ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1173.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1173/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. září 2008 o dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 13 To 70/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 133/2007, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 13 To 70/2008, rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 2 T 133/2007.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Pardubicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 2 T 133/2007, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., jichž se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že dne 3. 9. 2007 řídil osobní motorové vozidlo zn. Ford Mondeo, zelené matelízy, z ulice P. v Ch. do P. k obchodnímu domu H. v ulici P., přičemž na cestě zpět byl ve směru na obec Ch. u nadjezdu P. kontrolován hlídkou Policie České republiky, a bylo zjištěno, že vozidlo řídil v době zákazu řízení, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 12 T 225/2006, s nabytím právní moci dne 7. 12. 2006, na dobu 24 měsíců, a rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21. 5. 2007, sp. zn. 12 T 90/2007, které nabylo právní moci dne 15. 6. 2007, v trvání 3 let.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §180d tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 13 To 70/2008, podle §256 tr. ř. zamítl.
Toto usnesení soudu druhého stupně napadl obviněný M. Š. prostřednictvím obhájkyně Mgr. N. R. dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d), l) tr. ř. Nedostatky napadených rozhodnutí a řízení, jež jim předcházela, shledal v tom, že neměl v řízení obhájce, ač jej podle zákona mít měl, byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení, a že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byly dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. Tyto vady obviněný konkretizoval tak, že předvolání na první hlavní líčení nařízené na 18. 10. 2007 mu bylo společně s návrhem na potrestání doručeno až dne 15. 10. 2007. Obviněný se na toto hlavní líčení včas telefonicky omluvil. Hlavní líčení se nekonalo, protože nebyla u obviněného zachována lhůta k přípravě, a byl současně stanoven nový termín hlavního líčení na den 13. 11. 2007. Obviněný však o tomto termínu konání hlavního líčení nebyl vyrozuměn ani k němu předvolán, neboť dodejka s předvoláním se soudu vrátila nedoručená zpět se sdělením, že se obviněný z uvedené adresy odstěhoval. Za porušení ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. o přítomnosti u hlavního líčení obviněný považoval, že soud prvního stupně dne 13. 11. 2007 bez jeho přítomnosti hlavní líčení konal a vynesl odsuzující rozsudek, ač výslovně uvedl, že trvá na osobní účasti, jak je v úředním záznamu podchyceno.
Naplnění důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný shledal v tom, že v řízení o odvolání konaném při veřejném zasedání dne 18. 3. 2008 neměl obhájce, ačkoliv jej podle zákona mít měl, protože se v té době nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. v H. K., kde setrval od 27. 2. 2008 do 31. 3. 2008. Obviněnému nebylo doručeno předvolání k veřejnému zasedání, neboť se v místě bydliště, kam bylo zasláno, z důvodu nástupu výkonu trestu nenacházel, a o konání veřejného zasedání tudíž nevěděl. Veřejné zasedání proběhlo bez toho, aniž by mu byl ustanoven obhájce.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 13 To 70/2008, a aby tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Poté, co bylo dovolání v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, se k němu písemně vyjádřila u něj působící státní zástupkyně, která shledala, že obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. naplnil. Prokáže-li se pravdivým tvrzení obviněného, že soud prvního stupně konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, ačkoli pro to nebyly splněny procesní podmínky podle §202 odst. 2 tr. ř., což bez trestního spisu nemůže ověřit, vyjádřil, že takto konané hlavní líčení bez přítomnosti obviněného je zatíženo vážnou procesní vadou. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. zmínila, že pokud byly naplněny podmínky nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., uplatnil obviněný důvodně i tento dovolací důvod. Za takové situace shledala naplněným i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v jeho druhé zákonné variantě. Vzhledem k tomu, že tak došlo k zásadním zásahům do práva obviněného na obhajobu a do práva obviněného na jeho osobní účast v trestním řízení konaném proti jeho osobě, navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí a aby Okresnímu soudu v Pardubicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací §265c tr. ř. nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě, a na místě, kde lze podání ve smyslu §265e odst. 1, 2 tr. ř. učinit, a že splňuje i formální podmínky obsahu dovolání podle §265f tr. ř.
Dovolací soud k důvodům, podle nichž bylo dovolání obviněného podáno, považuje za vhodné uvést, že podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze namítat, když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání úspěšně uplatnit, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř.
S ohledem na obsah obviněným v dovolání rozvedených námitek, jak jsou shora vyjádřeny, Nejvyšší soud zjistil, že obviněným podané dovolání bylo uplatněno v souladu s označenými dovolacími důvody. Vzhledem k tomu, že neshledal takové okolnosti, pro něž by bylo nutné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
Jestliže obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. soudu prvního stupně vytýkal, že hlavní líčení bylo konáno bez jeho přítomnosti, je potřeba uvést, že podmínky, za nichž lze hlavní líčení konat v nepřítomnosti obviněného, jsou upraveny v ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. Podle něho může soud v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení provést, jen když má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom a) obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.).
Se zřetelem na námitky obviněného, jimiž vytýkal, že mu předvolání na hlavní líčení nebylo řádně doručeno, je vhodné též uvést, že podle §64 odst. 4 tr. ř. je vyloučeno náhradní doručení u zásilek, kterými se obviněnému doručuje usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce, nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
Podle obsahu připojeného trestního spisu obviněný M. Š. předvolání k hlavnímu líčení na den 18. 10. 2007, podle doručenky založené u č. l. 23, převzal dne 15. 10. 2007 na adrese jeho trvalého bydliště, tj. H., L. p. L. Na č. l. 31 je založen úřední záznam, podle jehož obsahu se obviněný telefonicky omluvil na toto hlavní líčení, a současně uvedl, že „dává souhlas k jednání v jeho přítomnosti“. Podle protokolu o hlavním líčení ze dne 18. 10. 2007 (č. l. 33) se obviněný nedostavil, byl omluven, a protože u něho nebyla zachována lhůta k přípravě, bylo hlavní líčení odročeno na 13. 11. 2007. Obviněnému bylo předvolání na toto odročené hlavní líčení zasláno na adresu, T., Ch., zde je však nepřevzal, a podle sdělení pošty se odstěhoval. Tato zásilka byla dne 23. 10. 2007 vrácena zpět okresnímu soudu (č. l. 34). Z protokolu o hlavním líčení ze dne 13. 11. 2007 (č. l. 35) plyne, že obviněnému bylo předvolání k odročenému hlavnímu líčení doručeno dne 23. 10. 2007, a že soud vyhlásil usnesení, že hlavní líčení bude konat za podmínek §202 odst. 2 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného. Hlavní líčení bylo provedeno a skončilo vyhlášením rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného.
Nejvyšší soud k takto zjištěným skutečnostem považuje za nutné uvést, že soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud obviněnému nový termín o odročeném hlavním líčení, nařízeném na 13. 11. 2007, zaslal na adresu T., Ch., protože tato adresa nebyla určena k doručování písemností v trestním řízením (§63 odst. 2 tr. ř.). Jako adresu pro účely doručování obviněný podle protokolu o výslechu podezřelého (č. l. 3 spisu) určil trvalý pobyt, tedy S., kam soud doručoval obviněnému předvolání na hlavní líčení nařízené na 18. 10. 2007, z čehož je mimo jiné patrné, že se obviněný na uvedené adrese v předmětné době skutečně zdržoval.
Další pochybení soudu prvního stupně je nutné spatřovat v tom, že ač obviněný neobdržel, resp. mu nebylo doručeno předvolání na hlavní líčení nařízené na 13. 11. 2007 a tato zásilka se nedoručená soudu prvního stupně vrátila dne 24. 10. 2007 zpět, neodpovídá tato skutečnost vyplývající z nedoručené dodejky založené na č. l. 34 obsahu údajů uvedeným v protokole o hlavním líčení, které jsou značně rozporuplné, neboť na jedné straně je zde uveden evidentně vadný záznam o tom, že obviněný je hlavnímu líčení osobně přítomen, a že mu bylo předvolání doručeno dne 23. 10. 2007, a na druhé straně, že hlavní líčení bude konáno v nepřítomnosti obviněného. Je zřejmé, že soud otázku toho, zda bylo skutečně obviněnému předvolání k hlavnímu líčení řádně doručeno, náležitě nezkoumal a při hodnocení podmínek pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného podle §202 odst. 2 tr. ř. zcela opomenul ustanovení §64 odst. 4 tr. ř., podle kterého je u předvolání k hlavnímu líčení tzv. „fikce doručení“ ve smyslu §64 odst. 2 tr. ř. vyloučena.
Na základě všech těchto okolností, plynoucích z obsahu spisu, je zcela zjevné a zřejmé, že soud prvního stupně konal hlavní líčení dne 13. 11. 2007 v nepřítomnosti obviněného, ač pro to nebyly splněny podmínky §202 odst. 2 písm. a) tr. ř., protože obviněný nebyl k hlavnímu líčení vůbec předvolán.
Odvolací soud, který rozhodoval o odvolání obviněného, aniž by zajistil odstranění těchto nedostatků, sám rovněž postupoval v rozporu s procesními pravidly, neboť veřejné zasedání konal v nepřítomnosti obviněného bez toho, aniž by zajistil jeho obhajobu, když obviněný byl ve výkonu trestu, jak na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný opodstatněně namítal.
Přítomnost obviněného u veřejného zasedání upravuje ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., podle něhož lze v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, když obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Přitom je vhodné upřesnit, že veřejné zasedání lze v nepřítomnosti obviněného konat zásadně za předpokladu, že k němu byl včas a řádně předvolán nebo o něm včas vyrozuměn. Z dikce uvedeného ustanovení rovněž plyne, že v případě, když je obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, zásadně platí, že je veřejnému zasedání osobně přítomen. Skutečnost, že se veřejné zasedání koná v takovém případě bez jeho osobní přítomnosti, je výjimkou z této zásady, která předpokládá výslovné prohlášení obviněného, že se své účasti vzdává. I v takovém případě však musí být přítomen obhájce, neboť jde o důvod nutné obhajoby.
Podle ustanovení §36 odst. 1 tr. ř. o nutné obhajobě musí mít obviněný obhájce kromě jiných případů i tehdy, je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody.
Z obsahu trestního spisu Nejvyšší soud ověřil, že rozsudek soudu prvního stupně obviněný převzal dne 10. 2. 2008 prostřednictvím soudního doručovatele, na adrese trvalého bydliště (viz č. l. 46). Z této adresy též obviněný odeslal dne 18. 2. 2008 soudu prvního stupně odvolání. K veřejnému zasedání odvolacího soudu nařízenému na 18. 3. 2008 byl obviněný vyrozuměn vzorem 7a tr. ř. na adrese trvalého bydliště, H., L. p. L. Toto předvolání obviněný neobdržel, protože si je v úložní době nevyzvedl (č. l. 52). Krajský soud v protokolu o veřejném zasedání uvedl, že se obviněný nedostavil, doručeno mu bylo uložením dne 27. 2. 2008, účinky doručení nastaly dne 10. 3. 2008.
Z opisu „Potvrzení o propuštění z vazby nebo výkonu trestu“, které obviněný připojil ke svému dovolání, jehož obsahovou správnost Nejvyšší soud ověřil u V. s. České republiky, vyplynulo, že obviněný se v době od 27. 2. 2008 do 31. 3. 2008 skutečně nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody V. v H. K.
Na základě těchto okolnosti Nejvyšší soud shledal, že v době, kdy byla zásilka obviněného na poště dne 27. 2. 2008 uložena, obviněný nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, v němž se nacházel i v době, kdy odvolací soud ve věci dne 18. 3. 2008 v nepřítomnosti obviněného rozhodl. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud o tom, že se obviněný nachází ve výkonu trestu odnětí svobody nedověděl, konal veřejné zasedání, bez toho, aby v souladu se zákonnými požadavky zajistil jeho obhajoby, a tedy mu pro toto řízení zajistil obhájce.
Tento postup odvolacího soudu měl za následek porušení práva obviněného na obhajobu ve smyslu §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §263 odst. 4 tr. ř. jako jednoho ze základních práv garantovaných v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Vzhledem ke shora uvedeným vadám řízení předcházejícím vydání obou napadených rozhodnutí, nemohlo usnesení odvolacího soudu ani rozsudek soudu prvního stupně obstát. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 13 To 70/2008, i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 2 T 133/2007, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
S ohledem na to, že k porušení práva obviněného na řádné uplatnění práva na obhajobu došlo již v řízení před soudem prvního stupně, a odvolací soud toto pochybení neodstranil, když navíc sám právo obviněného na obhajobu rovněž porušil, bylo nutné, aby byla zjednána náprava již v řízení před soudem prvního stupně. Proto Nejvyšší soud poté, co napadená rozhodnutí zrušil, vrátil věc Okresnímu soudu v Pardubicích, jehož povinností bude, při zachování všech shora uvedených procesních práv obviněného hlavní líčení znovu provést.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně 17. září 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová