ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.141.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 141/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2008 o dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2007, sp. zn. 10 To 209/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 706/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 10. 5. 2007 sp. zn. 2 T 706/2006, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a byl za tento trestný čin spáchaný v pokračování pod body 1) až 10) odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Bylo též rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek obsahuje výrok, jímž byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby zproštěn ohledně dalších činů, které mu byly obžalobou kladeny za vinu.
Obviněný proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 9. 2007, sp. zn. 10 To 209/2007, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný J. S. prostřednictvím obhájce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti výroku o vině, s nímž se neztotožnil. Zejména vyjádřil pochybnost o tom, že když nebyl v projednávané věci k posouzení jeho duševního stavu vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, existuje pochybnost, zda je dána jeho trestní odpovědnost ve vztahu ke skutku formulovanému v rozsudku soudu prvého stupně. Soudu prvního stupně vytkl, že poté, co mu obviněný předložil znalecký posudek o svém duševní stavu vypracovaný v jiné trestní věci (Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 2 T 509/2000), z jehož obsahu vyplývají jisté pochybnosti o jeho schopnostech ve smyslu §12 tr. zák., na jeho podkladě dokazování nedoplnil. Pokud nebyl vypracován aktuální znalecký posudek, nebyla respektována zásada trestního řízení, že v pochybnostech má být rozhodnuto ve prospěch obviněného.
Z těchto důvodů v závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2007, sp. zn. 10 To 209/2007, a podle §265l tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného dne 18. 1. 2008 doručeno, do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu své případné písemné stanovisko nezaslalo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stanoví, že dovolání je možné na jeho základě podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Z obsahu dovolání vyplývá, že podstatou námitek obviněného je nedostatečný rozsah provedeného dokazování, protože jeho výhrady jsou založeny na tom, že soudy prvního i druhého stupně neakceptovaly jeho návrh, aby byl ve věci zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který sám považoval za důležitý, zatímco oba soudy, byť se s tímto jeho důkazním návrhem vypořádaly, jej zpracovat pro jeho nadbytečnost odmítly.
Tyto námitky obviněného Nejvyšší soud nepovažoval za výhrady právní povahy, protože jimi brojil proti neúplnosti provedeného dokazování a vytýkal jeho nedostatečný rozsah. To, že obviněný v závislosti na této okolnosti poukázal na pochybnosti o své trestní odpovědnosti a zmiňoval ustanovení §12 tr. zák., nelze považovat za právní námitku v jejím materiálním obsahu, jak má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože obviněný netvrdil ani nenamítal žádné konkrétní skutečnosti svědčící o tom, že by v době spáchání činu nemohl rozpoznat nebezpečnost činu pro společnost nebo své jednání ovládat, ale výhradně se domáhal doplnění dokazování. Obviněný tudíž, byť zmiňoval pochybnosti o své trestní odpovědnosti, nepoukázal na žádné nedostatky soudů při posuzování jeho příčetnosti v době činu, pro nějž byl nyní uznán vinným, v její materiální podobě. Obviněný tímto svým argumentem jen formálně na otázky trestní odpovědnosti a naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu poukázal s požadavkem na provádění dalších důkazů.
Nejvyšší soud s ohledem na takto podané dovolání, shledal, že shora vymezená obecná kritéria významná z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jejich obsahu nebyla splněna. Pro úplnost však považuje nad rámec obviněným uvedených námitek konstatovat, že soudy se obdobnou námitkou obviněného v průběhu řízení v prvním, tak i ve druhém stupni vypořádaly. V souladu se všemi ve věci zjištěnými okolnostmi nepochybily, pokud dospěly k závěru, že obviněným požadované dokazování není z hlediska posuzované otázky potřebné, když z žádných důkazů v projednávané věci provedených, ani z obsahu obviněným předloženého znaleckého posudku, který byl v minulosti zpracován v jiné trestní věci, se neobjevilo nic, co by mohlo vzbudit ve vztahu k příčetnosti obviněného v nyní projednávané věci jakékoliv pochybnosti.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněného nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného J. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová