ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.916.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 916/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. srpna 2008 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně, které podala v neprospěch obviněné I. H. , asistentky ředitele společnosti E. B. , s. r. o., se sídlem K E. , H. , trvale bytem T. , S. , okr. D. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 50 To 209/2008, který rozhodl jako soud stížnostní v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 53/2008, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 50 To 209/2008, a usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. 3. 2008, sp. zn. 2 T 53/2008.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Domažlicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. března 2008, sp. zn. 2 T 53/2008, bylo podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., §188 odst. 1 písm. f) tr. ř. a §307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněné I. H. pro skutek, kterého se měla dopustit tím, že dne 1. prosince 2007 v době okolo 23:40 hodin po silnici mezi obcemi O. a H. , okres D. , ve směru na obec H. řídila osobní motorové vozidlo, když měla v krvi nejméně 2,15 gramu alkoholu na kilogram váhy, v 38,68 kilometru nezvládla průjezd pravotočivou zatáčkou, vjela do protisměru, kde se střetla s protijedoucímu motorovým vozidlem, který ve směru od obce H. řídil P. K. , tedy vykonávala ve stavu vylučující způsobilost, který si přivodila vlivem návykové látky, činnost, při které by mohla ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a způsobila takovým činem dopravní nehodu, čímž spáchala trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Podle §307 odst. 2 tr. tr. ř. byla obviněné stanovena zkušební doba v trvání dvou let. Stížnost Okresního státního zástupce v D. podaná proti tomuto usnesení byla usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 50 To 209/2008, zamítnuta jako nedůvodná podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Proti tomuto usnesení podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněné z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. f), l) tr. ř. V dovolání namítla, že soudy obou stupňů vycházely z toho, že se obviněná k činu doznala. Po obsahové stránce se však musí doznání vztahovat na celý skutek, na všechny jeho skutkové okolnosti, které naplňují zákonné znaky trestného činu, tedy i zavinění a protiprávnost. Doznání musí být, pokud jde o hodnocení skutkových okolností, jednoznačné. Obviněná však ve své výpovědi doznala pouze pití alkoholu, neuvedla však, jaké množství a jaký druh alkoholu pila. Z výpovědi obviněné tak nelze dovodit, že by se doznání vztahovalo na všechny skutkové okolnosti naplňující zákonné znaky stíhaného trestného činu. Především nebylo objasněno zavinění obviněné, neboť trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. lze spáchat jak úmyslně, tak i z nedbalosti. Obviněná I. H. ani neudala, jaké množství alkoholu vypila před tím, než nasedla do svého vozidla a uskutečnila velmi rychlou jízdu pod vlivem alkoholu. Stav vylučující způsobilost obviněné k řízení motorového vozidla byl tedy objektivizován pouze na základě odběru krve učiněného po dopravní nehodě, přičemž obviněná sama ve své výpovědi k tomuto stavu nic neuvedla. Nebylo ani objasněno, jak obviněná vnímala uvedenou jízdu a zda je možné uvěřit její výpovědi o tom, že se vůbec nepamatuje na předmětnou jízdu motorovým vozidlem ani na dopravní nehodu. Materiální podmínka použití institutu podmíněného zastavení trestního stíhání vychází z toho, že takové rozhodnutí lze důvodně považovat za dostačující vzhledem k osobě obviněného, a to s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu.
Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně nelze napadené rozhodnutí vzhledem ke zmíněným zákonným podmínkám důvodně považovat za dostačující, neboť obviněná se dopustila jednání, kterým ve více směrech hrubě porušila zásady dopravní kázně, neboť řídila motorové vozidlo v době, kdy její schopnost řídit motorové vozidlo byla vyloučena výrazným stupeň její opilosti. Obviněná řídila motorové vozidlo na silnici I. třídy za ztížených podmínek, které vyžadovaly zvýšenou opatrnost, obezřetnost a ohleduplnost, jela nepřiměřenou rychlostí, neslučitelnou s konkrétními podmínkami provozu v zimním období, v noční době, a na mokré vozovce, přičemž důvod její jízdy automobilem byl v podstatě malicherný. V důsledku opilosti a nepřiměřené rychlosti obviněná nezvládla průjezd pravotočivou zatáčkou, vjela do protisměru, kde se střetla s protijedoucím motorovým vozidlem, které řídil P. K. a v důsledku střetu s tímto vozidlem poškodila i motorové vozidlo značky F. P. , jedoucí za vozidlem, které řídila B. E. Z těchto okolností vyplývá vyšší stupeň společenské nebezpečnosti činu, který podle názoru nejvyšší státní zástupkyně vylučuje použití ustanovení §307 odst. 1 tr. ř. o podmíněném zastavení trestního stíhání.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. ř., za použití §265p odst. 1 tr ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2008, sp.zn. 50 To 209/2008, a usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. 3. 2008, sp.zn. 2 T 53/2008, v celém rozsahu, a zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Domažlicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Navrhla také, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání v souladu ustanovením v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a souhlasila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí dovolacího soudu.
Obviněná I. H. v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že nezpochybňuje svou opilost předtím, než se rozhodla pro řízení motorového vozidla. Nesouhlasila však s tím, že vozidlo řídila za ztížených podmínek. Rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za správné a navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně zamítl. K vyjádření přiložila své čestné prohlášení ze dne 4. 7. 2008, prohlášení o uznání dluhu ze dne 13. 5. 2008, příkaz k úhradě částky 48.130,- Kč, i potvrzení o registraci škodné události u pojišťovny A. , a. s., se sídlem v P.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. může jako oprávněná osoba podat dovolání nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce a nebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i neprospěch obviněného.
Trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. spáchá, kdo, byť i z nedbalosti vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, způsobil-li takovým činem havárii, dopravní nebo jinou nehodu, jinému ublíží na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný zvlášť závažný následek. Pachatel tohoto trestného činu bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na tři léta nebo zákazem činnosti.
Podle §307 odst. 1 tr. ř. v řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže a) obviněný se k činu doznal, b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Podle §307 odst. 2 tr. ř. v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky. Zkušební doba počíná právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání.
Po obsahové stránce se doznání obviněného musí vztahovat na celý skutek, a to všechny jeho skutkové okolnosti naplňující zákonné znaky stíhaného trestného činu, tedy i zavinění a protiprávnost. Doznání se ovšem vztahuje ke skutkovým okolnostem, nikoliv k právní kvalifikaci (Š. , P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. P. : C. H. B. 2005, str. 2236). Doznání obviněného k činu musí být obsaženo v jeho výpovědi podle §90 a násl. tr. ř. a musí se vztahovat na všechny znaky skutkové podstaty trestného činu. Doznáním, a to i pokud jde o otázku zavinění, se přitom rozumí doznání skutkových okolností, ze kterých může orgán činný v trestní řízení dovodit naplnění zákonných znaků trestného činu (srov. č. 6/1996 Sb. rozh. tr.). Obviněná I. H. vypovídala v postavení obviněné dne 16. 1. 2008. V protokolu o jejím výslechu je uvedeno, že dne 1. 12. 2007 byla se svým přítelem v T. S. baru, kde popíjela alkohol. Vypověděla, že v době mezi 20:00 až 21:00 hod. jeli s přítelem do S. , vozidlo řídil její přítel. Doma šla obviněná spát, protože byla opilá. Kolem 23:30 hod. se obviněná podle své výpovědi probudila, a když zjistila, že její přítel není doma, odjela za ním motorovým vozidlem do H. , přičemž před jízdou na sobě necítila velkou opilost. Obviněná se nepamatovala na průběh nehody, a co se stalo, se dozvěděla až po nehodě od policie (č. l. 27 spisu). Obviněná poté již nebyla k věci vyslýchána.
Z obsahu výpovědi obviněné je zcela zřejmé, že nejde o doznání obviněné k činu podle §307 odst. 1 tr. ř. Je proto třeba přisvědčit dovolání, že obviněná neuvedla ve své výpovědi učiněné v postavení obviněné druh ani množství alkoholu, který před jízdou požila. Stejně tak je třeba přisvědčit názoru, že stav vylučující způsobilost obviněné k řízení motorového vozidla byl objektivizován pouze na základě odběru krve a výsledku vyšetření. V protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem (č. l. 40 spisu) je uvedeno, že odběr krve byl proveden ,,dne 1. 12. 2007 v 00:50 hod.” s výsledkem vyšetření 2,15 g/kg. Ačkoliv státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v D. upozornila při vrácení spisu Policii České republiky na zřejmě chybný údaj o tom, kdy došlo k odběru krve obviněné (srov. č. l. 51 spisu), tato závada nebyla odstraněna, neboť podle úředního záznamu policejního komisaře por. Bc. S. ze dne 4. 3. 2008 šlo zjevně o písařskou chybu, aniž by bylo uvedeno správné datum odběru krve obviněné (č. l. 54 spisu). Zákonná podmínka pro použití §307 odst. 1 tr. ř. spočívající v tom, že se obviněná k činu doznala, nebyla naplněna.
Podmíněné zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 1 tr. ř. není rozhodnutím o vině obviněné. Závěr o právní kvalifikaci skutku musí být proto vyjádřen tak, aby respektoval presumpci neviny. Platí však, že výrok usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání musí obsahovat vedle obecných náležitostí přesný popis skutku se závěrem o tom, jaký trestný čin je v něm spatřován, aby bylo zřejmé, že patří do okruhu trestných činů uvedených v §307 odst. 1 tr. ř., u nichž je přípustné podmíněné zastavení trestního stíhání. Pokud lze trestný čin spáchat úmyslně i z nedbalosti je nutno ve výroku rozhodnutí uvést též formu zavinění. Přitom trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. je takovým trestným činem (arg: „kdo, byť i z nedbalosti vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky“). Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že soud prvního stupně ve výroku svého rozhodnutí neuvedl, zda obviněná spáchala trestný čin úmyslně nebo z nedbalosti a tuto okolnost nechal bez povšimnutí i Krajský soud v Plzni, který rozhodoval o stížnosti státní zástupkyně proti usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněné.
Stejně tak nelze považovat za naplněnou ani další zákonnou podmínku pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 1 tr. ř., a sice, že lze důvodně považovat takové rozhodnutí za dostačující vzhledem k osobě obviněné a k okolnostem případu. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá zdůraznění osoby obviněné a jejího dosavadního života. Pokud jde o společenskou nebezpečnost činu, soud prvního stupně ji sice uznává, avšak uvádí, že ji lze ,,promítnout” do výměry zkušební doby podle §307 odst. 2 tr. ř. Takový postup soudu je však nesprávný. I když je možno připustit, že k pochybení soudu snad došlo tím, že samosoudce Okresního soudu v Domažlicích rozhodl o obžalobě podané na obviněnou I. H. dne 27. 3. 2008 již dne 28. 3. 2008, Nejvyšší soud je přesvědčen, že právě okolnosti případu, na něž správně poukazuje dovolání, a dále absence doznání obviněné, jsou takovými okolnostmi, které při správné aplikaci zákona vylučují považovat důvodně rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněné I. H. za dostačující.
Nejvyšší soud zjistil, že je naplněn i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., spočívající v tom, že Krajský soud v Plzni jako soud stížnostní rozhodl o zamítnutí stížnosti státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Domažlicích proti usnesení soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Krajský soud v Plzni zcela přehlédl, že obviněná I. H. se k činu nedoznala a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně o podmíněném zastavení trestního stíhání lze důvodně i vzhledem k okolnostem případu považovat za dostačující. Přitom zdůraznil osobu obviněné i zásadu podpůrné role trestní represe. Je však zcela zřejmé, že pro jeho rozhodnutí, kterým zamítl stížnost státní zástupkyně podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou, nebyly splněny zákonné podmínky, již z toho důvodu, že usnesení soudu prvního stupně nemělo být vydáno už proto, že nebyly splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §307 odst. 1 tr. ř., především doznání obviněné k činu.
Ze spisu je zřejmé, že také Krajský soud v Plzni projednal stížnost státní zástupkyně proti rozhodnutí soudu prvního stupně s největším urychlením, když spis Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 2 T 53/2008 byl Krajskému soudu v Plzni předložen dne 7. 4. 2008 a Krajský soud v Plzni o stížnosti rozhodl již dne 16. 4. 2008 usnesením, které bylo poté pro vady napadeno dovoláním nejvyšší státní zástupkyně.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. poté přikázal Okresnímu soudu v Domažlicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Trestní věc obviněné I. H. se tak vrací do stadia po podání obžaloby. Samosoudce Okresního soudu v Domažlicích proto obžalobu přezkoumá podle §314c odst. 1 tr. ř., přičemž je vázán podle §265s odst. 1 tr. ř. právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto usnesení. To mimo jiné znamená, že soud prvního stupně je povinen vycházet z opatřených důkazů a dalšího spisového materiálu, který byl soudu předložen s podanou obžalobou. Při důsledné aplikaci zákona je z důvodů vyložených v tomto rozhodnutí zcela vyloučeno rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněné podle §188 odst. 1 písm. f) tr. ř., §307 odst. 1, 2 tr. ř., a pokud by soud prvního stupně neučinil po předběžném projednání obžaloby jiné rozhodnutí, nařídí ve věci podle §198 tr. ř. hlavní líčení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. srpna 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek