ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1042.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1042/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. srpna 2008 o dovolání obviněného M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 5 To 6/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 10 T 172/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 10 T 172/2006, byl obviněný M. B. uznán vinným jednak v bodě 1) trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., a jednak v bodě 2) trestným činem nedovolené ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině se obviněný těchto trestných činů dopustil tak, že čin v bodě
1) v přesně nezjištěné době od 16. 8. 2006 od 17.00 hodin do 18. 8. 2006 do 09.30 hodin v Č. T., okres K., ve svém trvalém bydlišti na ul. H. t., po předchozím požití alkoholických nápojů a předchozím slovním konfliktu s poškozenou P. O. zcela bezdůvodně vystřelil nezjištěnou střelnou zbraní v blízkosti hlavy poškozené, a způsobil jí tříštivou zlomeninu lebeční kosti, která způsobila přetržení nervů a trvalou slepotu pravého oka, a toto zranění si vyžádalo její léčení po dobu 6-8 týdnů,
2) od přesně nezjištěné doby do 21. 8. 2006 v Č. T., okres K., ve svém trvalém bydlišti na ul. H. t. shromažďoval střelivo, a to 68 ks nábojů tuzemské výroby zn. Sellier&Bellot, ráže 22 LR, 11 ks nábojů tuzemské výroby zn. Sellier&Bellot ráže 38 speciál, 5 ks nábojů tuzemské výroby Sellier&Bellot, ráže 38 Speciál v provedení WAD CUTTER, které je zařazeno podle zák. č. 119/2002 Sb. o zbraních a střelivu jako střelivo pro zbraně kategorie B nebo C – zbraně podléhající povolení a ohlášení, dále pak 1 ks vojenského náboje ráže 14,5 mm s biogivální průbojně zápalnou střelou, 34 ks vojenským nábojů tuzemské výroby ráže 7,62x39, 1 ks vojenského náboje tuzemské výroby ráže 7,62x54 R, které je zařazeno podle zák. č. 119/2002 Sb. o zbraních a střelivu jako střelivo do zbraně kategorie A – zbraně zakázané, které může shromažďovat pouze držitel zbrojního průkazu, kterému byla udělena výjimka ve smyslu §9 zák. č. 119/2002 Sb., přičemž nebyl a v současné době ani není držitelem zbrojního průkazu.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný do výroku o vině pod bodem 1) rozsudku a výroku o trestu, a státní zástupce v neprospěch obviněného do výroku o trestu odvolání, o nichž Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 5 To 6/2008, tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl a z podnětu odvolání státního zástupce rozsudek ve výroku o trestu podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Rozsudek soudu druhého stupně napadl obviněný M. B. prostřednictvím obhájkyně JUDr. J. G. dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který zaměřil proti všem výrokům rozsudku. Namítl, že došlo k porušení čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, neboť neexistuje jediný přímý důkaz o tom, že se jednání, pro které byl odsouzen, dopustil. Poukázal na to, že v přípravném řízení došlo k pochybení policejního orgánu, když domovní prohlídka byla provedena až dne 8. 9. 2006. Soud, i přesto, že došlo při jejím provádění k pochybení, vyhodnotil k tíži obviněného, že měl dostatek času odstranit veškeré stopy. Obviněný poukázal na to, že trestní stíhání bylo zahájeno dne 20. 8. 2006, bylo provedeno ohledání místa činu a nebylo nic zjištěno. V té době se nacházel v cele předběžného zadržení. Obviněný s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. 5 Tz 35/2000, vznesl argumenty i do zákonnosti provedení domovní prohlídky s poukazem na porušení ustanovení §84 tr. ř. Pochybení při tomto úkonu shledal i v tom, že v příkaze k provedení domovní prohlídky není přesně vymezen rozsah této prohlídky a že daný protokol nemá podstatné náležitosti. Ze všech zmíněných důvodů proto nelze k tomuto důkazu přihlížet.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné a přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně požádal o odklad výkonu rozhodnutí do doby, než Nejvyšší soud rozhodne o jeho dovolání.
K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. V písemném vyjádření uvedla, že z dovolání obviněného není patrno, v jakém smyslu měl výsledek domovní prohlídky, která neměla žádný důkazní význam, ovlivnit výrok o vině u trestných činů ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák., nebo výrok o trestu obviněného. Stejně tak obviněný neuvedl, v jakém smyslu byla zhoršena jeho pozice namítaným procesním pochybením. Obviněný se s takto uplatněnou argumentací ocitl mimo rámec dovolacího důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého je možné v dovolání namítat nesprávné právní posouzení skutku, nikoli pochybení procesní povahy a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací §265c tr. ř. nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože lze dovolání podat pouze z důvodů taxativně vymezených v ustanovení 265b tr. ř., zabýval se Nejvyšší soud tím, zda byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vymezen v souladu s podmínkami, s nimiž zákon možnost podání dovolání z tohoto dovolacího důvodu spojuje.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat toliko v případě, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle toho, jak jsou důvody dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vymezeny, vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento názor dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 a 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené a v důsledku takových vad napadat správnost vydaných rozhodnutí. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
Obviněný však v obsahu svého dovolání neuvedl žádnou vadu, která by měla hmotně právní obsah, když ani nevymezil, proti kterému trestnému činu z obou, jimiž byl uznán vinným, jeho dovolání směřuje. Pouze paušálně vyjádřil, že dovolání zaměřil proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Stejně obecně vznesl námitku, že neexistuje jediný přímý důkaz o tom, že se dopustil jednání, pro které byl odsouzen, když převážnou částí svých výhrad brojil proti tomu, za jakých okolností byla uskutečněna domovní prohlídka v jeho bytě, kterou považoval provedenou v rozporu s ustanovením §84 tr. ř.
Nutné je uvést, že pokud jde o důvody domovní prohlídky, způsoby jejího zajištění a provedení, upravuje uvedené postupy trestní řád v ustanovení §82, 83 a 84 tr. ř. Jedná se o úkony trestného řízení sloužící k zajištění osob, věcí a jiných majetkových hodnot. Z povahy tohoto úkonu tedy vyplývá, že má výlučně procesní povahu a svým charakterem jde o úkon, jehož prostřednictvím lze pro trestní řízení zajistit věci či jiné hodnoty, jež mohou v dalším řízení sloužit např. i jako důkaz. Okolnosti, které obviněný v konkrétní věci namítá, v žádném případě nesvědčí o tom, že by výhrady obviněného bylo možné jakkoli spojovat s otázkami právního posouzení činů, jimiž byl uznán vinným.
Nejvyšší soud shledal, že žádná z námitek obsažených v dovolání obviněného na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nedopadá a argumentace obviněného nenaplňuje ani žádný z dalších taxativně vymezených dovolacích důvodů v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto ani neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Když Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádnou námitku, kterou by bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný z dalších dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1 tr. ř., dovolání obviněného podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
S ohledem na tento způsob rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal podmínky proto, aby s odkazem na ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, jak v rámci svého dovolání obviněný též požadoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. srpna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová