ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.975.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 975/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 8. 2008 o dovolání obviněného P. S. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 6 To 47/2008, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 97/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 9. 2007, sp. zn. 46 T 97/2005, byl obviněný P. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako trestný čin posoudil Obvodní soud pro Prahu 4 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný P. S. dne 17. 12. 2002 uzavřel s obchodní společností S M. L. , a. s., leasingové smlouvy o pronájmu dvou vysokozdvižných vozíků v hodnotě 658.800,- Kč a 514.800,- Kč, zavázal se splácet měsíční splátky 14.428,- Kč a 12.024,- Kč s tím, že od počátku leasingové splátky neměl v úmyslu hradit, zaplatil zálohy ve výši 230.580,- Kč a 192.150,- Kč a dále jen čtyři splátky z každé leasingové smlouvy, což se v říjnu 2003 stalo důvodem výpovědi smluv leasingovou společností a její výzvy k vrácení vysokozdvižných vozíků, avšak obviněný předměty leasingu nevrátil, a tímto jednáním způsobil obchodní společnosti S M. L. , a. s., škodu ve výši 380.640,- Kč a 283.002,- Kč, tedy celkem 663.642,- Kč.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům rozsudku, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 6 To 47/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Mimo rámec tohoto dovolacího důvodu uplatnil rozsáhlé námitky proti skutkovým zjištěním soudů a proti způsobu, jímž soudy hodnotily důkazy. Námitkami, které lze považovat za dovolací důvod, byla jednak námitka, podle níž leasingovým nájemcem byla obchodní společnost C. , spol. s r. o., a nikoli obviněný, takže závazky této společnosti mezitím přešly na nového majitele (společníka a jednatele), a jednak námitka, že vysokozdvižné vozíky z leasingové smlouvy fakticky nepřevzal. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ho zprostil obžaloby nebo aby po zrušení napadeného usnesení přikázal Městskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud považuje za nutné především připomenout, že pokud je dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jedná se o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Námitky proti tomu, jak soudy v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z důkazů vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod., dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutkový stav zjištěný soudy prvního a druhého stupně byl přezkoumáván ještě třetí instancí. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat v případě extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem dokazování, apod. V posuzovaném případě se o extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 4, která v napadeném usnesení akceptoval i Městský soud v Praze, a provedenými důkazy rozhodně nejedná, neboť tato zjištění mají jasnou a logickou obsahovou návaznost na provedené důkazy, jimiž byly jednak listiny dokumentující průběh posuzovaného obchodu a další podstatné události na straně leasingového nájemce, jednak výpovědi svědků osvětlující konkrétní okolnosti leasingu samotného a další významné navazující skutečnosti. Soudy zaznamenaly i rozpory, které mezi důkazy vyvstaly, a překlenuly je způsobem, který nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Jinak Nejvyšší soud shledal, že pokud je založeno na námitkách obsahově korespondujících s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Skutek, tak jak ho zjistily oba soudy, evidentně naplňuje znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Tento závěr nemohou zvrátit námitky, které obviněný uplatnil v mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Žádný význam v tomto ohledu nemá namítaná okolnost, že leasingovým nájemcem nebyl obviněný jako fyzická osoba, nýbrž obchodní společnost C. , spol. s r. o. Podstatné je, že obviněný uzavřel leasingové smlouvy jako společník a jednatel této obchodní společnosti a že tak učinil s úmyslem, že tato obchodní společnost ze svých prostředků nebude nic platit. V této spojitosti je významné zjištění, že pokud obviněný zaplatil zálohy a úvodní splátky, použil k tomu pouze prostředky, jimiž ho za tím účelem vybavil jiný podnikatel (E. H. ), pro kterého fakticky byly vysokozdvižné vozíky cestou leasingu opatřeny. Výrok o vině obviněného je velmi dobře slučitelný s tím, že obviněný fakticky nepřevzal předmět leasingu. Tato okolnost plně koresponduje i s dalšími zjištěními, podle nichž obviněný vysokozdvižné vozíky k podnikání své obchodní společnosti nepotřeboval již s ohledem na předmět jejího podnikání, nedisponoval prostředky dostatečnými k tomu, aby mohl dostát závazkům z leasingových smluv, fyzicky ani nepřevzal předmět leasingu a neměl ho ve své dispozici. Je tedy jen logické, že pokud obviněný neobdržel žádné další prostředky od E. H. , leasingové splátky již neplatil. Tím, že obviněný za uvedených okolností uzavřel leasingové smlouvy, učinil splácení leasingových splátek závislým na krajně nejistých budoucích okolnostech, to znamená na tom, zda mu potřebné prostředky bude poskytovat osoba, pro kterou byl předmět leasingu fakticky opatřen. Již z toho, že leasingové smlouvy neuzavřel ten, pro koho byl předmět leasingu fakticky určen, bylo pro obviněného jasné a snadno předvídatelné, že pro případ nedostatku prostředků od skutečného uživatele předmětu leasingu nebude schopen leasingové splátky hradit. Způsob, jímž obviněný v posuzované věci postupoval, svědčí o tom, že byl s tímto následkem srozuměn. Podstatou věci tedy není pouhé nesplnění závazků z obchodněprávního vztahu, nýbrž čin kriminální povahy, a proto částky, jejichž zaplacení se nedostalo leasingové společnosti, nejsou pouhým dluhem z leasingových smluv, nýbrž škodou způsobenou trestným činem. Pokud obviněný později převedl svůj obchodní podíl na J. B. , šlo jen o dodatečnou snahu zbavit se odpovědnosti za vzniklé závazky, avšak touto cestou se obviněný nemohl zbavit závazku k náhradě škody způsobené trestným činem. Lze jen dodat, že J. B. tu sehrál roli tzv. bílého koně, tj. nastrčené osoby, která bez znalosti rozhodných skutečností a jejich právních důsledků přijme postavení, v němž na ni má formálně dolehnout odpovědnost za závazky vzniklé z jednání jiných.
Nejvyšší soud neměl v dovolání obviněného žádný podklad k tomu, aby na napadeném usnesení Městského soudu v Praze cokoli měnil, a proto zjevně neopodstatněné dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec