ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1468.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 1468/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. ledna 2008 o dovolání obviněného P. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 5 To 332/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 296/2006, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 5 To 332/2007 a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 91 T 296/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 91 T 296/2006 byl obviněný P.L. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tak, že dne 26. 11. 2006 kolem 13.00 hodin v bytě na adrese B., tř. G. P., který užíval společně se svou družkou R. O., tuto fyzicky napadl proto, že si chtěla vzít jídlo, které uvařil, a to tak, že jmenovanou strhl na zem, kde ji opakovaně uhodil otevřenou dlaní a kopal, na což reagovala poškozená tak, že když svého jednání zanechal, balila si své věci s tím, že z bytu odejde, ale když chtěla sbalit počítač, který je jejím majetkem, obviněný ji opětovně fyzicky napadl údery rukou i kopáním a následně na stůl v kuchyni položil svou legálně drženou pistoli vzor ČZ 75B se slovy, že měl poškozenou raději zabít.
Za tento trestný čin byl podle §197a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená R. O. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání, které proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný P. L., Krajský soud v Brně jako odvolací soud podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho existenci obviněný dovodil z toho, že soud prvního stupně závěry o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., nesprávně opřel o výpověď poškozené R. O., která však v rozporu s tímto právním posouzením popsala zejména to, jak byla obviněným fyzicky napadena. Obviněný se neztotožnil s právními úvahami soudu a zdůraznil, že předpokladem pro správnou aplikaci uvedené právní kvalifikace je vyhrožování usmrcením nebo vyhrožování těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou, a nepostačuje proto, že došlo k fyzickému útoku. Na základě zjištěného skutkového stavu podle něj nelze učinit jednoznačný závěr, že jeho jednání bylo úmyslné a že naplnil skutkovou podstatu uvedeného trestného činu. Ze soudy zjištěného skutkového stavu tento závěr nevyplývá. Všechny důkazy, které provedl soud prvního stupně, svědčí pouze o tom, že poškozená utrpěla zranění, což však v daném případě nepostačuje, neboť nejsou dostatečným podkladem pro závěr, že skutková podstata trestného činu podle §197a odst. 1 tr. zák. byla ve všech směrech naplněna. Pokud se čin uskutečnil tak, jak byl soudy pospán, neodpovídá tento popis všem znakům skutkové podstaty uvedeného trestného činu, a tudíž je nutné obviněného obžaloby zprostit podle §226 písm. a) tr. ř. Obviněný vytkl též to, že soudy postupovaly v rozporu se zásadou „in dubio pro reo“ a při hodnocení důkazů neposoudily vše, co je obsahem spisového materiálu. Poukázal také na to, že k protokolu o ohledaní místa činu není připojen náčrtek ani fotodokumentace, a že v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nepřihlédl k tomu, že v odpadkovém koši podle protokolu o ohledání z místa činu byly střepy od sklenice. Upozornil i na to, že v průběhu řízení před soudem prvního i druhého stupně byla zkrácena práva na jeho obhajobu, když nebyl proveden výslech sestry obviněného R. L. Ze všech důvodů obviněný rozhodnutí obou soudů označil za nepřesvědčivá a nejasná, a navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) vyhověl jeho dovolání a aby z jeho podnětu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 5 To 332/2007, a s ním související část rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 91 T 296/2006, jíž byl obviněný uznán vinným ze spáchání trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle ustanovení §197a odst. 1 tr. zák., a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované rozhodnutí a aby poté tuto věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí věci.
Dovolání obviněného bylo doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření podle §265h odst. 2 tr. ř.; takové případné vyjádření však Nejvyšší soud ke dni rozhodnutí o dovolání neměl k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z důvodu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je možné dovolání podat, při naplnění alespoň jedné ze dvou zde alternativně uvedených podmínek. U první z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter a má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.
V daném případě tuto alternativu nebylo možné použít, protože odvolání obviněného bylo v posuzovaném případě v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení zákonných podmínek odvolacím soudem podle §256 tr. ř. zamítnuto (přiměřeně srov. rozhodnutí č. T 481 a T 491, publikovaných v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 20, ročník 2003).
Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je splněna tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že se obviněný v uvedené trestní věci domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí pro existenci vad, které podřadil pod důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož je možné dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce tohoto ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Obviněný tato pravidla v rámci svého dovolání respektoval jen v části. Za argumenty, které na označený dovolací důvod nedopadají, dovolací soud považuje zejména ty námitky, jimiž obviněný brojil proti způsobu, jakým soudy hodnotily ve věci provedené důkazy, a upozorňoval na nedostatky v provedeném dokazování, např. že nebyl proveden výslech R. L. a chyběly u protokolu o ohledání místa činu náčrtek místa a fotodokumentace. Tato skupina výhrad nedopadá na označený dovolací důvod, protože argumenty v této části dovolání uplatněné nemají právní povahu, ale jedná se o polemiku se skutkovými zjištěními soudu a nelze je podřadit pod označený, ale ani žádný jiný v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. uvedený dovolací důvod. Nejvyšší soud proto z podnětu těchto námitek nemohl dovolání obviněného přezkoumávat.
Nejvyšší soud považoval dovolání obviněného za podané v souladu s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze v tom, pokud vytýkal, že mu nelze na základě soudem prvního stupně popsaných skutkových zjištění klást v rámci použité právní kvalifikaci za vinu, že se vůči poškozené dopustil fyzického útoku, když tento znak skutková podstata trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle §197a tr. zák. neobsahuje, a že toto jeho jednání nebylo úmyslné.
Protože ve vztahu k těmto námitkám Nejvyšší soud neshledal důvody proto, aby toto dovolání odmítl, ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost této části napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení, napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání je v části relevantně uplatněné s označeným dovolacím důvodem důvodné, neboť odvolací soud dostatečně nevysvětlil a nedovodil všechny skutečnosti významné z hlediska použité právní kvalifikace.
Trestného činu podle 197a odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu.
Pro posouzení dané věci je významné především to, že vyhrožování musí být způsobilé vzbudit důvodnou obavu. Výhrůžka musí být objektivně způsobilá důvodnou obavu vzbudit, není však nutné, aby důvodná obava byla v tom, komu bylo vyhrožování skutečně vzbuzena (viz. judikát č. 20 Bulletinu Nejvyššího soudu České republiky sešit 5, r. 1979).
Zda je vyhrožování způsobilé v jiném vzbudit důvodnou obavu, je třeba posoudit se zřetelem ke všem konkrétním okolnostem případu, zejména k povaze vyhrůžky, k fyzickým a charakterovým vlastnostem pachatele ve srovnání s fyzickými a povahovými vlastnostmi poškozeného, k jejich vzájemnému vztahu. Na druhé straně je třeba pečlivě hodnotit stupeň nebezpečnosti vyhrožování, neboť je třeba odlišit nebezpečné vyhrožování od projevů, při kterých bylo použito silných slov, ale ve skutečnosti o nic závažnějšího nešlo (k tomu přiměřeně srov. rozhodnutí č. 38/1971-II. Sb. rozh. tr.).
Z podstaty tohoto trestného činu, jak vyplývá i z jeho objektu, jímž je zájem na ochraně jedince proti některým závažným výhrůžkám, plyne, že tímto činem jsou postihována jednání pachatelů spočívající ve slovních projevech, při nichž zejména v ústní podobě poškozenému výhrůžně sděluje, že mu způsobí pro něj závažný v zákoně předpokládaný následek.
Z formulace znaků skutkové podstaty trestného činu podle §197a tr. zák. „jinému vyhrožuje….že to může vzbudit důvodnou obavu“ je zřejmé, že pachatel výhrůžkami dává jiné osobě najevo, že mu hodlá ublížit. Musí se proto jednat o takový projev, kterým pachatel poškozenému důrazně naznačuje, že mu závažným způsobem ublíží. Takový slovní projev, pro zdůraznění zamýšleného těžkého následku, může být doprovázen demonstrativním užitím různých nástrojů či předmětů, event. může na ně být odkázáno (srov. rozhodnutí č. 38/1971-II. Sb. rozh. tr.).
Skutková zjištění, která soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování učinil a odvolací soud se s nimi ztotožnil, však prozatím nedávají dostatečný podklad pro jednoznačný závěr, že obviněný činem, jak je popsán, po všech stránkách všechny tyto znaky uvedené skutkové podstaty naplnil. Podle uvedeného popisu je zřejmé, že zjištěné jednání obviněného vykazuje tři fáze. První, při níž obviněný poškozené R. O. fyzicky ubližoval, když tuto „napadl proto, že si chtěla vzít jídlo, které uvařil, a to tak, že jmenovanou strhl na zem, kde ji opakovaně uhodil otevřenou dlaní a kopal, na což reagovala poškozená tak, že když svého jednání zanechal, balila si své věci s tím, že z bytu odejde“. Poté následuje druhá část, „když chtěla sbalit počítač, který je jejím majetkem, obviněný ji opětovně fyzicky napadl údery rukou i kopáním“ a navazuje třetí, při níž obviněný „na stůl v kuchyni položil svou legálně drženou pistoli vzor ČZ 75B se slovy, že měl poškozenou raději zabít“.
Jak správně obviněný ve svém dovolání namítal, v první ani ve druhé části skutkového děje nejsou popsány žádné výhrůžky, protože jeho obsahem jsou toliko fyzické útoky vedené proti tělu poškozené. Lze je považovat jen za doprovodné okolnosti, z nichž vyústilo to, co se událo ve třetí části popsaného skutkového zjištění. Avšak ani tato závěrečná fáze celého konání obviněného dostatečně nepopisuje jednoznačně takové výhrůžné chování, které by bez pochybností naplňovalo znaky uvedené skutkové podstaty.
Podle Nejvyššího soudu uvedená závěrečná pasáž skutkového zjištění vyvolává pochybnost především proto, že nepříliš zřejmý slovní obrat, „že měl poškozenou raději zabít“, poukazuje na to, co obviněný chtěl učinit v minulosti. Není z ní dostatečně patrné, čím konkrétně poškozené hrozil. Lze připustit, že tato slova v sobě jistou výhružnost skrývají, ale konkrétní výhrůžka v ní jasně a zřetelně vyslovena není. V důsledku toho není průkazné ani to, zda v poškozené vyvolala důvodnou obavu. Bylo by možné se tudíž prozatím jen domnívat, že obviněný těmito slovy vyjadřoval, že vůči poškozené zbraň použije.
Soud prvního stupně se na objasnění této otázky dokazování nezaměřil a úvahy v odůvodnění svého rozhodnutí potřebným směrem nerozvedl. K právní kvalifikaci na straně 4 pouze uvedl, že „…obviněný jednáním ve výrokové části naplnil jak po stránce objektivní, tak i subjektivní všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., neboť v bezprostřední časové návaznosti na předchozí agresivní chování formou fyzického napadení při následné manipulaci s pistolí prohlásil, že poškozenou měl raději zabít, což vzhledem k časovým a místním souvislostem, za kterých tato slova pronesl, muselo vyvolat na straně poškozené důvodnou obavu o její život a zdraví. Obviněný přitom svým předchozím napadením poškozené jednoznačně demonstroval, že je schopen případně i své agresivní jednání vystupňovat, a že je schopen své výhrůžky splnit…“. Z tohoto odůvodnění je zřejmé, že otázce, jakou obavu uvedeným jednáním obviněný v poškozené vzbudil, nebyla doposud věnována potřebná pozornost, neboť konstatované závěry soudu jsou vyjádřením jen jeho úvah objektivním důkazem nepodložených.
Odvolací soud v odůvodnění svého velmi stručného rozhodnutí se posouzením správnosti použité právní kvalifikace téměř vůbec nezabýval, pouze na straně 2 zmínil, že správná skutková zjištění podřadil soud prvního stupně pod správnou právní kvalifikaci. Vzniklé pochybnosti tudíž nebyly ani soudem druhého stupně odstraněny.
Protože se soudy v napadených rozhodnutích použitou právní kvalifikací náležitě ze všech zákonných hledisek nezabývaly, a tato vyvolává z hlediska její správnosti vážné pochybnosti, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 5 To 332/2007 i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 91 T 296/2006, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tímto vrací soudu prvního stupně, aby se otázkou právního posouzení činu, jehož se obviněný dopustil, znovu pečlivě zabýval, zejména zkoumal, za jakých okolností obviněný pistoli vzor ČZ 75B na stůl v kuchyni položil, jaká přesná slova při tom uvedl, co jimi sledoval, o jakou konkrétní výhrůžku se jednalo, co s ní zamýšlel a co konkrétně tato slova u poškozené vyvolala, resp. čeho se konkrétně obávala.
Za tímto účelem bude nutné zejména znovu vyslechnout poškozenou a podrobně se jí na všechny tyto okolnosti dotázat.
Nejvyšší soud totiž poukazuje na to, že dosavadní výpověď poškozené, jak byla učiněna při hlavním líčení konaném dne 24. 5. 2007 (č. l. 61- 62), zcela nekoresponduje s tím, co tato svědkyně uvedla ve své výpovědi z přípravného řízení (viz č. l. 22), především ohledně okolností týkajících se vznesené výhrůžky a položení zbraně na stůl. Je totiž zřejmé, že v přípravném řízení svědkyně okolnosti popsala v návaznosti na vůči ní obviněným vedený předchozí fyzický útok tak, že uvedla „…jak jsem brečela a ptala se ho, proč to udělal, tak mi řekl, že jak vidí, nic nepomáhá, a že mě měl raději zabít. Šel ke kuchyňské lince k polici, kde má uloženou svou legální zbraň, vytáhl ji a položil si jí vedle sebe k počítači na stůl…“. Z takto popsaného děje plyne, že slova o zabití obviněný pronesl před tím, než si zbraň vzal.
Tato verze výpovědi poškozené však neodpovídá skutkovému stavu věci zjištěnému ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, podle nějž obviněný „položil svou legálně drženou pistoli se slovy, že měl poškozenou raději zabít“, tedy slova měla být vyřčena současně s tím, jak zbraň položil na stůl.
Ve výpovědi u hlavního líčení, ve druhém odstavci protokolu na č. l. 61 ovšem poškozená uvedla, „po tom druhém napadení jsem se rychle posbírala a začala jsem si balit věci, on položil zbraň na stůl a řekl, že mě měl radši zabít než zmlátit. Potom přijeli rodiče…“.
Je tedy patrné, že poškozená slovní obrat ohledně zabití vztahuje k okamžiku, kdy obviněný již položil zbraň na stůl. Pochybnosti o tom, za jakých souvislostí, a co vlastně obviněný poškozené řekl, vnáší do věci i další obsahová část výpovědi poškozené zaprotokolovaná na č. l. 61 (pátý odstavec), kde uvedla, že obviněný „položil zbraň na stůl, říkal, že mě neměl zmlátit, ale měl mě radši zabít a že nikdo práh jeho bytu nepřekročí. Já jsem jeho slova brala vážně, protože mě před tím 2x fyzicky napadl a pak mi vyhrožoval, že mě zabije, měla jsem obavy z toho, že by zbraň mohl i použít“.
V tomto podání poškozená průběh děje rozšiřuje o to, že v souvislosti s tím, jak obviněný položil zbraň na stůl, sdělil i to, že „do jeho bytu nikdo nevkročí“, a o to, že „měla strach, že by obviněný mohl zbraň i použít“.
Bude proto nutné, aby tato svá tvrzení postupně sdělovaná poškozená podrobně vysvětlila. Nutné bude se zaměřit též na to, z čeho konkrétně poškozená měla obavu, a z čeho dovozovala, že by mohl zbraň „i použít“ a jakého jejího konkrétního použití se obávala. K těmto otázkám se totiž doposud jasně a jednoznačně nevyjádřila a nelze tudíž vyloučit, zda své obavy nevyvozovala z fyzického útoku, který položení zbraně na stůl předcházel a nikoliv z toho, že by po ní mohl střílet.
Na soudu prvního stupně rovněž bude, aby výslechem poškozené objasnil, za jakých dějových souvislostí obviněný zbraň vzal do ruky, jak přesně s ní nakládal, co při tom poškozené sděloval, a také to, co v té chvíli činila poškozená. Při výslechu poškozené se proto bude potřebné zaměřit na to, že oproti shora uvedeným skutečnostem v pátém odstavci protokolu o hlavním líčení na str. 61 uvedla „s tou zbraní to bylo tak, že mě podruhé napadl a potom dal zbraň na stůl a vyhrožoval mi.“ Také bude potřeba, aby poškozená vysvětlila, o jakou manipulaci obviněného se zbraní se jednalo, neboť nad rámec toho, co uvedla v přípravném řízení a v předchozí části ve druhém odstavci protokolu, sdělila, že obviněný „z pouzdra vytáhl zbraň, držel ji a vrchní část zbraně potáhl a nabil“. V závěru své výpovědi tak způsob zacházení obviněného se zbraní narozdíl od dříve sdělených okolností rozšířila o to, že obviněný zbraň nabil. Protože se jedná o významnou okolnost, která může činit jednání obviněného ve směru popisované výhrůžky podstatně důraznějším, bude nutné ji věnovat pozornost. Sdělení poškozené stejně jako skutečnosti, které z něj vyplynou, pak bude potřeba hodnotit v souvislosti s tím, co k této okolnosti poškozená uvedla v dřívějších výpovědích.
Objasnění naznačených okolností v souhrnu s ostatními ve věci zjištěnými a provedenými důkazy má podstatný význam pro posouzení, zda lze v jednání obviněného shledávat naplnění všech znaků trestného činu podle §197a tr. zák., ze všech hledisek, která jsou výše naznačena. Pro prokázání konkrétního znaku skutkové podstaty nepostačuje, aby okolnosti, na jejichž základě je dovozován, byly jen nejasně naznačeny, aniž by byly ze všech hledisek, pro takový znak významných, přesvědčivě objasněny a ve skutkových zjištěních výslovně uvedeny.
Soud prvního stupně poté, co uvedeným způsobem doplní dokazování, eventuelně provede další důkazy, jež pomohou objasnit všechny prozatím řádně nevyřešené pochybnosti ohledně toho, co obviněný konkrétně se zbraní dělal, proč a za jakých okolností ji položil na stůl, co při tom poškozené sděloval, co toto sdělení v poškozené vyvolalo, musí posoudit, zda slovní projev a s ním spojovaná manipulace obviněného se zbraní, jsou skutečnostmi naplňujícími znaky „vyhrožuje usmrcením takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu“, jak vyžaduje skutková podstata trestného činu podle §197a odst. 1 tr. zák.
Pro případ, že v souladu s novými poznatky by soud považoval za vhodné upřesnit skutková zjištění, upozorňuje Nejvyšší soud na to, že bude nutné postupovat v intencích zásady zákazu reformationis in peius (viz §259 odst. 4 tr. ř. a §265p odst. 1 tr. ř.), neboť nebude možné postavení obviněného, který sám podával opravné prostředky, zhoršit. Jestliže na podkladě vyhodnocení všech zmíněných skutečností významných pro právní posouzení, nebude možné učinit závěr o tom, že obviněný naplnil znaky trestného činu násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle §197a tr. zák., bude potřebné v intencích téže zásady zkoumat, zda obviněný nenaplnil skutkovou podstatu jiného trestného činu, např. pokusu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1 tr. zák.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. ledna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová