 tr. zák. i §9 odst. 1 tr. zák. a v důsledku toho ve věci nesprávně rozhodly, když ho uznaly vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. Nesprávnou právní kvalifikaci skutku spatřuje v tom, že soudy obou stupňů dovodily naplnění skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. pouze na základě skutečnosti, že útok směřoval do oblasti hrudníku, tedy do takové části těla, v níž se nacházejí životně důležité orgány, aniž by hodnotily další okolnosti útoku, zejména intenzitu a směr útoku i okolnosti, z nichž došlo ke zranění poškozeného. Výslovně namítl, že úhel, pod nímž nůž vnikl do těla poškozeného, neodpovídá cílenému útoku. Obviněný namítl, že v řízení nebylo prokázáno, že by poškozeného napadl v úmyslu způsobit mu závažná zranění.
Obviněný z těchto důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 9 To 49/2008, včetně řízení, které mu předcházelo, a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože to jsou otázky upravené normami procesního práva a nikoli hmotným právem.
Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný uplatnil obdobné námitky již ve svém odvolání a Krajský soud v Praze jako soud odvolací se s nimi v souladu se zákonem vypořádal. Judikatura Nejvyššího soudu České republiky vychází z názoru, podle něhož, pokud obviněný opakuje v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Obviněný se v řízení o odvolání domáhal toho, aby jeho skutek byl posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 tr. zák. Nejvyšší soud České republiky považuje právní kvalifikaci skutku za správnou a pro stručnost – pokud jde o tuto právní kvalifikaci – odkazuje na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanou vadou nesprávné právní kvalifikace skutku, Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. července 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek