ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.878.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 878/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 7. 2008 o dovolání obviněné M. N, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 13 To 450/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 3/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. 10. 2007, sp. zn. 1 T 3/2007, byla obviněná M. N. uznána vinnou trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 písm. c) tr. zák., trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. a trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák. a odsouzena podle §158 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na čtyři léta, podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., §54 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 300 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §54 odst. 3 tr. zák. na jeden rok a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva na čtyři léta. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit škodu Obci S. ve výši 698 625 Kč a obchodní společnosti S. k. m. O. S., s. r. o., se sídlem tamtéž, ve výši 298 811,66 Kč.
O odvolání obviněné, podaném proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 13 To 450/2007. Podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Pardubicích zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněná byla uznána vinnou trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. a trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a odsouzena podle §158 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na čtyři roky, přičemž podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněné uloženo, aby podle svých sil nahradila škodu způsobenou trestným činem, podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., §54 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 50 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §54 odst. 3 tr. zák. na pět měsíců a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva na čtyři roky. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit škodu Obci S. ve výši 698 625 Kč a obchodní společnosti S. k. m. O. S., s. r. o., ve výši 298 811,66 Kč.
Jako trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. a zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. posoudil Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích skutek, který podle jeho zjištění a předtím až na menší odchylky i podle zjištění Okresního soudu v Pardubicích spočíval v podstatě v tom, že obviněná od listopadu 2002 do 6. 10. 2005 ve funkci starostky Obce S. s pravomocí zabezpečovat hospodaření obce podle schváleného rozpočtu a provádět rozpočtová opatření v rozsahu stanoveném zastupitelstvem obce a ve funkci jednatelky obchodní společnosti S. k. m. O. S., s. r. o., neoprávněně čerpala finanční prostředky obce a obchodní společnosti tak, že oprávněnost výdajů hotovosti z pokladny dokládala fiktivními doklady na neprovedené práce, přičemž v případě Obce S. se jednalo o 8 faktur specifikovaných v bodě I rozsudku a v případě obchodní společnosti S. k. m. O. S., s. r. o., se jednalo o 8 faktur specifikovaných v bodě II rozsudku, s tím, že žádné z fakturovaných plnění (míněny fakturované částky) nebylo přijato deklarovaným výstavcem faktur, fakturované práce nebyly provedeny tak, jak byly uvedeny ve fakturách, faktury ani nebyly vystaveny deklarovaným výstavcem, obviněná takto získané finanční prostředky používala pro svoji vlastní potřebu a tím způsobila škodu Obci S. ve výši 790 176 Kč a ochodní společnosti S. k. m. O. S., s. r. o., ve výši 441 925 Kč, tedy oběma poškozeným způsobila škodu v celkové výši 1 232 101 Kč.
Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Tento rozsudek napadla v celém rozsahu. Odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatnila rozsáhlé námitky, které v převážné míře nejsou dovolacím důvodem. V mezích deklarovaného dovolacího důvodu zpochybnila naplnění zákonných znaků trestného činu zpronevěry, zejména z hlediska otázky zavinění. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu.
Skutkovými zjištěními uvedenými ve výroku o vině v napadeném rozsudku byly zákonné znaky tohoto trestného činu evidentně naplněny. Z hlediska obviněné byly cizí věcí peněžní prostředky v podobě hotovosti nacházející se v pokladě Obce S. a v pokladně obchodní společnosti Správa k. m. O. S., s. r. o. Tyto prostředky měly povahu věci, která byla obviněné svěřena, a to pokud jde o prostředky obce, z toho titulu, že obviněná byla starostkou, a pokud jde o prostředky obchodní společnosti, z toho titulu, že obviněná byla její jedinou jednatelkou. V této spojitosti je významné zjištění soudů, že obviněná byla jedinou osobou, která z titulu uvedených funkcí měla k hotovosti obou poškozených přístup a disponovala s ní. O přisvojení prostředků obce a prostředků obchodní společnosti obviněnou šlo proto, že tyto prostředky používala pro svou vlastní potřebu. Tuto okolnost obviněná zakrývala pomocí fingovaných faktur, které měly vytvořit zdání, že odčerpané prostředky byly použity na úhradu prací provedených pro obec a pro obchodní společnost. Škoda v celkové výši 1 232 101 Kč je značnou škodou ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák. Úmyslné zavinění obviněné je zřejmé ze způsobu provedení činu. Jednání spočívající v tom, že obviněná brala jako starostka z pokladny obce a jako jediná jednatelka z pokladny obchodní společnosti hotovost pro svou vlastní potřebu, je z hlediska subjektivní stránky vysvětlitelné jedině úmyslem obviněné, zvláště když se zároveň snažila úbytek hotovosti v pokladně každého z poškozených zakrýt fingovanými fakturami, které ve skutečnosti nevystavily subjekty uvedené na fakturách jako dodavatelé a které deklarovaným dodavatelům ve skutečnosti neuhradila.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněné a státního zástupce.
K té části dovolání, která byla založena na námitkách mimo zákonný dovolací důvod, Nejvyšší soud nijak nepřihlížel a blíže se jimi nezabýval. Obviněná zaměřila tyto námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při dokazování a jak rozhodly o náhradě škody. Tyto námitky nebyly podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistily soudy. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny skutkových zjištění soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Pod uvedený dovolací důvod, který má hmotně právní povahu, nespadají ani námitky, jimiž je vytýkáno porušení procesních ustanovení, tj. ustanovení trestního řádu. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. O dovolacím důvodu lze jinak uvažovat jen v případě, že tu je extrémní rozpor mezi důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem dokazování apod. V posuzovaném případě není mezi důkazy a skutkovými zjištěními, na nichž je založen pravomocný výrok o vině, žádný extrémní rozpor, neboť skutková zjištění uvedená ve výroku napadeného rozsudku mají jasné zakotvení v provedených důkazech, jimiž byly zejména výpovědi svědků, listiny a znalecký posudek z oboru ekonomiky a které soudy hodnotily způsobem nevybočujícím z mezí zásad volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněné ověřil správnost právního posouzení skutku ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistil Okresní soud v Pardubicích a který až na drobné odchylky akceptoval i Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Pokud jde o výrok o náhradě škody, Nejvyšší soud se jím blíže nezabýval, protože obviněná na adresu tohoto výroku neuplatnila žádnou hmotně právní námitku, neuvedla žádné ustanovení hmotného práva, které by mělo být tímto výrokem porušeno a omezila se jen na to, že byla porušena ustanovení §43 až §49 tr. ř., §228 tr. ř., §229 tr. ř. Obviněná tím tedy vytýkala porušení procesních ustanovení, ačkoli uplatnila dovolací důvod, jehož podstatou je porušení hmotného práva.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec