ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1210.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1210/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2008 o dovolání obviněné P. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 1 To 20/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 5/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné P. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 32 T 5/2007, byla obviněná P. M. uznána vinnou, že:
„17. 3. 2007 v době mezi 00:15 – 00:25 hod. ve svém bytě v předsíni, v K., v opilosti při oslavě svých narozenin, po slovním nedorozumění a potyčce se svým manželem D. M., kterého opakovaně udeřila dlaní do obličeje, v dráždivě zlobné reakci v úmyslu jej usmrtit, zašla do kuchyně a ze skříně z krabice si vzala nůž zn. Zepter s čepelí dlouhou 13 cm, který uchopila do pravé ruky a držela jej nadhmatem a prudce poškozeného bodla do levé horní části hrudníku a způsobila mu tím široce zející bodnou ránu ve tvaru vodorovného písmene „V“ s dolním ramenem délky 5 cm a horním délky 3 cm, umístěnou na rozhraní přední strany levého ramene a levé strany hrudníku, pronikající kůží, podkožím a druhým mezižebřím 14,5 cm hluboko do hrudní dutiny, kde čepel nařízla levou podpažní tepnu a poranila horní lalok levé plíce a poškozený v důsledku vykrvácení na místě zemřel“.
Takto zjištěné jednání obviněné soud právně kvalifikoval jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a podle §219 odst. 1 tr. zák. jí uložil trest odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců, pro jehož výkon ji podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněné uložil povinnost nahradit škodu a zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně částku 2.680,14 Kč.
Obviněná a její matka A. R. proti tomuto rozsudku podaly odvolání, o nichž Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 1 To 20/2008, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. napadený rozsudek z podnětu obou odvoláních zrušil a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově obviněnou uznal vinnou, že:
„17. 3. 2007 v době mezi 00:15 – 00:25 hod. ve svém bytě v předsíni, v K., v opilosti, při oslavě svých narozenin, po slovním nedorozumění a potyčce se svým manželem D. M., kterého opakovaně udeřila dlaní do obličeje, v dráždivě zlobné reakci poté, co v kuchyni ze skříně z krabice vzala nůž zn. Zepter s čepelí dlouhou 13 cm, který uchopila do pravé ruky a držela jej nadhmatem, prudce poškozeného bodla do levé horní části hrudníku a způsobila mu tím široce zející bodnou ránu ve tvaru vodorovného písmene „V“ s dolním ramenem délky 5 cm a horním délky 3 cm, umístěnou na rozhraní přední strany levého ramene a levé strany hrudníku, pronikající kůží, podkožím a druhým mezižebřím 14,5 cm hluboko do hrudní dutiny, kde čepel nařízla levou podpažní tepnu a poranila horní lalok levé plíce a poškozený v důsledku vykrvácení na místě zemřel“.
Odvolací soud takto popsané jednání obviněné právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. a uložil jí podle §222 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců, pro jehož výkon ji podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněné uložil povinnost nahradit škodu a zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně, částku 2.680,14 Kč.
S takovým rozsudkem odvolacího soudu obviněná (dále příp. „dovolatelka“) nesouhlasila a prostřednictvím své obhájkyně JUDr. H. Š. proti němu podala dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatelka poté, co obsáhle zrekapitulovala dosavadní průběh trestního řízení včetně zásadních argumentů soudů obou stupňů, uvedla, že jí nebylo prokázáno agresivní jednání, ani motivace či úmysl přivodit poškozenému závažné nebo dokonce osudové zranění. Proto nesouhlasila s právní kvalifikací skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. a zdůraznila, že neútočila proti takové části těla, o které existuje všeobecné povědomí, že je v ní uložena řada životně důležitých orgánů; ve skutečnosti se pouze oháněla proti horní části těla poškozeného a předpokládala, že zásah do ramene nebo pod rameno poškozeného nemůže způsobit vážnou újmu nebo dokonce smrt. Znovu akcentovala, že jí nebyl prokázán úmysl ani ve vztahu k trestnému činu ublížení na zdraví, neboť útok nožem byl veden náhodným směrem, vyplýval z nahodilých situačních okolností, daných chováním obou účastníků, podmínkami místa činu, nedostatečným osvětlením i opilostí účastníků.
Obviněná dále uvedla, že interpretace zjištěných skutečností připouští závěr, že cílem jejího jednání měla být pouhá demonstrace, příp. nevážné poranění poškozeného, o čemž svědčí i to, že před útokem nesňala z nože ochranný igelitový návlek. Okolnost, že si při konfliktu se svým manželem přinesla nůž, lze také dobře vysvětlit jejími důvodnými obavami z možného fyzického napadení ze strany poškozeného. Jejím primárním cílem bylo odstrašit poškozeného, přičemž k této okolnosti je nutné přihlédnout při posuzování subjektivní stránky trestného činu. Stejně tak je třeba vzít v úvahu, že po činu se sama pokoušela poškozeného oživovat, organizovat pomoc a přivolat záchrannou službu. Na základě všech těchto argumentů se domnívala, že její jednání mělo být kvalifikováno pouze jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 3 tr. zák.
V závěru svého podání obviněná navrhla (aniž citovala konkrétní zákonné ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněné se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné. Připomněla však, že v daném případě obviněná útočila proti části těla poškozeného, kde jsou uloženy důležité orgány, a to kuchyňským nožem 13 cm, kdy bodný kanál dosáhl délky až 14,5 cm. Jestliže odvolací soud za této situace dospěl k závěru, že pro prokázání přímého, respektive eventuálního úmyslu obviněné usmrtit poškozeného nesvědčí žádný přímý důkaz a ani z verbálních projevů obviněné v průběhu inkriminovaného večera v době činu, ani z jejího jednání bezprostředně po činu nelze vyvodit přinejmenším její srozumění s tím, že by svým jednáním mohla způsobit smrt poškozeného, nezbylo mu, než kvalifikovat její jednání jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., kdy obviněná jednala minimálně v úmyslu nepřímém ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví, neboť se značkou razancí velkým nožem zaútočila na horní polovinu hrudníku poškozeného s nastalým nedbalostním smrtícím následkem. Nelze proto akceptovat dovolací námitku obviněné, že chtěla svým jednáním způsobit poškozenému pouze lehkou újmu na zdraví. S ohledem na dostupný spisový materiál státní zástupkyně konstatovala, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněné.
V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a učinil tak za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S konáním neveřejného zasedání vyslovila souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněná vzhledem ke shora vymezeným hlediskům uplatnila uvedený dovolací důvod relevantně, neboť zpochybnila odvolacím soudem použitou právní kvalifikaci, zejména pak naplnění subjektivní stránky trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. Nejvyšší soud však současně shledal, že její námitky jsou zjevně neopodstatněné.
V obecné rovině je třeba nejprve uvést, že trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, způsobí-li takovým činem smrt.
Objektem tohoto trestného činu je lidské zdraví, tj. normální funkce lidského těla včetně řádné funkce všech orgánů, které jsou potřebné k náležité činnosti. Předmětem útoku je živý člověk.
Pojem „těžká újma na zdraví“ je upraven v ustanovení §89 odst. 7 tr. zák. a je vymezen dvěma podmínkami: a) je to jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění, b) které je zároveň některým z taxativně vyjmenovaných případů popsaných pod písm. a) až ch) citovaného ustanovení.
K naplnění zákonných znaků trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. (tedy v jeho základní skutkové podstatě) nestačí, aby pachatel úmyslně vykonal něco, co způsobilo těžkou újmu na zdraví, nýbrž je třeba, aby jeho úmysl též směřoval ke způsobení těžké újmy na zdraví (srov. rozhodnutí č. 19/1963 Sb. rozh. trest.). Obecně přitom platí, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [§4 písm. a) tr. zák.], nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§4 písm. b) tr. zák.].
Pro závěr, že těžká újma na zdraví byla pachatelem způsobena úmyslně, není nutné, aby pachatel chtěl poškozenému přivodit právě takové poranění, které nakonec způsobil. Tento závěr je odůvodněn již zjištěním, že pachatel jednal v úmyslu způsobit poškozenému poranění aspoň takové intenzity, které má charakter těžké újmy na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 tr. zák. (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6. doplněné a přepracované vydání. Praha, C.H.Beck, 2004, str. 1321 – 1322).
Z hlediska úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví stačí zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit tento těžší následek, a byl s tím srozuměn. Na takové srozumění lze usuzovat, pokud jde o důkazní stránku, zejména z povahy použité zbraně, intenzity útoku, ze způsobu jeho provedení (zejména z toho, proti které části těla útok směřoval) a z pohnutky činu (srov. rozhodnutí č. II/1965 Sb. rozh. trest.). Dále je třeba hodnotit okolnosti, za kterých se útok stal, jakým způsobem bylo útočeno a jaké nebezpečí pro napadeného z útoku hrozilo (srov. rozhodnutí č. 16/1964 Sb. rozh. trest.).
Konečně je třeba zmínit, že z hlediska tzv. kvalifikované skutkové podstaty podle odst. 3 §222 tr. zák. (jak ji v daném případě dovodil odvolací soud) se vyžaduje, aby následek v podobě smrti napadeného byl způsoben pouze z nedbalosti [§6 písm. a), §5 tr. zák.]. Jinak by totiž bylo nutné posoudit skutek jako trestný čin vraždy podle §219 tr. zák.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu druhého stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněná jinému úmyslně způsobila těžkou újmu na zdraví a způsobila tímto činem smrt.
Ačkoliv obviněná v dovolání namítala, že jí nebyl prokázán úmysl způsobit poškozenému závažné zranění, a to zejména z toho důvodu, že neútočila proti části těla, v níž jsou uloženy životně důležité orgány, že rány situovala do ramene a navíc cílem jejího jednání byla pouhá demonstrace její převahy nad poškozeným, z provedeného dokazování vyplynul opak. Především je třeba zdůraznit, že obviněná útočila nožem o délce čepele 13 cm proti tělu poškozeného, a to proti horní části jeho hrudníku (konkrétně na rozhraní levé strany hrudníku a levého ramene). I když sama nemá lékařské vzdělání, musela si být vědoma toho, že právě v této oblasti lidského těla je uložena většina životně důležitých orgánů. Útok přitom vedla s poměrně značnou razancí, o čemž svědčí skutkové zjištění o hloubce bodného kanálu 14,5 cm. Šlo sice o jediné bodnutí, jemu však předcházelo tzv. promáchnutí, neboť poškozenému se podařilo prvnímu útoku se vyhnout.
V této souvislosti je vhodné připomenout závěry soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, že schopnost rozpoznat společenskou nebezpečnost činu pro společnost byla u obviněné lehce, nepodstatně snížena, přičemž její ovládací schopnosti byly snížené do poloviny hodnoceného pásma. I ve stavu, kdy u dovolatelky došlo ke gradaci dráždivě zlobného ladění s narůstajícími pocity nespokojenosti, rozladění a kritického nastavení k poškozenému (srov. strany 7 a 8 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) muselo jí být zjevné, že takto velkým nožem může popsaným způsobem útoku způsobit poškozenému závažná zranění. Pokud by chtěla před poškozeným pouze demonstrovat svoji převahu, mohla svého jednání zanechat minimálně v okamžiku prvního útoku, kdy se jí poškozeného ještě nepodařilo zasáhnout.
Odvolací soud při posuzování subjektivní stránky jednání obviněné si byl vědom toho, že úmyslné zavinění pachatele je třeba prokazovat nejen ke způsobení těžké újmy na zdraví, ale i ke smrtelnému následku. Protože se mu (a předtím ani soudu prvního stupně) takové zavinění k uvedenému následku nepodařilo prokázat, nemohl její jednání právně kvalifikovat jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. Současně však dovodil (srov. strany 9 a 10 odůvodnění jeho rozhodnutí), že „... obviněná … jednala ve zlobném afektu ve stavu střední opilosti, jenž se vyznačoval tím, že stále gradovala své útoky vůči poškozenému – verbální projevy, fyzické napadání poškozeného, což vyústilo v jeho snahu odejít z bytu, načež obžalovaná … vzala z krabice … nůž … a po předchozím rozmáchnutí, kdy poškozený ustoupil, bodla ho následně do levé horní části hrudníku … vzhledem k intenzitě útoku, k charakteru nástroje, který obviněná užila, a místu na těle poškozeného, proti kterému byl útok zaměřen, si však byla nepochybně vědoma, že tímto jednáním může způsobit těžkou újmu na zdraví ...“, a proto uzavřel, že obviněná jednala „... minimálně v nepřímém úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví ... s nastalým nedbalostním smrtícím následkem“. Takové argumentaci nelze nic zásadního vytknout, byť si lze představit přesvědčivější odůvodnění zejména nedbalostního zavinění obviněné ve vztahu ke smrtelnému následku s odkazem na §6 písm. a) tr. zák. a také na příslušné písmeno §5 tr. zák.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutkovým a právním závěrům soudu druhého stupně nemohlo být jednání obviněné posouzeno toliko jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 3 tr. zák., jak se dovolatelka ve svém podání této mírnější právní kvalifikace domáhala. Nejvyšší soud naopak neměl důvod zpochybňovat právní závěr odvolacího soudu, že zjištěné jednání obviněné naplňuje všechny (formální i materiální) znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. Proto z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a