ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.985.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 985/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. srpna 2008 o dovolání obviněného W. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 3 To 217/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 247/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného W. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 8 T 247/2006, byl obviněný W. H. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému O. V. , náhradu škody 23.514, Kč a poškozené V. z. p. Č. r. , P. ul. D. , ve výši 2.041,- Kč.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 3 To 217/2008, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 3 To 217/2008, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který nevykazuje všechny znaky trestných činů výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Obviněný uvedl, že v dané situaci nabyl přesvědčení, že P. Z. hrozí nebezpečí napadení, a proto odstrčil O. V. , aniž by měl úmysl způsobit mu zranění. Skutek měl být podle jeho názoru kvalifikován jako jednání v krajní nouzi podle §14 tr. zák., neboť bylo vedeno snahou zabránit hrozícímu konfliktu. Tuto jeho verzi údajně podporují i výpovědi svědků P. V. , P. Z. , Š. H. , jakož i znalecký posudek znalce MUDr. M. D. V této souvislosti obviněný namítl nedostatečně provedené dokazování. Obviněný dále namítl, že rozhodnutí o náhradě škody je nesprávné, protože škoda, která vznikla poškozenému O. V. nebyla výhradně následkem trestného činu, ale také důsledkem dřívějšího zranění poškozeného, což podle obviněného vyplývá i z výslechu poškozeného u hlavního líčení dne 4. 4. 2007. Obviněný také poukázal na obsah znaleckého posudku, podle něhož skutečná doba léčení poškozeného byla podstatně delší, než je doba předpokládaná pro obdobná zranění.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 8 To 217/2008, jakož i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 8 T 247/2006, a podle §265l tr. zák. (správně má být podle §265l tr. ř.) přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného nevyjádřila.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Obviněný W. H. namítl absenci subjektivní stránky trestných činů výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., neboť údajně neměl v úmyslu zranit poškozeného O. V. Podle obviněného měl být skutek posouzen jako jednání v krajní nouzi podle §14 tr. zák., protože poškozeného odstrčil, aby zabránil útoku na svědka P. Z. Nejvyšší soud posoudil námitku obviněného jako námitku právní odpovídající po obsahové stránce uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zjistil přitom, že obviněný zpochybnil subjektivní stránky trestných činů, jimiž byl uznán vinným, námitkami směřujícími proti skutkovým zjištěním, která učinily soudy v jeho trestní věci. Nejvyšší soud vychází při rozhodování o dovolání ze skutkového zjištění soudů prvního a druhého stupně a je jimi vázán, a proto shledal tuto námitku nedůvodnou, neboť obviněný svými argumenty napadá hodnocení důkazů, zejména výslechy svědků, jakož i znalecký posudek znalce MUDr. M. D. Popis skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. 3 To 217/2008, (tzv. skutková věta) obsahuje všechny znaky skutkových podstat trestných činů výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. i ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce obviněného, že skutek měl být posouzen jako jednání v krajní nouzi podle §14 tr. zák. V případě krajní nouze podle §14 tr. zák. se jedná o čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem. Nejde o krajní nouzi, jestliže toto nebezpečí bylo možno za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Nebezpečí musí hrozit přímo, bezprostředně. Námitka obviněného, že byl přesvědčen o tom, že svědek P. Z. může být napaden, nevyplývá ze skutkového zjištění soudů nižších stupňů. Soudy nižších stupňů správně posoudily skutkové okolnosti a vyloučily, že obviněný jednal za tzv. okolností vylučujících protiprávnost, kterými jsou mimo jiné nutná obrana podle §13 tr. zák. a krajní nouze podle §14 tr. zák. Konkrétně soud prvního stupně uvedl, že jednání obviněného nemůže být v žádném případě považováno za jednání v krajní nouzi podle §14 tr. zák., když nebylo prokázáno, že by svědkovi P. Z. přímo hrozilo jakékoliv nebezpečí (srov. č. l. 120 spisu). V odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně obviněný mimo jiné uvedl, že jednal za podmínek nutné obrany podle §13 tr. zák., protože hrozilo nebezpečí P. Z. Odvolací soud shledal výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně správným, když provedené důkazy nijak nepotvrdily, že obviněný jednal v nutné obraně (srov. č. l. 139 spisu). Pro stručnost dovolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení. Ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně navíc vyplývá, že obviněný bezdůvodně vyvolával konflikty s přítomnými hosty a poté, co jej poškozený O. V. kvůli tomu napomenul, obviněný jej fyzicky napadl. Za těchto okolností nelze jednání obviněného v žádném případě posuzovat jako jednání v krajní nouzi podle §14 tr. zák. Tato námitka obviněného je proto nedůvodná.
Obviněný ve svém dovolání napadl také výrok o náhradě škody s odůvodněním, že soudy nesprávně určily její výši a nedostatečně zkoumaly příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a vzniklou škodou. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při rozhodování o náhradě škody je nutné zjistit skutečnou škodu způsobenou trestným činem. Obviněný své námitky proti výroku o náhradě škody opírá o údajně nesprávné hodnocení důkazů týkající se způsobené škody. Dovolací soud je i v tomto případě vázán skutkovými zjištěními učiněnými soudy nižších stupňů, z nichž vyplývá, že soudy posoudily vzniklou škodu na základě provedených důkazů, které soudy hodnotily z hledisek uvedených v §2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud proto nepřisvědčil ani této námitce obviněného.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, když většinu námitek obviněného představují námitky skutkové, jimiž se dovolací soud vzhledem k zákonnému vymezení dovolacích důvodů nemůže zabývat a právní námitku, že jednal za okolností vylučujících protiprávnost, považuje za nedůvodnou. Dovolací soud proto v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného W. H. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek