ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1020.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1020/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. srpna 2008 o dovolání obviněného JUDr. L. P., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 7 To 66/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 41/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. L. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích byl obviněný JUDr. L. P. uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Za tento trestný čin a za sbíhající se trestnou činnost byl obviněný podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti – výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby na dobu 10 roků.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl ve vztahu k obviněnému JUDr. L. P. zrušen výrok o souhrnném trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. 6 To 666/2006, jakož i další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Obviněný podal proti uvedenému rozsudku odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 7 To 66/2008, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se obviněný podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že:
1) dne 17. 6. 2005 v P. a dále dne 24. 6. 2005 v D., okres týž, převzal nejprve zálohu ve výši 150.000,- Kč a následně doplatek ve výši 450.000,- Kč od O. K. za prodej nemovitostí včetně stavební parcely v k.ú. H. T., zapsaných na LV a to na základě kupní smlouvy ze dne 24. 6. 2005, kterou uzavřel za prodávajícího M. K., jako zmocněnec s kupujícím O. K., a téhož dne podal žádost o vklad do katastru nemovitostí, který byl proveden dne 15. 7. 2005 a prodej měl uskutečnit za předem dohodnutou finanční částku v celkové výši 800.000,- Kč, kterou měl předat prodávajícímu M. K., což neučinil ani do současné doby a nemovitosti prodal za nižší než dohodnutou cenu a v době podepisování smlouvy a přebírání peněz věděl, že tyto finanční prostředky použije pro svoji potřebu, když byl v této době bez finančních prostředků a nepředá je podle dohody prodávajícímu a způsobil tak celkovou škodu ve výši 600.000,- Kč M. K., bytem D., Š.,
2) dne 17. 6. 2005 v P. a dále dne 24. 6. 2005 v D., převzal nejprve zálohu ve výši 150.000,- Kč a následně doplatek ve výši 300.000,- Kč od O. K. za prodej nemovitostí včetně stavební parcely a budovy bez číselného označení včetně stavební parcely v k.ú. D. M., zapsaných na LV a to na základě kupní smlouvy ze dne 24. 6. 2005, kterou uzavřel za prodávající B. E., jako zmocněnec s kupujícím O. K., a téhož dne podal žádost o vklad do katastru nemovitostí, který byl proveden dne 15. 7. 2005 a prodej měl uskutečnit za předem dohodnutou finanční částku v celkové výši 300.000,- Kč, kterou měl předat prodávající B. E., což neučinil ani do současné doby, byť nemovitosti prodal za vyšší než dohodnutou cenu a v době podepisování smlouvy a přebírání peněz věděl, že tyto finanční prostředky použije pro svoji potřebu, když byl v této době bez finančních prostředků a nepředá je podle dohody prodávající a způsobil tak celkovou škodu ve výši 300.000,- Kč B. E., bytem Ch., P.
Za tento pokračující trestný čin a za sbíhající se trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a §250 odst. 1, 2 tr. zák., zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák. a podle §125 odst. 1 tr. zák., porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 2 T 16/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. 6 To 666/2006, a za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 2 T 62/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 50 To 323/2006, byl obviněný podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti – výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby na dobu 10 roků. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zároveň ve vztahu k obviněnému JUDr. L. P. zrušen výrok o souhrnném trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. 6 To 666/2006, v trestní věci Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 16/2006, jakož i další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný JUDr. L. P. prostřednictvím obhájce Mgr. V. F. dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný uvedl, že se s napadeným rozhodnutím nemůže ztotožnit, protože se uvedeného trestného činu nedopustil. Obviněný se sám stal obětí trestné činnosti svědka O. K. Obviněný upozornil na první ve věci vydaný rozsudek soudu prvního stupně, který jako jediný pokládá za správný, neboť jím byl soudem prvního stupně obžaloby zproštěn z důvodu, že není pachatelem trestné činnosti, protože důvodně podezřelým byl ve věci označen svědek O. K. Daný rozsudek však soud druhého stupně usnesením ze dne 9. 10. 2007 zrušil a věc vrátil zpět soudu prvního stupně, který podle požadavku odvolacího soudu dokazování doplnil. Ani nově provedené důkazy však nevnesly do věci žádné takové skutečnosti, které by svědčily pro vinu obviněného. Vzhledem k tomu, že z výsledků doplněného dokazování nebyly zjištěny jiné okolnosti, než které byly známy dříve, považuje dovolatel za správný toliko rozsudek, jímž byl zproštěn obžaloby. Podle jeho názoru provedené důkazy, o které odvolací soud svůj rozsudek opřel, nedávají dostatečný podklad pro to, aby byl uznán vinným trestným činem, ze kterého byl obžalován. Soudu prvního stupně obviněný vytkl, že vycházel ze svědectví krajně nedůvěryhodných osob, jako např. svědka O. K., a že soud přehlédl rozpory ve výpovědích korunních svědků O. K. a K. K. Obviněný též namítl, že ačkoli doplnění dokazování nepřineslo nic nového, nalézací soud i soud druhého stupně rozhodly diametrálně odlišně, než jak učinily v prvním případě.
V závěru dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a dále, aby Nejvyšší soud buď podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni nové projednání a rozhodnutí ve věci se závazným právním názorem tak, aby za spáchaný trestný čin byl uložen trest v rozsahu jako byl uložen soudem prvního stupně nebo, aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl.
Dovolání obviněného bylo v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které však do konání neveřejného zasedání případné vyjádření nejvyšší státní zástupkyně Nejvyššímu soudu nezaslalo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací §265c tr. ř. nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně vymezených v ustanovení 265b tr. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda byl obviněným zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn v souladu se zákonnými podmínkami.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Nejvyšší soud shledal, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně na uvedený dovolací důvod odkázal, ve skutečnosti jej podložil námitkami, jež s tímto dovolacím důvodem nekorespondují. Jak z obsahu podaného dovolání plyne, obviněný v rámci své argumentace navázal na svou obhajobu uplatňovanou již v předchozích stádiích trestního řízení, jejímž těžištěm je tvrzení, že se činu, kterým byl uznán vinným, nedopustil, a v této souvislosti preferoval zprošťující rozsudek, jenž byl pozdějším rozhodnutím odvolacího soudu zrušen. Za pochybení odvolacího soudu nyní dovoláním napadeného rozhodnutí považoval, že výrok o vině byl zjištěn na základě vadného hodnocení provedených důkazů. Konkrétně vytýkal, že se soudy nižších stupňů nevypořádaly s jím naznačovanými rozpory ve výpovědích svědků O. K. a K. K., a nebo že skutková zjištění byla učiněna na základě výpovědí nedůvěryhodných osob.
Z uvedeného je patrné, že obviněný v dovolání rozvedenými námitkami dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, protože nesměřoval proti právnímu posouzení nebo jiným otázkám majícím hmotně právní charakter, nýbrž svou argumentaci postavil výlučně na tom, že se skutku, jímž byl uznán vinným, a jenž byl popsán ve skutkovém zjištění soudu prvního stupně, nedopustil. Tím obviněný v podstatě nabídl vlastní interpretaci skutkového děje, zcela odlišnou od skutkových zjištění, která ve věci učinil soud druhého stupně. Nejvyšší soud proto shledal, že námitky obviněného podřazené pod označený dovolací důvod stojí mimo rámec pravidel zákonem daných nejenom pro uvedený dovolací důvod, ale též jakýkoliv jiný dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Dovolací soud shledal, že není žádný z dovolacích důvodů naplněn, a proto neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Vzhledem k tomu, že obviněný ve svém dovolání neuvedl žádnou námitku, jež by splňovala podmínky pro řádné uplatnění dovolání na podkladě dovolacích důvodu taxativně popsaných v §265b tr. ř., jelikož výhrady uplatněné toliko proti soudy nižších stupňů učiněným skutkovým zjištěním nejsou uvedeny v žádném z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. srpna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová