ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1083.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1083/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2008 o dovolání obviněné H. Č., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 13 To 108/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 133/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 6 T 133/2007, byla obviněná H. Č. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jehož se podle popsaných skutkových zjištění dopustila tím, že v době od 10. 5. 2006 do 20. 6. 2006 v K., J. H., postupně odebrala pro svoji prodejnu M. od společnosti M. S., s. r. o., se sídlem L., V. n. N., P. (dále jen „poškozená společnost“), masné výrobky v celkové hodnotě 694.745,- Kč, kupní cenu nezaplatila, a takto jednala přesto, že věděla, že odebrané zboží nebude moci pro špatnou finanční situaci uhradit, čímž poškozené společnosti způsobila škodu ve výši 694.745,- Kč.
Za tento trestný čin byla obviněná odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků.
Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem podnikání koupě věcí za účelem dalšího prodeje, zákazu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech s předmětem podnikání, a koupě věcí za účelem dalšího prodeje na dobu dvou a půl roku.
Obviněná podala proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 4. 2008 , sp. zn. 13 To 108/2008, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. T. V. dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Obviněná zejména zdůraznila, že se soudy obou stupňů nevypořádaly se všemi rozhodnými skutečnostmi, a to především ve vztahu k úmyslu obviněné od počátku neuhradit cenu odebraného zboží a ohledně skutečné výše škody. K té poukázala na to, že obhajobě nebylo umožněno zjistit, jaká skutečná škoda poškozené společnosti vznikla a zda vůbec ke škodě došlo. V této souvislosti obviněná považovala provedené dokazování za nedostatečné, zejména pokud jde o výslech H. N., která stála na počátku smluvního vztahu mezi obviněnou a poškozenou společností. Jedná se o osobu, která uspokojila vzniklou pohledávku za obviněnou. Ve vztahu k subjektivní stránce obviněná poukázala na to, že u trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. je nezbytné, aby byl úmysl obviněné uvést někoho v omyl prokázán již od samého počátku trestného jednání. Podle obviněné však v dané trestní věci nebyl předložen jediný důkaz svědčící o existenci jejího podvodného úmyslu v době podpisu smlouvy či jednotlivých dodávek zboží. Obviněná rovněž zdůraznila, že v její prospěch vyznívá výpověď svědka J. H., který uvedl, že věděl, že obviněná je v tíživé finanční situaci, a to na počátku jejich smluvního vztahu. Obviněná brojila proti závěru soudu druhého stupně, že bylo prokázáno, že dopředu věděla, že nebude schopna dostát svým závazkům, a namítla, že soudy prvního a druhého stupně neuvedly žádnou skutečnost tento závěr prokazující. Podle obviněné ani výrok o výši způsobené škody není správný, pokud je dán součtem částek uvedených na vystavených fakturách, když ke zjištění výše skutečné škody nebyly provedeny a zohledněny důkazy obviněnou navrhované. Zejména však shledala, že jde o odbornou otázku, kterou nemohl posuzovat sám soud. Podle obviněné nebyl dostatečně zjištěn následek, který má význam pro posouzení správné právní kvalifikace. Obviněná též zdůraznila, že nebylo přihlédnuto k tomu, jaké prostředky získala poškozená společnost z obchodů zprostředkovaných pro ni obviněnou a kolik činila dodávka kuřat, obviněnou později poškozené společnosti předaná, a soudům vytkla, že jí neumožnily v rámci dokazování výslechem svědka J. H. prokázat, že touto dodávkou mražených kuřat namísto úhrady části kupní ceny, došlo mezi obviněnou a poškozenou společností k novaci smluvního vztahu, tedy dohodě nahrazující předešlou. Vzniklá škoda tudíž nemohla činit 694.745,- Kč. Obviněná dále poukázala na nejasnost ohledně smluvní pokuty, o níž v rámcové smlouvě nebylo žádné ujednání, a na to, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ a nebraly řádně do úvahy její finanční situaci, ani obchodní riziko. Všechny rozhodné otázky týkající se viny obviněné mohly být důsledně objasněny pouze na základě znaleckého posudku o ekonomice jejího hospodaření, který však i přes její důkazní návrhy zajištěn nebyl.
V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze všech výše uvedených vad rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 13 To 108/2008, zrušil a přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Dovolání obviněné dne 7. 7. 2008 obdrželo Nejvyšší státní zastupitelství, které však do doby konání neveřejného zasedání Nejvyššímu soudu své písemné vyjádření nezaslalo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Obsah dovolání tudíž vyhovuje náležitostem formulovaným v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona.
Nejprve je potřeba uvést, že pokud obviněná ve svém dovolání uvedla, že dovolání podává podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., jde o dovolací důvod, který je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Lze o něj dovolání opřít tehdy, jestliže nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí, anebo určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný.
V daném případě však obviněná ve vztahu k takto anoncovanému dovolacímu důvodu neuvedla jakýkoliv argument, který by na uvedené zákonné vymezení dopadal. Obviněná totiž neuvedla žádnou vadu, kterou by bylo možné považovat za neúplnost některého jeho výroku, eventuelně za to, že takový výrok zcela chybí. Nelze za ni považovat obecné konstatování, že „rozhodnutí trpí vadami, zejména nejasností a neúplností skutkových zjištění v návaznosti na skutečnost, že se soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, zejména s podstatnou otázkou úmyslu obviněné od samého počátku neuhradit cenu zboží a s otázkou zjištění skutečné výše škody.“ Touto výhradou totiž obviněná nevytkla konkrétní chybějící část výroku o vině v části skutkových zjištění, ale jenom poukázala na nedostatek, od nějž dovozuje nepřesnosti ve skutkových zjištěních, od kterých dovozuje vadnou právní kvalifikaci.
Nejvyšší soud proto, že nebyl označený dovolací důvod řádně v souladu s podmínkami uvedenými v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uplatněn, se nemohl dále z jeho podnětu napadeným rozhodnutím zabývat.
Uvedeným způsobem vyjádřené námitky však dopadají na další obviněnou uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na jeho podkladě je možné dovolání podat, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. S ohledem na to, že těžištěm obviněnou podaného dovolání jsou námitky proti subjektivní stránce a proti správnosti zjištěné výše škody, které mají hmotně právní povahu, obviněná takto vytčenými vadami dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v souladu se zákonnými kritérii naplnila.
Z takto vymezených hledisek Nejvyšší soud dále posuzoval, zda je dovolání uplatněné v souladu s označeným dovolacím důvodem opodstatněné, a dospěl k následujícím závěrům:
Pokud obviněná relevantně s označeným dovolacím důvodem vytýkala nedostatky v subjektivní stránce trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jímž byla uznána vinnou, je vhodné zmínit, že tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Podle §3 tr. zák. je k trestnosti činu třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Z dikce §250 tr. zák. ve spojení s §3 tr. zák. je tedy pro naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu třeba úmyslného zavinění.
Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák., nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn úmysl nepřímý podle §4 písm. b) tr. zák., přičemž k naplnění subjektivní stránky úmyslného trestného činu postačuje, je-li spáchán alespoň v úmyslu nepřímém.
Zavinění ve formě nedbalosti nebo úmyslu vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým vztahem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle.
Na to, zda jsou naplněny znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu se usuzuje zejména z toho, jak byl skutek zjištěn a popsán ve výrokové části rozhodnutí. V tomto případě je daným podkladem rozhodnutí Okresního soudu v Kladně, neboť krajský soud se s rozsudkem okresního soudu ve výroku o vině a trestu plně ztotožnil, když odvolání obviněné jako nedůvodné zamítl. Podle skutkových zjištěních se obviněná činu dopustila tak, že „..postupně odebrala pro svoji prodejnu M. od poškozené společnosti masné výrobky v celkové hodnotě 694.745,- Kč, kupní cenu nezaplatila a takto jednala, přestože věděla, že odebrané zboží nebude moci pro špatnou finanční situaci uhradit…“. Z takto pospaného skutku je zřejmé, že obviněná věděla o své platební neschopnosti, jakož i o tom, do kdy je povinna jednotlivé částky, na něž byly po dodání zboží jednotlivé faktury vystaveny, uhradit, a tedy v době sjednání těchto dodávek věděla, že pro nedostatek prostředků, nemůže své závazky splnit.
Soud prvního stupně tuto skutečnost rozvedl na straně 6 svého rozsudku, kde poukázal na to, že právě v květnu a červnu 2006 se obviněná nacházela v zoufalé hospodářské situaci, neboť dlužila velké částky jiným subjektům, jimž dluhy nebyla schopna delší dobu uhradit. Soud dostatečně vyjádřil i to, že pokud obviněná byla věřitelkou ve vztahu ke svým dlužníkům, jednalo se o pohledávky, které byly nedobytné již dlouhou dobu a nenastala žádná konkrétní změna této situace, z níž bylo možné dovodit, že některý z dlužníků bude v tomto období plnit. Soud prvního stupně též učinil závěr, že obviněná právě tím, že ač věděla, že nemůže odebrané zboží poškozené společnosti uhradit, protože na to nemá žádné finanční prostředky, uvedla poškozenou společnost v omyl, neboť ji nechala v domnění, že je seriózní odběratelkou, která finanční prostředky včas uhradí. Odvolací soud, který se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil, na tyto jeho úvahy navázal a uzavřel, že soud prvního stupně správně zjištěný skutkový děj posoudil i po stránce právní, pokud obviněnou uznal vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Bezchybnými též shledal úvahy o prokázání minimálně nepřímého úmyslu obviněné směřujícím k odebrání zboží bez toho, aniž by za něj stanovenou cenu zaplatila s vědomím, že získané prostředky odprodejem tohoto zboží si ponechá, čímž se obohatí a poškozené společnosti způsobí uvedenou škodu.
Nejvyšší soud uvedené úvahy soudů nižších stupňů považuje za správné a učiněné v souladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi.
K námitkám rozvedeným v dovolání k otázce subjektivní stránky je vhodné uvést, že všechny okolnosti, s nimiž je zavinění obviněné spojováno, byly dány v okamžiku uzavření dohody o tom, že zboží bude obviněná odebírat. Již v tomto okamžiku obviněná věděla, že po jeho odběru nemůže cenu, za podmínek, k nimž se zavázala, uhradit. Právě v této době uvedla poškozenou společnost, resp. pracovníky, kteří jejím jménem jednali, v omyl. Obviněná totiž v rozporu s faktickým stavem svých finančních prostředků předstírala solventnost. Jedině tak si uvedené dodávky mohla zajistit, neboť pokud by reálně svou špatnou finanční situaci v tomto okamžiku přiznala, uvedené dodávky by ji předány nebyly. Pokud obviněná v dovolání poukázala na výpověď svědka J. H., který u hlavního líčení (č. l. 188 spisu), uvedl, že „zajištěním náhradního plnění zprostředkovatelkou se snažili docílit toho, aby dostali zaplaceno, což dělají u dodavatelů, u kterých mají za to, že by mohl mít s placením problémy“. Z této výpovědi však nelze dovodit, že svědek věděl o tom, že obviněná není schopna cenu odebraného zboží uhradit. Takový závěr z uvedené výpovědi ani z dalších souvislostí, které byly zjištěny, nevyplývá. Uvedené prohlášení jmenovaného svědka bylo dáno okolnostmi, za nichž došlo k tomu, že obviněná se stala odběratelkou a bylo vedeno snahou zmírnit možná rizika u neznámých odběratelů. Jak z dokazování vyplynulo, kontakt poškozené společnosti s obviněnou zprostředkovala H. N., která obvykle pro poškozenou společnost, zajišťovala nové odběratele. Zástupci poškozené společnosti JUDr. V. F. a J. H. obviněnou v době uzavření obchodního kontraktu na základě rámcové smlouvy osobně neznali a neměli s ní žádné zkušenosti. Proto po dohodě s H. N., která obviněnou jako nového odběratele zajistila, bylo ustanoveno, že tato zprostředkovatelka bude zajišťovat případné neuhrazení dodávek obviněnou. Nic z těchto skutečností však nesvědčí o tom, že by obviněná sama sdělila novým dodavatelům či zprostředkovatelce H. N., že není schopna cenu uhradit. Naopak Nejvyšší soud na základě skutečností, které byly ve věci dále prokázány, zejména z obsahu výpovědí svědka J. H. zjistil, že poté, co obviněná po 30 denní lhůtě splatnosti cenu odebraného zboží řádně a včas neuhradila, tento zástupce poškozené společnosti zajistil, že další dodávky již nebyly obviněné dodány, opakovaně vyhledával obviněnou a snažil se s ní dohodnout dodatečný způsob úhrady zboží. Je nepochybný fakt, že až na základě těchto následných aktivit zjistil, jaký je skutečný stav financí obviněné. Učinil-li toto zjištění až poté, co byl čin obviněné dokonán, v rámci postupů nutných pro zajištění vzniklé škody z neuhrazené ceny, jde o okolnost pro posouzení činu, jak byl shora shledán, nerozhodnou.
Pro úplnost a v návaznosti na tyto skutečnosti a na již správně vyjádřené úvahy obou soudů Nejvyšší soud jen doplňuje, že obviněná v době, kdy s poškozenou společností uvedený obchod v rámci odebrání jednotlivých dodávek zboží uzavírala, činila tak s tím, že chtěla ke škodě cizího majetku sebe obohatit, uvedla poškozenou společnost v omyl, neboť předstírala, že své závazky bude hradit včas a řádně, ač byla srozuměna s tím, že pro velice nepříznivou finanční situaci, v níž se již dlouhou dobu nacházela, je nemůže zaplatit. Bylo proto zcela v souladu s ustanovením §4 písm. b) tr. zák. prokázáno, že obviněná shora popsaným jednáním se dopustila trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. v nepřímém úmyslu.
Všechny další argumenty, které obviněná ve vztahu k vyvrácení správnosti závěru o naplnění subjektivní stránky uvedla, jsou výhradami, které se netýkají okolností, za nichž byl čin spáchán, ale jde toliko o skutečnosti mající význam pro dodatečné zajištění úhrady vzniklé škody. I přesto lze říci, že to byli především zástupci poškozené společnosti, kteří se snažili různými postupy zajistit, aby jim obviněná škodu, jíž způsobila, uhradila.
Nejvyšší soud proto shledal, že obviněnou vytýkané nedostatky nemají žádný vliv na závěr o tom, že byly všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. podle zákonných hledisek naplněny v době, kdy byl uvedený kontrakt ujednán.
Jestliže obviněná své námitky v rámci podaného dovolání zaměřila proti výroku o výši způsobené škody s tím, že škoda nebyla dostatečně a správně určena, pak ani v této části není její dovolání důvodné.
Jak totiž vyplynulo z rozsudku soudu prvního stupně, na který navázal i odvolací soud, který se obdobnou námitkou obviněné uplatněnou v podaném odvolání v potřebné míře vypořádal na str. 5 odůvodnění svého rozhodnutí, uvedená částka 694.745,- Kč je představována součtem cen vykázaných na jednotlivých fakturách za dodané a odebrané zboží. Z obsahu uvedených jednotlivých faktur a dodacích listů, které jsou v obsahu spisu založeny (viz str. 4 – 49), jednoznačně vyplývá, že je na nich uveden konkrétní druh masného výrobku, jeho množství, celková cena a výše DPH, a je zde uvedena i celková cena každé konkrétní dodávky. Částka 694.745, Kč je tak tvořena součtem všech jednotlivých cen masných výrobků v rámci 17 dodávek vyčíslených na 17 fakturách.
Tento způsob stanovení výše škody koresponduje s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák., podle něhož se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě obvykle prodává. V souladu s tímto ustanovením je škoda představována cenou výrobků, které obviněná převzala a za sjednaných podmínek tuto cenu neuhradila. Jde tak o skutečnou škodu, kterou obviněná poškozené společnosti způsobila, a současně o částku, o níž se i obviněná obohatila.
Nejvyšší soud k této námitce považuje za nutné též zmínit, že pokud obviněná ve vztahu k takto zjištěné výši škody zmiňovala započtení smluvní pokuty a nákladů spojených s vymáháním náhrady škody, je tato její výhrada zcela mimo faktické zjištění uvedené výše škody, protože do shora vyjádřené výše škody nebyly započteny jiné položky než vlastní cena dodaných výrobků. Pokud obviněná vyjadřovala další složky škody, ty se ve škodě uvedené ve výroku o vině neodrazily. Jednalo se o další finanční nároky, které byly ze strany poškozené společnosti požadovány v rámci postupů spojených s vymáháním náhrady škody, jež se řídí občanskoprávními nebo obchodněprávními předpisy, a součástí výše zjištěné škody se nestaly.
Ze všech uvedených důvodů nemůže být dovolání obviněné úspěšné, protože již z jeho obsahu a odůvodnění napadených rozhodnutí je dostatečně patrné, že rozhodnutí a jemu předcházející řízení netrpí v dovolání vytýkanými vadami. Jedná se navíc o námitky, s nimiž se již soudy nižších stupňů náležitě vypořádaly, neboť obviněná v dovolání opakovala argumenty, které použila již v řádném opravném prostředku.
Nejvyšší soud shledal, že výhrady, jež obviněná ve svém dovolání uplatnila, jsou zjevně neopodstatněné, a proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. září 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová