ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.615.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 615/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. května 2008 o dovolání obviněné R. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 8 To 134/2007, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 9/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné R. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 3 T 9/2007, byla obviněná R. V. uznána vinnou trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustila tím, že dne 2. 2. 2007 kolem 18.00 hod. v místě svého trvalého bydliště v Ž., ul. D.K. v obývacím pokoji bytu v úmyslu usmrtit, bodla kuchyňským nožem o délce čepele nejméně 14 cm poškozeného P. V., do levé části hrudníku, když čepel nože pronikla chrupavčitou částí 6. a 7. žebra vlevo do hrudní dutiny, kde došlo k průbodu přední strany osrdečníku, pravé srdeční komory a k průbodu zadní strany osrdečníku, v důsledku čehož došlo k zakrvácení osrdečníku a zadního mezihrudí, když způsobenému poranění poškozený na místě podlehl.
Za tento trestný čin byl obviněné podle §219 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. bylo obviněné uloženo ochranné léčení protialkoholní ve formě ústavní. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala obviněná odvolání, o kterém Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl usnesením ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 8 To 134/2007 tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněná posledně zmíněné rozhodnutí odvolacího soudu napadla prostřednictvím obhájce Mgr. P. M. dovoláním, jež opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Shledala je v tom, že usnesením vrchního soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, ačkoli v řízení mu předcházejícím byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který spatřovala v tom, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 3 T 9/2007, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V dovolání obviněná nejprve zrekapitulovala obsah odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu a s odkazem na úvahy tam rozvedené uvedla, že skutková zjištění netvoří ucelený rámec, na jehož základě by bylo možné vyslovit nepochybný závěr o její vině. Podle obviněné hodnocené skutečnosti neposkytují spolehlivý podklad pro to, za jakých okolností, z jakých důvodů a z čího zavinění došlo ke způsobení smrtelného zranění poškozeného. Za podstatnou vadu označila především způsob, jakým byly hodnoceny důkazy, a vytkla rozdílné přístupy k některým důkazům, a vyslovila názor, že byly přeceněny důkazy vznesené obžalobou. Podle obviněné soudy nevěnovaly patřičnou pozornost její výpovědi, kterou označila za stěžejní důkaz a již hodnotila jako věrohodnou, protože po celou dobu trestního stíhání její obsah neměnila. Proto měly soudy právě z ní vycházet, protože poškozeného nezranila a nezpůsobila mu smrt. Setrvala na tom, že si poškozený smrtelné zranění způsobil sám, v úmyslu spáchat sebevraždu, což podle ní dokládá i dopis, jenž po sobě zanechal. Obviněná uvedla, že nikdy by poškozenému nebyla schopna ublížit, protože navzdory jejich životnímu stylu, který provázely časté hádky, měla poškozeného ráda, a jejich bouřlivý vztah brala do jisté míry jako každodenní realitu. Skutkový stav, který byl napadeným rozhodnutím zjištěn, obviněná považovala za nesprávný proto, že soudy nesprávně posoudily a vyhodnotily závěry znalců zpracované ve znaleckém posudku z oboru soudního lékařství. Tento důkaz označila za nejednoznačný. Znalcům vytkla, že připustili možnost, že by si poškozený mohl zranění způsobit i sám, avšak jako pravděpodobnější s ohledem na charakter bodné rány určili, že mu zranění způsobila druhá osoba. K výrazu „držení nože na plocho“, o jehož významu vznikly pochybnosti, obviněná odkázala na své vysvětlení u hlavního líčení, kde uvedla, že se jedná o držení nože se svislým směrem k rukojeti. Neztotožnila se ani s tím, že k poranění poškozeného došlo v jiné části místnosti, než kterou označila, neboť podle ní nebylo správné vycházet z krevních stop na pantoflích pod chodidly a krevních kapek, jak byly zjištěny, protože tyto podklady nebyly dostatečné. Poukázala rovněž na to, že ve znaleckém posudku není definováno, jaké stopy byly posuzovány a z jakých dokumentů, jež byly znalcům poskytnuty, mají být tyto skutečnosti patrné. Tvrzení znalce, jež vyjádřil při svém výslechu v hlavním líčení, že vycházel z fotodokumentace obsažené ve spise a z fotografií, které sám pořídil, obviněná nepovažovala za uspokojivé, protože znalec nebyl schopen označit konkrétní důkaz, který by jeho tvrzení podporoval. Obviněná z těchto důvodů shledala, že znalecký posudek nerespektuje zákonem předepsané požadavky, což v konečném důsledku vedlo k nesprávnému posouzení jejího případu.
V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení zrušil a sám v souladu s ustanovením §265m odst. 1 tr. ř. zprostil obviněnou obžaloby podle §226 písm. a), c) tr. ř.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že obviněná uplatnila výhradně námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Ústí nad Labem, a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Praze. Ačkoli obviněná v dovolání formálně deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnila námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se na podkladě vlastní verze skutkového děje primárně domáhala změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozovala, že se činu nedopustila. Podle státního zástupce skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují konkrétní skutková zjištění, která přesvědčivě vyjadřují zákonné znaky trestného činu vraždy. Protože dovolání neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné R. V. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací §265c tr. ř. nejprve shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože dovolání je možno podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., posuzoval dále otázku, zda dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., byly uplatněny v souladu se zákonnými podmínkami.
Podle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je možno dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř. S ohledem na obsah podaného dovolání je zřejmé, že obviněná použila uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně své dovolání opřela i o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z uvedeného je patrné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. Dovolání nemůže sloužit ke kontrole skutkových zjištění a hodnocení důkazů učiněných soudy prvního a druhého stupně, protože základem dokazování je řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může podle §259 odst. 3 tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. doplňovat jen soud odvolací.
Jestliže obviněná v obsahu svého dovolání soudům nižších stupňů vytýkala nesprávnost postupu při hodnocení důkazů a zpochybňovala obsahovou přesvědčivost závěrů znaleckého posudku z oboru lékařství, odvětví soudního lékařství, a v souvislosti s tím upřednostňovala svou vlastní verzi popisu průběhu činu, který jí je kladen za vinu, nelze tuto argumentaci považovat za relevantní s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť takto vznesené námitky jsou výhradami proti učiněným skutkovým zjištěním, a nemají tudíž hmotněprávní povahu. Stojí mimo otázky vlastního právního posouzení skutku, který byl konkretizován ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.
Z těchto skutečností je zřejmé, že obviněná zásady pro uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedodržela, jelikož výhrady, které pod označený dovolací důvod podřadila, jsou ryze procesního a skutkového charakteru a s daným dovolacím důvodem nekorespondují.
Nejvyšší soud nad rámec podaného dovolání však považuje za vhodné uvést, že soudy prvního i druhé stupně se v dané trestní věci zabývaly všemi obviněnou nyní uplatněnými námitkami a pečlivě se s nimi ve svých rozhodnutích vypořádaly. Z jejich obsahu plyne, že postupovaly v rámci hodnocení provedených důkazů v souladu s podmínkami stanovenými v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Nebyl tudíž shledán rozpor mezi právními závěry a skutkovými zjištěními, k nimž ve svých rozhodnutích soudy obou stupňů došly. Právní posouzení činu jako trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. je správné a v souladu se zákonem.
S ohledem na to, že výhrady učiněné obviněnou se neztotožňují s dovolacími důvody, na jehož podkladě bylo dovolání podáno, Nejvyšší soud toto dovolání podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. května 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová