ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.860.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 860/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. července 2008 o dovolání obviněného S. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 5 To 61/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 245/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 101 T 245/2007, byl obviněný S. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a za tento trestný čin bylo odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 let nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Trestný čin spáchal tím, že dne 10. 2. 2007 v době kolem 15:45 hod. v O. L., okr. K., po předchozí vzájemné dohodě společně se třemi dalšími osobami vedeni společným záměrem i silou odcizit vhodné věci, poblíže domu na ulici A. napadli poškozeného P. P. a to tak, že jedna osoba mu zezadu podrazila nohy a poté, co poškozený P. B. spadl na zem, další osoba jej chytila za levou ruku, obviněný S. K. mu přiklekl nohy, další osoba jej uchopila za pravou ruku a další osoba jej prohledala a z pravé kapsy kalhot mu odcizila mobilní telefon zn. Sony Ericsson K 310i, s vloženou SIM kartou, čímž M. P., otci poškozeného, způsobili škodu ve výši 1.200,- Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 7. 2001, č. j. 5 T 101/2001-102, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. a pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem, a tento trest vykonal dne 14. 10. 2003.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výroku o vině i proti výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 5 To 61/2008, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Usnesení odvolacího soudu obviněný napadl včas dovoláním podaným prostřednictvím své obhájkyně z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm, že nemohl naplnit zejména materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy, neboť samotné formální naplnění ostatních znaků uvedených v §41 odst. 1 tr. zák. nepostačuje pro uznání pachatele jako zvlášť nebezpečného recidivisty. Poukázal na to, že z hlediska posouzení materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy je důležitá doba, která uplynula od posledního odsouzení, resp. výkonu trestu. Předchozí nepodmíněný trest odnětí svobody vykonal dne 14. 10. 2003 a uplynula tedy poměrně dlouhá doba od předchozího výkonu trestu.
Z těchto důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2008, č. j. 5 To 61/2008-351, i rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 17. 1. 2008, č. j. 101 T 245/2007-319, a aby v souladu s §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265l odst. 4 tr. ř. rozhodl tak, že se nebere do vazby. Obviněný také nesouhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že je třeba souhlasit s názorem soudu druhého stupně, že obviněný byl dříve potrestán za zvlášť závažné úmyslné trestné činy a způsob jejich provedení, objekt útoku, jakož i doba, která uplynula od propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody nasvědčují tomu, že stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného, jímž spáchal trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. je podstatně zvyšován a že toto jednání je třeba posoudit ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák. jako jednání zvlášť nebezpečného recidivisty. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., souhlasila s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného rozhodnutí /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud České republiky je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud České republiky v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Podle §41 odst. 1 tr. zák. pachatel, který znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, považuje se za zvlášť nebezpečného recidivistu, jestliže tato okolnost pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Podle §41 odst. 2 tr. zák. zvlášť závažnými trestnými činy jsou trestné činy uvedené v §62 a ty úmyslné trestné činy, na něž tento zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let.
Podle §42 odst. 1 tr. zák. horní hranice trestní sazby odnětí svobody stanovené v tomto zákoně se u zvlášť nebezpečného recidivisty zvyšuje o jednu třetinu. Zvlášť nebezpečnému recidivistovi soud uloží trest v horní polovině takto stanovené trestní sazby odnětí svobody.
Z ustanovení §41, §42 odst. 1 tr. zák. plyne, že okolnost, že pachatel trestného činu je zvlášť nebezpečným recidivistou, je okolností, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. Okolnost, že pachatel trestného činu je zvlášť nebezpečným recidivistou, je tedy zákonným znakem trestného činu (srov. č. 12/1963 Sb. rozh. tr.).
Pokud jde o posouzení zvlášť nebezpečné recidivy poukázal soud prvního stupně na to, že obviněný byl v minulosti odsouzen za dva zvlášť závažné úmyslné trestné činy k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, který vykonal dne 14. 10. 2003. Od výkonu tohoto trestu neuplynula doba ani 4 let a po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody do spáchání trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. byl obviněný třikrát odsouzen pro úmyslné trestné činy. Tyto skutečnosti v podstatě zvyšují stupeň nebezpečnosti jednání obviněného pro společnosti a proto jeho jednání kvalifikoval jako jednání zvlášť nebezpečného recidivisty podle §41 odst. 1 tr. zák. Otázkou naplnění materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy se zabýval ve svém rozhodnutí i Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací, který v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že obviněný S. K. se dopustil násilného jednání vůči poškozenému P. B. v úmyslu zmocnit se jeho mobilního telefonu přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 7. 2001, č. j. 5 T 101/2001-102, odsouzen pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. a trestný čine vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, který vykonal dnem 14. 10. 2003. Uvedeného pokusu trestného činu ublížení na zdraví se dopustil tím, že ve svém trvalém bydlišti dne 13. 4. 2001 napadl svou družku, která byla v pokročilém těhotenství tak, že ji shodil na podlahu, kopl do hlavy, nohou a břicha. V důsledku utrpěných poranění byla hospitalizována po dobu pěti dnů, celková doba léčení byla 14 dnů, přičemž včasnou lékařskou pomocí bylo zabráněno potratu, který mohl způsobit kopnutím do břišní krajiny poškozené. Trestného činu vydírání se dopustil tím, že bezprostředně po shora popsaném napadení družky, v době, kdy se dostavili k bytu strážníci městské policie, tak jí střepem z láhve v ruce, který směřoval proti jejímu tělu, vyhrožoval zabitím, pokud jim něco řekne. Odvolací soud shledal správným závěr soud prvního stupně, který jednání obviněného posoudil jako jednání zvlášť nebezpečného recidivisty podle §234 odst. 1 tr. zák. a §41 odst. 1 tr. zák. s tím, že i uložený trest při spodní hranici trestní sazby uvedené v §234 odst. 1 tr. zák. zvýšené s přihlédnutím k §42 odst. 1 tr. zák. není považovat za nepřiměřeně přísný. Protože neshledal pochybení a v zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou, podle níž smyslem ustanovení §41 a §42 tr. zák. je zpřísnění postihu těch pachatelů trestných činů, kteří svým jednáním naplňují znaky uvedené v §41 tr. zák., přičemž jejich přísný postih je odůvodněn zájmem na ochraně společnosti (srov. č. 55/1967 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí při posuzování materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr. zák. postupoval v souladu s konstantní judikaturou, když podle §3 odst. 4 tr. zák. přihlédl ke všem okolnostem, jimiž je určována nebezpečnost činu pro společnost, nikoliv jen v délce doby, která uplynula od posledního odsouzení obviněného, resp. od výkonu předchozího trestu odnětí svobody. Ve vzájemných souvislostech posuzoval nebezpečnost celkové trestné činnosti obviněného, tj. jak nyní souzeného trestného činu tak trestných činů, které obviněný spáchal dříve a přihlédl k celkovému způsobu života obviněného v době mezi pácháním trestných činů. Shledal přitom, že byly splněny formální i materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud České republiky pro nepřisvědčil námitce obviněného, že nebyly naplněny zákonné podmínky zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr. zák. v materiálním smyslu.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného S. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek