ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.852.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 852/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. července 2008 o dovolání obviněného A. L. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 6 To 682/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 5 T 231/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. 5 T 231/2007, byl obviněný A. L. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák., §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků při současném vyslovení dohledu nad obviněným.
Z podnětu odvolání státního zástupce, podaného v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 6 To 682/2007, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ve výroku o způsobu výkonu trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině a výměře trestu zařadil obviněného podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.
Obviněný A. L. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nepodmíněný trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný, neodpovídá okruhu a významu polehčujících okolností podle §33 písm. a), b), f), g), ch) tr. zák. a nesplňuje podmínky účelu trestu podle §23 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, lze výrok o uložení trestu dovoláním napadat z hmotně právních pozic zásadně je prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, a nikoli prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení.
Oba uvedené dovolací důvody jsou v takovém vzájemném poměru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem, zatímco dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je speciálním hmotně právním dovolacím důvodem vztahujícím se jen k výroku o uložení trestu. Z toho vyplývá, že obecný hmotně právní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se ve vztahu k výroku o uložení trestu neuplatní, zvláště pak ne v případech, kdy se jedná jen o otázku přiměřenosti uloženého trestu z hledisek stanovených v §31 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., jimiž jsou stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, možnosti nápravy a poměry pachatele a též to, do jaké míry se při pokusu trestného činu jednání pachatele přiblížilo k dokonání trestného činu, a z hlediska účelu trestu vymezeného v §23 odst. 1 tr. zák. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tudíž nespadají ani námitky týkající se otázky, zda a nakolik uložený trest vystihuje okruh a význam polehčujících okolností uvedených v §33 tr. zák.
I když je otázka přiměřenosti uloženého trestu spojena s aplikací hmotného práva, nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnovat námitky založené na tvrzení, že uložený trest je nepřiměřený. Opačný výklad by byl nelogický, neboť by popíral význam ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které by tím pádem bylo bezpředmětné, nadbytečné a nefunkční. Při takovém výkladu, při kterém by námitky proti přiměřenosti trestu byly považovány za dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., by ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nedávalo žádný smysl, protože uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy bylo „nesprávným hmotně právním posouzením“ ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Účelem ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je omezit dovolání směřující jen proti výroku o uložení trestu pouze na nejzávažnější případy porušení hmotného práva, jimiž jsou uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. To je ostatně v souladu s koncepcí dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který není určen k tomu, aby uložený trest, pokud byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, byl co do přiměřenosti přezkoumáván po rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně ještě třetí instancí.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání bez toho, že by k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec