ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1487.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 1487/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. ledna 2008 o dovolání obviněného J. T., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 61 To 258/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6, pod sp. zn. 3 T 92/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 3 T 92/2004 byl obviněný J. T. uznán vinným pod bodem I. 1) - 2) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., pod bodem II. 1) – 14) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., v bodě III. 1) – 4) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák., v bodě IV. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě V. trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák.
Z tyto trestné činny byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byly zrušeny výroky o trestech z rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 5 T 60/2006, Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 3 T 85/2004, Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 3. 2003, sp. zn. 16 T 91/2001 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 6 To 169/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Městský soud v Praze jako odvolací soud k odvolání podanému obviněným proti shora uvedenému rozsudku podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. T. při nezměněném výroku o vině odsoudil podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výroky o trestech z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 5 T 60/2006, z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 1 T 75/2005, jenž byl obviněnému doručen 6. 1. 2006 a nabyl právní moci dne 17. 1. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Proti všem výrokům tohoto rozsudku soudu druhého stupně v návaznosti i na rozsudek soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jímž brojil zejména proti té části výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným činy vymezenými v bodech II.12) a IV. Ohledně nich namítl, že poškozenému S. S. nezpůsobil zjištěnou škodu, protože není vůči němu v postavení dlužníka, když poškozený minimálně k jedné z ve výroku o vině uvedených směnek při hlavním líčení připustil, že ji podepsal. Soudy nesprávný závěr o vině opřely výpověď tohoto poškozeného, jíž plně uvěřily, aniž by správně a přesvědčivě hodnotily obhajobu obviněného. Výpověď poškozeného S. S. obviněný označil za nepravdivou a nevěrohodnou, zejména proto, že tento poškozený křivě svědčil, když tvrdil, že nebyl v letech 2004 a 2005 trestně stíhán, ač z předvolání svědka ve věci založeného je zřejmé, že proti poškozenému bylo ve věci sp. zn. 3 T 11/2005, vedeno trestní stíhání. Soudům dále vytkl, že nevzaly dostatečně v úvahu obhajobu obviněného a při úvaze o vině, trestu a náhradě škody zcela pominuly, že platnost jím zmiňovaných směnek nebyla nijak zpochybněna. Vzhledem k tomu, že se jedná o částku 1.240.616,50 Kč, má obhajoba obviněného o pravosti směnky jako cenného papíru zcela zásadní význam pro závěr o správnosti právní kvalifikaci jeho jednání posuzovaného jako trestný čin podvodu podle ustanovení §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a též pro výrok o náhradě škody.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud rozsudek přezkoumal a podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K předmětnému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která poukázala na to, že pokud obviněný dovolání podal s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je z obecných hledisek možné dovolání označit za přípustné. Pokud však jde o argumentaci obviněného, o níž tento mimořádný opravný prostředek opřel, neztotožnila se s ním. V daném případě vyjádřila souhlas se závěry soudů obou stupňů, které se již v předchozích soudních řízeních zabývaly stejnou argumentací obviněného a zjistily, že obviněný od prvního kontaktu s poškozeným S. S. jednal se záměrem vylákat od něho peníze, neboť v jeho možnostech nebylo dostát smluvnímu ujednání. Okolnosti, které poškozenému o možnosti zajištění půjčky sděloval, byly od prvopočátku nepravdivé, vedeny pouze záměrem od poškozeného získat ve formě poplatků, o nichž nepravdivě poškozenému sděloval, že slouží k zajištění vyřízení půjčky, peníze, které použil pro svoji potřebu a dosud je nevrátil. Přitom zmínila i to, že se nejedná o extrémní rozpor skutkových zjištění a právního posouzení za vinu obviněnému kladeného jednání, a za popsané situace shledala dovolání obviněného zjevně neopodstatněným. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z pohledu uvedené dikce dovolacího důvodu podle §265b osdt. 1 písm. g) tr. ř. je významné i to, že takto označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Obviněný tato pravidla v rámci svého dovolání nerespektoval. Především své námitky, jak jsou shora popsány, nezaměřil proti žádným konkrétním právním vadám, protože brojil výhradně proti způsobu, jakým soud prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, hodnotily provedené důkazy. Soudům především vytýkal nesprávný postup při hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozeného S. S., již obviněný označil za nepravdivou, kdežto svou vlastní verzi považoval za věrohodnou. Na základě svého vlastního tvrzení se domáhal již dříve uplatňované obhajoby, že S. S. není poškozeným, ale naopak je dlužníkem obviněného. V této souvislosti kladl důraz na směnky, jež soudy nevzaly za podklad svých rozhodnutí a naopak se opřely o výpověď svědka S. S., který skutečnosti rozhodné z hlediska činu, jehož se obviněný dopustil, posoudily v rozporu s obhajobou obviněného, tedy že poškozený obviněnému žádné peníze nedlužil. Zásadně se však obviněný domáhal toho, že skutky, proti nimž brojí, nespáchal. Tím obviněný o průběhu skutkového děje nabídl verzi zcela odlišnou od toho, jak byl na podkladě provedeného dokazování skutkový stav zjištěn a v napadených rozhodnutích soudy popsán.
Nejvyšší soud s ohledem na argumenty v dovolání rozvedené shledal, že obviněný dovolání zaměřil výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnil. Obviněný totiž v úvodu svého dovolání jen obecně poukázal na to, že došlo k pochybení v právním posouzení věci, v jeho dalším obsahu na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jen formálně poukázal. Nevznesl totiž žádnou výhradu mající právní povahu v jejím materiálním obsahu, protože námitku, že se trestného činu kladeného mu za vinu nedopustil, odůvodnil úvahami založenými na polemice se soudy učiněnými skutkovými zjištěními.
S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutné uvést, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny.
V této souvislosti je nad rámec obviněným uplatněného dovolacího důvodu vhodné uvést, že soud prvního stupně se na straně 20 – 23, 26 a 30 obdobnou námitkou obviněného zabýval, zejména rozvedl okolnosti, které popsal poškozený S. S. Ten ve své výpovědi uvedl, že obviněnému vyhověl, když chtěl, aby podepsal směnku, která měla být garancí pro zajištění a dodání obviněným slíbených peněz. Popřel však, že skutečně na jejím podkladu obviněnému peníze předal. Soud posuzoval okolnosti tvrzené obviněným i poškozeným velmi pečlivě a zhodnotil je se zřetelem na všechny další ve věci provedené důkazy. V závěru těchto svých úvah verzi obviněného neuvěřil, naopak se opřel o skutečnosti, jak je popsal ve své výpovědi poškozený S. S. Odvolací soud se sice konkrétně k námitce, jak ji obviněný ve svém dovolání nyní formuloval, nevyjadřoval, avšak i on se okolnostmi, za nichž došlo k trestnému jednání obviněného, přesvědčivě vyjádřil a na straně 6 odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, že všichni svědci vypověděli logicky, věrohodně a trestnou činnost obviněného popisovali shodně, a to i s listinnými důkazy, které ve věci byly zajištěny. S výrokem rozsudku soudu prvního stupně se proto odvolací soud ztotožnil, zejména zdůraznil, že bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný sjednané nebankovní úvěry nezajistil, k takové činnosti neměl žádné oprávnění ani reálné finanční zdroje a celé jeho jednání bylo od počátku vedeno podvodným úmyslem od poškozených vylákat finanční prostředky a na jejich úkor se obohatit.
Z uvedeného je zřejmé, že oba soudy se obhajobou obviněného zabývaly a právní závěry vyvodily na podkladě provedeného dokazování, které netrpí žádnými nedostatky, jež by mohly vést k nesprávném právním úvahám.
Na základě všech těchto úvah Nejvyšší soud shledal, že obviněný dovolání podložil argumenty a výhradami, které na označený důvod nedopadají. Učinil závěr, že námitky obviněného nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b tr. ř. Dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny, proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. ledna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová