ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1124.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1124/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. září 2008 o dovolání obviněného P. N., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 55 To 70/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 253/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. 4 T 253/2007, byl obviněný P. N. uznán vinným v bodě 1) trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., v bodě 2) trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., v bodě 3) a 4) trestnými činy týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a v bodě 5) trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §215a odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Podle skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině se obviněný těchto trestných činů dopustil tak, že:
1) dne 20. 8. 2006 v době kolem 14.15 hodin v L., na ulici K. S., v bytě, který obýval s poškozenou Z. N., po předchozí hádce s poškozenou, ji v prostoru domovního výtahu fyzicky napadl, kdy ji opakovaně uhodil pěstí do hlavy, následně poté, kdy poškozená upadla na podlahu výtahu, začal do ní kopat, čímž jí způsobil zlomeninu zadní hrany holenní kosti vpravo a pohmoždění hlavy, kdy poškozená následně trpěla bolestmi v krajině pravého hlezenního kloubu, v důsledku čehož si zranění vyžádalo dobu léčení v délce sedmi týdnů,
2) dne 29. 12. 2006 v době od 10.00 do 10.30 hodin v L., na ul. K. S., v bytě, který obýval s poškozenou Z. N., ji nejprve slovně a poté i fyzicky napadl, kdy ji opakovaně udeřil pěstí do hlavy, přičemž jí vyhrožoval zabitím a nadával jí vulgárními výrazy, následně ji kopl do stehna levé nohy a nadále vyhrožoval jejím zabitím, po chvíli odešel do kuchyně pro kuchyňský nůž, a se slovy „já tě zabiju“ se vracel zpět do obývacího pokoje, kdy poškozená toho okamžiku využila a uzamkla se v koupelně odkud zavolala mobilním telefonem na tísňovou linku Policie ČR, po příjezdu policejní hlídky pak vyhledala lékařské ošetření na traumatologické ambulanci ve Š., kde jí bylo ošetřeno pohmoždění obličeje a stehna levé nohy,
3) v období od 10. 1. 2005 do 29. 12. 2006 v L., na ul. K. S., v bytě, který obýval s poškozenou Z. N., tuto v pravidelných intervalech pod různými záminkami fyzicky napadal, bil údery pěstí a kopal, dále jí vyhrožoval a vulgárně nadával, což poškozená pociťovala jako těžké příkoří a tyto útoky hlásila na Policii ČR Obvodní oddělení L.,
4) v období od 30. 12. 2006 do 8. 4. 2007 v L., na ulici K. S., v bytě, který obýval s poškozenou Z. N., tuto v pravidelných intervalech pod různými záminkami fyzicky napadal, bil ji do obličeje otevřenou dlaní a vyhrožoval, že ji zabije, vulgárně jí nadával, kdy poškozená z důvodu zvláště surového způsobu útoku ze strany obviněného dostala strach, že své výhrůžky uskuteční, proto po incidentu dne 8. 4. 2007, zavolala hlídku Policie ČR Obvodní oddělení L., která obviněného rozhodnutím č. j. 1043/LI-2007, ze dne 8. 4. 2007 vykázala podle §21b zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ze společného obydlí na dobu deseti dní a následně usnesením Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 32 Nc 957/2007 ze dne 17. 4. 2007 se doba vykázání obviněného prodloužila o jeden měsíc, když po tomto fyzickém napadení musela poškozená opětovně vyhledat lékařské ošetření,
5) od 1. 1. 2007 do 22. 3. 2007 v L., na ul. K. S., v bytě, který obýval s poškozenou Z. N., ji fyzicky napadl a vyhrožoval usmrcením, pokud nezruší svá předešlá trestní oznámení, jež učinila poškozená na obviněného pro jeho předešlé útoky vůči své osobě.
Obviněný napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolací tak, že je usnesením ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 55 To 70/2008, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. M. D. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti všem výrokům o vině i trestu. Soudům vytkl, že nedostatečně zjistily skutkový stav věci a skutková zjištění o vině a trestu nesprávně stanovily, jelikož v rámci dokazování nevěnovaly patřičný zájem okolnostem důležitým pro rozhodování ve věci samé ani těm, které byly významné pro další postup v trestním řízení. Podle obviněného se skutkový děj odehrál tak, že poškozená upadla ve výtahu při vzájemném slovním i fyzickém kontaktu nízké intenzity, když toto jejich oboustranné jednání bylo mezi nimi zavedenou komunikační metodou. Obviněný vytkl, že v přípravném řízení byl odmítnut jeho návrh na doplnění dokazování vyhotovením znaleckého posudku, který mohl objasnit, zda poškozená s ohledem na její invaliditu nemohla upadnout bez cizího zavinění, a že soudy při zjišťování skutkových okolností nesprávně vycházely u všech pěti činů pouze z výpovědi poškozené. Namítl, že se jednalo o tvrzení jednoho proti druhému, když žádný ze svědků nebyl žádnému z trestných jednání přítomen. Obviněný v další části odkázal na důvody rozvedené v odvolacím návrhu ze dne 24. 1. 2008.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. obě napadená rozhodnutí zrušil.
Dovolání obviněného bylo v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření. Do doby konání neveřejného zasedání však Nejvyšší soud případné písemné vyjádření nejvyšší státní zástupkyně neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací §265c tr. ř. nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Jelikož obviněný v rámci svého podání odkázal i na obsah odvolání, které podal proti rozhodnutí soudu prvního stupně, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že řádný opravný prostředek (v daném případě odvolání) a mimořádný opravný prostředek (v daném případě dovolání), jsou zcela odlišnými instrumenty, jimiž se lze domáhat přezkoumání napadených rozhodnutí. Podmínky každého z nich jsou upraveny odlišně (v případě odvolání v ustanovení §245 a násl. tr. ř., u dovolání v ustanovení §265a a násl. tr. ř.), proto i obsahové náležitosti a rozsah, čeho se těmito rozdílnými opravnými prostředky lze domáhat, není upraveno jednotně. Obsahové náležitosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních §265a, 265b a §265f tr. ř., a z hlediska toho, zda jsou splněny všechny trestním řádem předepsané podmínky, je též po formální i obsahové stránce dovolání přezkoumáváno. Právě proto, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, směřující proti rozhodnutí soudu druhého stupně, nelze požadovat přezkoumávání důvodů uvedených v odvolání, neboť označený dovolací důvod musí být odůvodněn konkrétními námitkami, jež musí být obsaženy přímo v dovolání, tedy v jeho písemném vyhotovení. Nejvyšší soud se proto obsahem podaného odvolání, na něž obviněný v rámci dovolání odkázal, nezabýval a uplatněný dovolací důvod zkoumal toliko s ohledem na argumenty obsažené v předloženém dovolání.
Nejvyšší soud s ohledem na to, že dovolání lze podat jen z důvodů, které jsou taxativně vymezeny v ustanovení §265b tr. zák., posuzoval, zda námitky obviněného korespondují s důvody zákonem vymezenými v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněným uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Za naplnění uvedeného důvodu nelze považovat takové výhrady, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že se obviněný nedopustil činu, jímž byl uznán vinným.
Z obsahu přezkoumávaného dovolání plyne, že obviněný P. N. svou argumentaci založil na námitkách o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci a brojil proti postupu soudů při hodnocení provedených důkazů. Za nesprávné zejména považoval, že soudy své závěry ohledně jeho viny u všech pěti činů opřely především o výpověď poškozené Z. N. Nespokojil se s rozsahem provedeného dokazování a vytýkal soudům, že neakceptovaly jeho návrh, aby bylo dokazování doplněno o znalecký posudek, který by ověřil zdravotní stav a mobilní schopnosti poškozené. Tím chtěl podpořit svou verzi obhajoby uplatněnou ve vztahu ke skutku pod bodem 1), že poškozené zranění nezpůsobil on, ale že si ho přivodila pádem sama poškozená.
Po zhodnocení shora uvedených námitek dovolatele Nejvyšší soud shledal, že obviněný takto uplatněnými námitkami brojil zejména proti procesnímu postupu soudů ve vztahu k ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a na jejich základě zjištěných skutkových okolností, které popsal v bodech 1) až 5) ve výroku o vině soud prvního stupně. Obviněný učiněné skutkové závěry soudů neakceptoval, neztotožnil se s nimi, a nedostatky na něž poukázal, zdůvodňoval jinými skutečnostmi, které uváděl v rámci vlastní verze skutkového děje. Ten se však se skutkovým stavem, jak byl soudem prvního stupně zjištěn, neshoduje. Obviněný tak ve svém dovolání nevznesl žádnou námitku naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jakýkoliv jiný z důvodů uvedených v §265b odst. 1, 2 tr. ř.
Nejvyšší soud nad rámec podaného dovolání považuje za vhodné vyjádřit, že výrok o vině obviněného P. N. zcela koresponduje s výsledky provedeného dokazování. I když lze připustit, že převážná část prokázaných okolností vyplynula z výpovědi poškozené, není možné za oprávněný uznat argument, že by výpověď poškozené byla osamocena. Přestože je jediným přímým důkazem, je v souladu s řadou důkazů nepřímých, které tvrzení poškozené podpořily, např. se svědeckými výpověďmi osob bydlících ve stejném domě jako poškozená a obviněný, se závěry znaleckých posudků MUDr. Z. N. a MUDr. E. B., a se zjištěnými listinnými důkazy. Jestliže za této důkazní situace dospěl soud k závěru, že výpověď poškozené je věrohodná a lze jí uvěřit, pak tento závěr koresponduje se zásadami vyjádřenými v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací v dané trestní věci postupovaly zcela v tam vyjádřenými souladu procesními pravidly, přičemž své závěry o vině obviněného podrobně vyjádřily v odůvodnění svých rozhodnutí, která nevzbuzují žádné pochybnosti.
Vzhledem k těmto skutečnostem a na základě pravidla, že lze provést zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně v rámci dovolacího řízení, existuje-li mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé extrémní nesoulad, je nutné uvést, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny.
S ohledem na to, že se výhrady učiněné obviněným neztotožňují s dovolacím důvodem, na jehož dovolání podal, a nedopadají ani na žádný z jiných dovolacích důvodů obsažených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. září 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová