ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.869.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 869/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. srpna 2008 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. F., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 9 To 6/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 9/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 2 T 9/2007, byl obviněný uznán vinným /ad I. 1) – 3)/ trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 (alinea 2) tr. zák., dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a (ad II.) trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 tr. zák.
Těchto trestných činů se dopustil tím, že
I. v přesně nezjištěné době před 23. 1. 2007 si přesně nezjištěným způsobem opatřil blíže nezjištěný počet padělaných bankovek České národní banky nominální hodnoty 1.000,- Kč, nejméně tři z nich sériového čísla E76 871593, o kterých věděl, že jsou padělané, a
1) dne 23. 1. 2007 kolem 09:40 hod. v pobočce České spořitelny, a. s., v D., ul. P., se pokusil postupně udat pracovnici banky L. S., dvě padělané bankovky sériového čísla E76 871593 jako vklad na svůj účet vedený u tamního ústavu, avšak pracovnice již první padělek rozpoznala a zadržela i druhý jí předložený a současně vyrozuměla Policii ČR, přičemž P. F. z pobočky vzápětí odešel,
2) téhož dne v D., v ulici P. H. kolem 16:00 až 17:00 hod. chtěl zaplatit útratu v P. B. jednou padělanou bankovkou nominální hodnoty 1.000,- Kč nezjištěného sériového čísla, M. P. však padělek rozpoznal a odmítl jej převzít,
3) téhož dne v D. kolem 18:00 hod. v restauraci „Č. K.“ v ulici T., zaplatil E. L. útratu jednou padělanou bankovkou nominální hodnoty 1.000,- Kč sériového čísla E76 871593, ten zjistil až po odchodu P. F. z restaurace, že se jedná o padělek.
II. v přesně nezjištěné době do 24. 1. 2007 si přesně nezjištěným způsobem opatřil nejméně 2 kusy padělaných bankovek České národní banky nominální hodnoty 200,- Kč sériového čísla D16 402653, o nichž podle vzhledu a provedení musel vědět, že jde o padělky, které si ponechal pro svoji potřebu a posléze u něj byly 24. 1. 2007 v D. nalezeny Policií ČR.
Za to byl odsouzen podle §140 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.
Odvolání obviněného proti citovanému rozsudku soudu I. stupně bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 9 To 6/2008, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. Důvodem podání odvolání byl zejména nesouhlas obviněného se znaleckým posudkem o jeho duševním stavu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil otázku jeho zavinění, když mu nepřiznal stav zmenšené příčetnosti podle §32 tr. zák. a v důsledku toho mu nemohl být uložen trest pod dolní hranici trestní sazby s uložením ochranného léčení. Konkrétně pak uvedl, že bylo bezpečně prokázáno, že trpí schizofrenií, na základě čeho je plně invalidní. Jeho zdravotní porucha je trvalá a nevratná, s perspektivou postupného zhoršování. Poukázal na to, že znalec (psychiatr) MUDr. P. Z. v této jeho trestní věci, citoval znalecké závěry z jiné trestní věci v SRN, kde soudní znalkyně zjistila u něj vymizelé ovládací i rozpoznávací schopnosti v důsledku schizofrenie. Znalec MUDr. P. Z., že rovněž v posudku konstatoval i další závěr z jiné jeho trestní věci (okresního státního zástupce v České Lípě č. j. 2 ZT 462/2005), kde v posudku psycholožky bylo konstatováno u něj spáchání žalovaného činu ve stavu nepříčetnosti, pro zrušení jeho sebeovládací složky, když u něj byla diagnostikována psychóza ze schizofrenního formálního okruhu s převážně katatonickou symptomatikou paranoidně halucinatoristická. Přestože v jiných věcech dva odborníci poukázali na závažnost jeho zdravotního postižení, MUDr. P. Z. ze závěrů těchto znalců žádné závěry neučinil, nepřikládal jim dostatečnou váhu a ovládací i rozpoznávací složku považoval u něj za plně zachovalou. Následně, že se také léčil u MUDr. Z. K., ale znalec MUDr. P. Z. si nevyžádal jeho zdravotní dokumentaci a omezil se pouze na telefonickou konzultaci s tímto lékařem a není jasné, zda tato měla hodnotu kvalifikovaného lékařského stanoviska. Již v minulosti, že se také léčil v psychiatrickém zařízení v B., a proto je pro správné vyhodnocení charakteru jeho schizofrenní poruchy, jejich projevů, důsledků a perspektivy resocializace nutné, aby byli přibrání dva znalci. Obviněný je toho názoru, že v kritické době se u něj mohla projevovat floridní psychotická porucha, což dovozuje např. z výpovědí svědka L., že si měl povídat sám se sebou, nebo svědkyně S., podle které se jevil jako pod vlivem návykových látek a závěry MUDr. P. Z. jsou s těmito výpověďmi v rozporu. Obviněný proto navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a odvolacímu soudu přikázáno, aby o věci dále jednal v jiné složení senátu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že uplatněnému důvodu dovolání odpovídá toliko námitka obviněného o nesprávném posouzení subjektivní stránky trestného činu, když v důsledku duševní choroby je jeho stav možné hodnotit jako stav zmenšené příčetnosti. Další námitky ohledně nesprávného hodnocení výpovědí svědků L. a S., jakož i závěrů znaleckého posudku z oboru psychiatrie, je třeba považovat za námitky skutkové. V daném případě, že ale není povinnost zpracovat znalecký posudek dvěma znalci z oboru psychiatrie, když znalec zjistil dostatečně inteligentní osobnost obviněného s rysy dissociality a nezdrženlivosti a se zneužíváním marihuany a alkoholu, přičemž je plně invalidizován pro onemocnění schizofrenního okruhu. V době spáchání činu, že se tak obviněný mohl maximálně nacházet ve stavu lehké nekomplikované odeznívající intoxikace alkoholem a žádná jiná zásadní psychopatologie nebyla přítomná. Závěr soudů o plně zachovalé rozpoznávací i ovládací schopnosti obviněného a tak i závěr, že nešlo o stav zmenšené příčetnosti, proto považuje státní zástupkyně za správný a navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.
V případě obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Konkrétní námitky obviněného v dovolání, ale výše uvedeným požadavkům na jejich hmotně právní povahu nevyhovují. Obviněný sice uvedl hmotně právní námitku v obecné poloze, a to nesprávné posouzení jeho zavinění vrchním soudem podle §4 tr. zák., ale toto pochybení (jak namítá) mělo spočívat v tom, že mu soudem nebylo přiznáno spáchání trestného činu ve stavu zmenšené příčetnosti podle §32 tr. zák., což by umožnilo uložit mu trest např. pod dolní hranici trestní sazby s uložením ochranného léčení. Byť závěr soudu o zavinění i závěr o zmenšené příčetnosti jsou závěry právními, každý z nich má zcela jiný význam. Otázka zmenšené příčetnosti nemá vliv na formu zavinění jako hmotně právní kategorie, ale může mít vliv pouze na míru zavinění významnou pro posouzení stupně společenské nebezpečnosti činu a při ukládání trestu. Nepřiznáním spáchání trestných činů ve stavu zmenšené příčetnosti tak nemohlo dojít k nesprávnému posouzení zavinění podle §4 tr. zák.
Je tedy zřejmé, že dovoláním není napadáno nesprávné právní posouzení skutku z hlediska formy zavinění, ale nepřiznání stavu zmenšené příčetnosti. Aby tato námitka mohla mít hmotně právní povahu ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musel by obviněný napadat právní závěr soudu o neexistenci zmenšené příčetnosti proto, že tento závěr neodpovídá závěrům znalce psychiatra, tj. že soud ze skutečností vyplývajících ze znaleckého posudku učinil nesprávný právní závěr o neexistenci stavu zmenšené příčetnosti obviněného. Typicky by to bylo v případě, že by podle znalce měl obviněný v době činu v důsledku dušení choroby do jisté míry sníženou schopnost rozpoznávací nebo ovládací. O takovou situaci se ale v této věci nejedná, když z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný napadá správnost znaleckého posudku, ze kterého soud vycházel. Obviněný totiž namítá, že znalec nepřikládal dostatečnou váhu skutečnosti, že znalci v jiných trestních věcech u něj shledali stav nepříčetnosti a neučinil z toho žádné závěry i v této jeho trestní věci. Rovněž namítá absenci vyšetřovacích metod a hodnotících závěrů, jakož i pouhou telefonickou konzultaci s MUDr. Z. K., u kterého se následně léčil. Závěry znaleckého posudku pak obviněný zpochybňuje i tím, že jsou v rozporu se svědeckými výpověďmi o jeho chování v době činu a domáhá se vypracování nového znaleckého posudku, který by podle něj měli vypracovat znalci dva.
Je tedy zřejmé, že námitky obviněného směřují proti důkazní hodnotě ve věci zpracovaného posudku znalce psychiatra, proti způsobu jakým soud tento důkaz hodnotil, jakož i proti úplnosti dokazování v tomto směru. Tím ale obviněný nenapadá právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale odvolacímu soudu v podstatě vytýká porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. upravujícího zjišťování skutkového stavu věci a hodnocení důkazů. Takovéto námitky ale nelze v řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku úspěšně uplatňovat, když neodpovídají žádnému důvodu dovolání.
Jak vyplývá z odůvodnění usnesení odvolacího soudu, tento se z důvodu v podstatě shodných námitek proti znaleckému ze strany obviněného, jaké uplatnil též v dovolání, podrobně hodnocením tohoto důkazu zabýval. Shledal přitom jak dostatek podkladů pro jeho zpracování, tak i přesvědčivost a správnost jeho závěrů nevzbuzujících pochybnosti. Odvolací soud tedy hodnotil znalecký posudek jako každý jiný důkaz, aniž by jej nějak privilegoval a nekriticky přejímal jeho závěry. Závěry znalce o plné příčetnosti obviněného korespondují i s jeho promyšleným, logickým a cílevědomým jednáním, kterým byl uznán vinným. Poukazuje-li obviněný na předchozí závěry znalců o jeho nepříčetnosti z jiných jeho trestních věcí a znalci vytýká, že z toho neučinil žádné závěry, postačí odkázat na část znaleckého posudku MUDr. P. Z. (č. l. 59 tr. spisu), ve které konstatoval, že v roce 2004 sice byla obviněnému přiznána nepříčetnost pro schizofrenii, která mohla být v té době přítomna, ale naopak předtím byl obviněný opakovaně odsouzen. Obviněný přitom přes znalost vážného narušení svého psychického zdraví, nutnosti léčby a alkoholové abstinence, sám uvedl, že léky nebral a naopak užíval alkohol. I v době činu se podle znalce mohl jako osoba zneužívající marihuanu a alkohol, maximálně nacházet ve stavu lehké nekomplikované odeznívající intoxikace alkoholem.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš