ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.940.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 940/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. srpna 2008 o dovolání obviněného P. V., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 10 To 126/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 1 T 91/2007, takto:
Podle §265l odst. 2 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Praze, aby v rozsudku ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 10 To 126/2008, doplnil neúplný výrok o souhrnném trestu tak, že se obviněný odsuzuje též za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 1 T 71/2007, který zůstal nedotčen, a že podle §35 odst. 2, druhá věta tr. zák., se zrušují také veškerá další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 1 T 91/2007, bylo rozhodnuto tak, že podle §37a tr. zák. byl z trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 1 T 71/2007, zrušen výrok o vině obviněného P. V. týkající se trestných činů neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a celý výrok o trestu uložený obviněnému P. V., a obviněný byl uznán vinným v bodě 1) trestným činem neoprávněného užíváním cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., mařením výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., řízením motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. V bodě 2) byl uznán vinným trestným činem neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák.
Podle skutkových zjištěních se skutku pod bodem 1) dopustil tím, že od 19.00 hod. dne 20. 10. 2006 do 21. 10. 2006, před domem v ul. R. S. v K. vnikl nezjištěným způsobem do osobního auta Peugeot 605, patřícího D. D., v autě nalezeným klíčem vozidlo nastartoval a odjel, kolem 23.15 hod.,
následně dne 20. 10. 2006 jel s tímto vozidlem od čerpací stanice A. v K., H. ul., směrem na Č.
a dne 21. 10. 2006 v době od 00.30 hod. do 00.55 hodin v Č. jako řidič osobního motorového vozidla zn. Peugeot 605 nerespektoval pokyny policisty Policie České republiky, OŘ OO Č. pprap. F. J., který před domem oblečen v reflexní vestě s nápisem POLICIE stál uprostřed vozovky a dával znamení k zastavení červeným světlem, kdy nejprve obviněný zpomalil, cca 50 metrů před stojícím policistou prudce přidal plyn a najížděl směrem na stojícího policistu, který byl nucen před vozidlem uskočit ke krajnici, jinak by došlo k jeho zranění, následně v Č., D. ulici, před budovou OO Policie České republiky Č. byl předepsaným způsobem stavěn policistou kpt. L. V., který oblečen v reflexní vestě s nápisem POLICIE dával znamení červeným světlem a pokyn k zastavení, toto obviněný nerespektoval, naopak pokračoval v jízdě ve stejném směru, kdyby policista včas neuskočil na chodník, došlo by k jeho zranění, a následně z místa ujel se zhasnutým osvětlením vozidla, pokračoval v jízdě v Č. ulicí J. po vedlejší komunikaci, na křižovatce ulic Ch. a B. N. nerespektoval dopravní značku „Stůj, dej přednost v jízdě“ a vjel do křižovatky, kde nedal přednost po hlavní komunikaci jedoucímu motorovému vozidlu zn. SEAT IBIZA, které řídil M. S., s tímto se střetl, přičemž spolujezdec ve vozidle SEAT IBIZA P. S., utrpěl zhmoždění hrudníku, pro které byl v pracovní neschopnosti od 21. 10. 2006 do 31. 10. 2006, a spolujezdkyně ve stejném vozidle L. M., utrpěla pohmoždění hlavy a otevřenou ránu očního víčka a periokulární krajiny, pro což byla hospitalizována od 21. 10. 2006 do 24. 10. 2006 a následně v pracovní neschopnosti do 15. 11. 2006, přestože o viněný není držitelem žádného řidičského oprávnění a ačkoliv mu rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 2 T 71/2005, který nabyl právní moci dne 27. 4. 2006, byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 roků, a trestním příkazem téhož soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 1 T 116/2006, který nabyl právní moci 22. 8. 2006, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 roků.
Skutek uvedený pod bodem 2) spáchal obviněný tak, že poté, co jako řidič dne 21. 10. 2006 způsobil dopravní nehodu v Č. na křižovatce ulic Ch. a B. N., při které spolujezdec ve vozidle SEAT IBIZA P. S., utrpěl zhmoždění hrudníku, pro což byl v pracovní neschopnosti od 21. 10. 2006 do 31. 10. 2006 a spolujezdkyně ve stejnému vozidle L. M., utrpěla pohmoždění hlavy a otevřenou ránu očního víčka a periokulární krajiny, pro což byla hospitalizována od 21. 10. 2006 do 24. 10. 2006 a následně v pracovní neschopnosti do 15. 11. 2006, z místa nehody utekl, aniž zraněným osobám poskytl potřebnou pomoc.
Ve výroku o trestu soud prvního stupně uvedl, že obviněného odsuzuje jednak za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 1 T 71/2007, který zůstal nedotčen, a jednak za shora popsané trestné činy podle §155 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a §37a tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmínečně odkládá na zkušební dobu čtyř roků za současného stanovení dohledu.
Dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody.
Tento rozsudek soudu prvního stupně napadl státní zástupce v neprospěch obviněného odvoláním zaměřeným výlučně do výroku o trestu, z jehož podnětu Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 10 To 126/2008, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu zrušil a za podmínek podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině trestnými činy neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. a neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák., a výroku o náhradě škody, obviněného odsoudil podle §155 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a §37a tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. F. Š. dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání obviněný zaměřil jak proti výroku o vině, tak proti výroku o trestu. Uvedl, že oba rozsudky spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve vztahu k trestnému činu útoku na veřejného činitele. Poukázal zejména na to, že nebyla provedena rekonstrukce, jako svědek nebyl předvolán řidič, jehož vozidlo bylo kontrolováno policií, a že nebyl jako důkaz předložen záznam z kamery, která místo nehody monitorovala. Zdůraznil i to, že výpovědi slyšených svědků, o něž soudy svá rozhodnutí opřely, vykazují rozpory. Podle obviněného se skutek stal tak, že obviněný policisty pouze objížděl, což by mohlo být prokázáno právě důkazy soudy nezajištěnými a neprovedenými. Další námitky obviněný zaměřil proti výroku o trestu, a brojil především proti tomu, že mu byl trest odnětí svobody uložen jako nepodmíněný. V této souvislosti zmínil, že odvolací soud vycházel z nepravdivého tvrzení státního zástupce, že dosud nevykonal předchozí alternativní tresty. Obviněný tvrdil, že trest obecně prospěšných prací řádně splnil, o čemž svědčí Dohoda o realizaci výkonu trestu obecně prospěšných prací vyplývající z dokumentu Probační a mediační služby K. ze dne 26. 7. 2007, a peněžitý trest byl uhrazen příbuznými, jimž se snaží zaplacenou částku postupně splatit. Odvolacímu soudu vytkl, že tyto skutečnosti, zmíněné již před soudem prvního stupně, nebyly zhodnoceny, čímž byly úvahy o trestu posunuty do zcela jiné roviny tak, že mu byl uložen trest souhrnný, ačkoli pro to nebyly splněny zákonné podmínky.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání.
S odkazem na ustanovením §265h tr. ř. obviněný dále požádal o přerušení výkonu nepodmíněného trestu až do rozhodnutí o dovolání.
Obviněný kromě takto podaného dovolání dovolacímu soudu zaslal vlastnoručně sepsané dovolání, které Nejvyšší soud obdržel dne 28. 7. 2008. Obviněný v něm vylíčil, jak se měl skutek, jenž se mu klade za vinu, podle jeho verze odehrát.
K dovolání obviněného se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na to, že v posuzovaném případě podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně pouze okresní státní zástupce v Kutné Hoře, a to v neprospěch obviněného a výlučně proti výroku o trestu. Obviněný proto nemohl dovoláním napadat výrok o vině, který soud druhého stupně ani z hlediska ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. nepřezkoumával. Z těchto důvodů dovolání obviněného, jímž brojil proti výroku o vině, shledal s odkazem na rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr. jako nepřípustné, a poukázal na to, že dovolací soud může za této situace přezkoumávat jen námitky směřující proti výroku o trestu. Ohledně nich však shledal, že je nelze subsumovat pod žádný z dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b tr. ř., neboť ve vztahu k výroku o trestu přichází v úvahu jen dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pro jeho naplnění však zákonem stanovené podmínky v obsahu podaného dovolání neshledal, protože obviněný nenamítal ani uložení nepřípustného druhu trestu ani uložení přípustného druhu trestu mimo zákonnou trestní sazbu, jak zákon pro existenci tohoto důvodu vyžaduje. S odkazem na to, že obviněným označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může být naplněn i námitkami směřujícími proti výroku o trestu, avšak tehdy, když jde o to, zda jsou dva trestné činy spáchány v souběhu a zda za ně má být za podmínek §35 odst. 2 tr. zák. ukládán souhrnný trest, zdůraznil, že obviněný tyto předpokládané vady nevytýkal. Když obviněný napadenému rozsudku nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. [včetně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který dovolatel opřel svůj mimořádný opravný prostředek], státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejdříve posuzoval otázku přípustnosti podaného dovolání, kterou řešil se zřetelem na to, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal pouze státní zástupce v neprospěch obviněného a zaměřil ho výhradně proti výroku o trestu. Výrok o vině tak v řádném opravném prostředku nebyl přezkoumáván, což limituje možnost dovolacího soudu k dovolání obviněného přezkoumat též výrok o vině, neboť platí, že jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumávat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumávat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
Z uvedeného je patrné, že obviněným argumenty uplatněné v části, jíž polemizuje se skutkovými zjištěnými ve vztahu k trestnému činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., u něhož považoval dokazování za neúplné a požadoval jeho doplnění, jsou výhradami proti výroku o vině. Ve vztahu k nim je však z důvodu shora uvedeného dovolání obviněného nepřípustné.
Pokud by obviněný účinně nevznesl výhradu i proti výroku o trestu, bylo by namístě dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout. Tento způsob rozhodnutí však Nejvyšší soud nevolil, protože obviněný kromě nepřípustných námitek uplatnil v další části dovolání i výhrady proti výroku o trestu, který byl odvolacím soudem přezkoumáván. Ve vztahu k této části dovolání Nejvyšší soud posuzoval splnění dalších formálních náležitostí. Shledal, že dovolání obviněného proti výroku o trestu je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou §265d odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud pro úplnost považuje za nutné uvést i to, že za dovolání podané oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. je považováno jen to, které obviněný podal prostřednictvím obhájce.
Podle ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. totiž může obviněný podat dovolání jen prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání. Stejná podmínka platí i ohledně případného doplnění již podaného dovolání obviněného. Jestliže tedy podání obviněného, které neučinil prostřednictvím svého obhájce, směřuje k doplnění odůvodnění podaného dovolání, pak s ním není možno spojovat jakékoliv účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a tedy k jeho obsahu nelze přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, publikováno v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.BECK pod č. T 993/2007/I, svazek 35/2007). Z těchto důvodů za dovolání nelze v konkrétním případě považovat podání, které došlo Nejvyššímu soudu dne 28. 7. 2008, jež si vlastnoručně sepsal sám obviněný.
Nejvyšší soud posuzoval dále otázku, zda uplatněný dovolací důvod, pokud jím obviněný vznášel námitky proti výroku o trestu, lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Možnosti napadat prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu výrok o trestu je limitována, neboť za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Na základě těchto principů, podle nichž nelze prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) ž l) tr. ř. vytýkat nesprávné vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností ve smyslu §31 a §34 tr. zák., na zvolený dovolací důvod nedopadají námitky, jimiž obviněný vytýkal, že nebyly dostatečně posouzeny všechny okolnosti vztahující se k jeho předchozím odsouzením, a že mu neměl být ukládán trest nepodmíněný, který považoval za příliš přísný. Protože tyto námitky stojí mimo rámec zákonných dovolacích důvodů, Nejvyšší soud je z hlediska jejich věcné správnosti nemohl přezkoumávat.
Za jedinou relevantně uplatněnou námitku Nejvyšší soud považoval výhradu obviněným učiněnou ve vztahu k souhrnnému trestu, pokud v rámci ní namítal, že pro jeho uložení nebyly splněny zákonem stanovené podmínky.
K této výhradě považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že podle §35 odst. 2 věta první tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad vztahujících se k úhrnnému trestu podle §35 odst. 1 tr. zák., odsuzuje-li pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
Jelikož je pro ukládání souhrnného trestu významný okamžik vyhlášení rozsudku, je vhodné též podotknout, že účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají v případě trestního příkazu jeho doručením obviněnému.
Lze také poukázat na to, že pro ukládání souhrnného trestu platí podmínky stanovené pro ukládání úhrnného trestu podle §35 odst. 1 tr. zák., podle něhož odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest za všechny tyto trestné činy podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísnější. Z této dikce plyne povinnost rozhodnout o všech trestných činech, na které se ukládání souhrnného trestu ve smyslu podmínek §35 odst. 2 tr. zák. vztahuje.
Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. platí, že soud spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Ze spisového materiálu (č. l. 115) se podává, že obviněný byl trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 1 T 71/2007, uznán vinným jednak skutkem, jehož se dopustil společně se spolupachatelem P. S., který byl posouzen jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., a jednak činy, které spáchal sám, a které byly posouzeny jako trestné činy neoprávněného užíváním cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Odsouzen byl podle §250 odst. 2 tr. zák. s použitím §35 odst. 1 tr. zák., §60a odst. 1 tr. zák. úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 1 roku, přičemž podle §58 odst. 1, §60a odst. 2 tr. ř. byl výkon tohoto trestu podmínečně odložen na zkušební dobu ve výměře 4 roků.
V nyní přezkoumávaném řízení soud prvního stupně rozhodl v rámci výroku o společném trestu podle §37a tr. zák. tak, že podle §37a tr. zák. z trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 1 T 71/2007, zrušil výrok o vině obviněného P. V. ohledně trestných činů neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a celý výrok o trestu uložený obviněnému P. V.
Je tedy patrné, že do společného trestu nebyl zahrnut trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., výrok o vině ohledně něho tak zůstal napadenými rozhodnutími nedotčen.
Nejvyšší soud při přezkoumávání nyní projednávané trestné činnosti z obsahu spisu a napadených rozhodnutí zjistil, že byly ve vztahu k trestné činnosti, jíž byl obviněný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 1 T 71/2007, splněny materiální podmínky pro uložení souhrnného trestu, protože je dán vztah souhrnnosti podle §35 odst. 2 tr. zák., když se nyní projednávané trestné činnosti dopustil před tím, než byl trestní příkaz Okresního soudu v Kolíně ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 1 T 71/2007 vydán, resp. doručen.
Soudy obou stupňů proto nepochybily, když za činy, jimiž byl obviněný uznán vinným uvedeným trestním příkazem, a za činy ve věci nyní projednávané, při splnění podmínek §37a a §35 odst. 2 tr. zák. obviněnému uložily společný souhrnný trest.
Nejvyšší soud však shledal, že odvolací soud, který rozsudek soudu prvního stupně k odvolání státního zástupce zrušil toliko ve výroku o trestu, při jeho novém ukládání pochybil, pokud výrok o souhrnném trestu nevymezil v souladu s tím, jak mu to ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. ukládá. V tomto výroku, ve kterém se omezil pouze na to, že obviněného odsuzuje podle §155 odst. 2, §35 odst. 2 a §37a tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazuje do věznice dozorem, neuvedl, že se souhrnný trest ukládá i za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2, tr. zák., který zůstal napadenými rozhodnutími nedotčen, a dále výlovně neuvedl, že tím, že byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 1 T 71/2007, se podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušují také veškerá další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud v důsledku těchto nedostatků považoval výrok o souhrnném trestu za neúplný, neboť v něm nejsou uvedeny všechny trestné činy, za které je souhrnný trest ukládán, a není vyjádřeno, že jsou zrušena i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí navazující. K oběma těmto neúplnostem je potřeba říci, že se jedná o podstatné náležitosti zákonem v daném případě konkrétně stanovené v ustanovením §35 odst. 2 tr. zák., jež má soud za povinnost v rozsudku uvést.
Když Nejvyšší soud tyto vady v napadeném rozsudku odvolacího soudu zjistil, dospěl současně k závěru, že lze zvolit postup podle §265l odst. 2 tr. ř. Podle něho Nejvyšší soud, shledá-li, že vada záleží jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, aniž napadené rozhodnutí zruší, může přikázat soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
Na základě všech shora uvedených skutečností Nejvyšší soud rozhodl tak, že aniž by napadené zrušil podle §265l odst. 2 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby v rozsudku ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 10 To 126/2008, doplnil neúplný výrok o souhrnném trestu tak, že se obviněný odsuzuje též za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 1 T 71/2007, který zůstal nedotčen, a že podle §35 odst. 2, druhá věta tr. zák., se zrušují také veškerá další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Tímto postupem se věc vrací soudu druhému soudu bez tohoto, aniž by byl kterýkoliv výrok napadených rozhodnutí zrušen, za tím účelem, aby v tomto rozhodnutí vyslovené vady pouhým doplněním obsahu přezkoumávaného rozhodnutí doplnil.
Jelikož obviněný v obsahu dovolání navrhl, aby bylo rozhodnuto o přerušení výkonu rozhodnutí, Nejvyšší soud konstatuje, že vzhledem ke způsobu svého nyní vydaného rozhodnutí a tomu, že soudem prvního stupně nebyl předložen návrh na přerušení výkonu rozhodnutí, neshledal pro postup podle §265h odst. 1 tr. ř. ani §265o odst. 1 tr. ř. důvody v těchto ustanoveních zákonem předpokládané.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. srpna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová