ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.979.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 979/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. srpna 2008 o dovolání obviněného P. F., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 7 To 21/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 52 T 7/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 52 T 7/2007, byl obviněný P. F. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. Odsouzen byl podle §219 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2. 8. 2006, sp. zn. 4 T 97/2006 a všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný i státní zástupce podali proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně odvolání, o nichž Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 7 To 21/2008, tak, že obě odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Prostřednictvím obhájkyně JUDr. I. H. podal obviněný proti shora uvedenému usnesení vrchního soudu z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání. Brojil jím proti použité právní kvalifikaci trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. zejména pro nenaplnění subjektivní stránky, u níž je vyžadováno, aby pachatel jednal v úmyslu, byť i nepřímém, jiného zavraždit. Podle obviněného je z hlediska zavinění nezbytné, aby úmysl pachatele trestného činu vraždy zahrnoval všechny skutečnosti charakterizující daný trestný čin. Výroková část rozsudku v popisu skutku neobsahuje taková zjištění, z nichž by bylo možné učinit závěr o vražedném úmyslu obviněného. Obviněný poškozenou bodl bez přípravy a bez výběru vhodného nástroje náhodně položeným nožem, zasáhl ji jednou ranou bez konkrétního zacílení do zadní části těla, která byla díky jejich vzájemné pozici lépe a snadněji přístupná. Podle obviněného tyto skutečnosti vylučují, aby v popsaném skutku bylo opodstatněné shledávat naplnění subjektivní stránky trestného činu vraždy, pro který by svědčilo například to, že by ránu vedl proti přední části těla poškozené. Obviněný odvolacímu soudu vytkl, že tyto vady v rámci odvolacího řízení nenapravil. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil, jakož i v odsuzující části rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a podle §265l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí.
Poté, co bylo dovolání obviněného zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, se k němu vyjádřila státní zástupkyně, která poukázala na to, že v popisu skutku ve výroku o vině není jednoznačně podchyceno obecnou formulací „v úmyslu usmrtit“, co bylo po skutkové stránce podkladem pro závěr o úmyslu obviněného. Podle státní zástupkyně mělo být to, že obviněný sice přímo poškozenou usmrtit nechtěl, ale pro případ, že se tak stane, s tím byl srozuměn, rozvedeno v popisu skutku. Tento nedostatek však nepovažovala za podstatný pro správnost právních závěrů, neboť v něm shledala jen procesní nedůslednost ve smyslu §120 odst. 3 tr. ř. s tím, že příslušná skutková zjištění jsou vyjádřená více méně detailně v popisu skutku a blíže ve vztahu k subjektivní stránce jsou rozvedena v odůvodnění, kde je dovozováno zavinění ve formě nepřímého úmyslu dle §4 písm. b) tr. zák. Ve vztahu k právní otázce zavinění konstatovala, že nelze s argumentací obviněného souhlasit, protože ze skutkových zjištění soudů obou stupňů lze dovodit, že obviněný jednal v nepřímém úmyslu poškozenou usmrtit. Pro tento závěr soud správně vycházel jednak z charakteru samotného nástroje, u něhož si obviněný musel být vědom, že je způsobilý k realizaci velmi závažného zranění, a jednak z razance útoku a směru, jímž byl veden. Státní zástupkyně odkázala i na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a patologické anatomie a uzavřela, že obviněný musel vědět, že takový nůž může proniknout do značné hloubky horní poloviny těla poškozené, kde se nacházejí orgány důležité pro život, který může ohrozit, k čemuž ve skutečnosti fakticky došlo. Nepřímý úmysl dovodila i z velké razance úderu, podle níž obviněný musel být nejméně srozuměn s tím, že takovým útokem může poškozenou připravit o život. Závěrem z těchto důvodů posoudila použitou právní kvalifikaci jako správnou a navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací §265c tr. ř. nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
S ohledem na to, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda byly dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. uplatněny v souladu se zákonnými podmínkami. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze uplatnit v případě, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, Nejvyšší soud shledal, že obviněný své dovolání opřel o argumentaci zaměřenou proti subjektivní stránce trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. Protože tato výhrada má právní povahu, podané dovolání s tímto dovolacím důvodem koresponduje. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze uplatnit v případě, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy dovolatel uplatnil v jeho druhé alternativě, neboť namítal, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), tr. ř.
Nejvyšší soud dále zkoumal, zda jsou námitky obsažené v podaném dovolání opodstatněné.
Trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí. Zákon u tohoto trestného činu předpokládá zavinění ve formě úmyslu, a proto je nutné zmínit, že podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl nepřímý podle §4 písm. b) tr. zák.].
Podle popisu skutku, jak je ve výroku o vině soudu prvního stupně obsažen, se obviněný činu, který mu je kladen za vinu dopustil tak, že dne 19. 3. 2007 kolem 20.00 hod. v J. na u. v ulici S., v pokoji, na návštěvě u bratrance F. F., po požití velkého blíže nezjištěného množství alkoholických nápojů v rámci déle trvající ostré hádky se svou mírně opilou bývalou manželkou M. P., kterou z banální příčiny vyprovokoval, ihned poté, co poškozená P. po něm hodila keramický hrnek, kterým ho zasáhla nad dolní čelistí vpravo a způsobila mu v tomto místě nepatrnou tržně zhmožděnou ranku, po setření krve kouskem toaletního papíru se posadil proti ní na židli, uchopil zprava zde náhodně na peřiňáku ležící velký kuchyňský nůž s délkou čepele 20 cm, kterým poškozenou M. P., rovněž sedící na židli, po nadzvednutí nad ní, bez varování, velmi razantním útokem obloukem ze strany, bodl do zadní plochy horní části levé paže při zadním okraji levé podpažní jamky tak velkou silou, že došlo k zanoření celé čepele nože, která vytvořila bodný kanál délky 22 cm, jenž pronikl do oblasti 3. mezižebří vlevo, levé pohrudniční dutiny, způsobil jí průbody horního laloku levé plíce, osrdečníku chlopní aorty a plícnice, s poškozením jednotlivých cípů chlopní a vedl k masivnímu krvácení do levé pohrudniční dutiny, osrdečníku a mezihrudí, když na následky hemoragického šoku z vnitřního i vnějšího krvácení na to zemřela.
Z takto pospaných zjištění dostatečně vyplývají všechny potřebné skutkové okolnosti, významné z hlediska §4 tr. zák., a v nezbytné míře popisující událost tak, že dávají dostatečný podklad pro závěr o zavinění obviněného.
Soud prvního stupně se otázkou subjektivní stránky podrobně zabýval zejména na straně 9-10 svého rozsudku, kde nejprve vysvětlil, z jakých důvodů shledal, že se obviněný trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. dopustil v nepřímém úmyslu [§4 písm. b) tr. zák.]. Pro tento svůj závěr soud vyšel z charakteru útoku, který byl obviněným proti tělu poškozené veden nožem, který byl takovým nástrojem, u něhož si musel být vědom, že je způsobilý k realizaci i smrtelného zranění. Jednalo se o aktivní útok, neboť ke způsobení zjištěných zranění musel obviněný vyvinout sílu velké intenzity. Vycházel rovněž z charakteru a lokalizace rány, a zdůraznil obecně známou skutečnost, že v hrudníku se nacházejí životně důležité orgány, které obviněný zasáhl jedinou, přesně mířenou ránou. Soud prvního stupně se zabýval i pohnutkou obviněného, když shledal, že obviněný jednal v konfliktní, emotivně nabité situaci a zcela nepřiměřeně reagoval po banální slovní hádce. Obviněný čin neplánoval, ale byl situačně podmíněn, nejednalo se však o náhodné fyzické napadení poškozené, ale předcházelo mu několikaleté fyzické napadání a několik měsíců předtím také vyhrožování zabitím poškozené. Za rozhodné pro závěr o nepřímém úmyslu považoval soud prvního stupně i to, že obviněný se před úderem musel nadzvednout nad sedící poškozenou a v pozici, kdy byl nad ní nakloněn, poškozenou zasáhl do horní poloviny hrudníku (nůž pronikl 3. mezižebřím). Ze všech těchto okolností soud prvního stupně dovodil srozumění obviněného se smrtí poškozené, k níž bezprostředně po této ráně došlo.
Na tyto úvahy soudu prvního stupně navázal i odvolací soud, který na straně 3 odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřil ztotožnění se s uvedenou argumentací, na kterou většinou pouze odkázal. Sám ve vztahu k nepřímému úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák., doplnil, že v jednání obviněného byly shledány zákonné podmínky tímto ustanovením předepsané a vyloučil možnost, aby s ohledem na prokázaný závěr o nepřímém úmyslu, byl skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, posouzen jako trestné činy ublížení na zdraví podle §224 tr. zák. nebo §222 tr. zák. Pro závěr o vražedném úmyslu obviněného též poukázal na to, že obviněný si pro svůj útok proti tělu poškozené vybral z předmětů, které na peřiňáku ležely právě uvedený nůž, který byl největší. Vyloučil tudíž i obhajobu obviněného o bezmyšlenkovitém uchopení prvního předmětu, a zdůraznil i to, že obviněný nůž uchopil za rukojeť, kdy čepel směřovala přesně tím směrem, kam ihned následně vedl úder, což označil za typické jednání, při kterém se obviněný nejen ve všech těchto okolnostech orientoval, ale současně jednal cíleně tak, aby poškozenou zasáhl. Odvolací soud rovněž poukázal na velkou rasanci, s níž obviněný útok proti poškozené vedl.
Nejvyšší soud se s popsanou argumentací soudů obou stupňů plně ztotožnil a v souladu se závěry, ke kterým oba soudy dospěly ohledně naplnění nepřímého úmyslu, považuje za vhodné pouze dodat, že se soudy zabývaly z tohoto hlediska všemi důležitými a významnými skutečnostmi. Rozvedené úvahy i závěry na ně navazující svědčí o tom, že eventuální úmysl obviněného za podmínek §4 písm. b) tr. zák. směřoval k usmrcení člověka. Vztah obviněného k následku byl soudy řádně zjištěn a prokázán výsledky dokazování, z nichž logicky vyplynul (srov. rozhodnutí č. 19/1971-II Sb. rozh. tr.). Oba soudy se při zkoumání, zda obviněný jednal v nepřímém úmyslu napadenou zavraždit, nespokojily s pouhým zjištěním, že obviněný bodl poškozenou nožem do hrudníku, tedy takové části těla, kde jsou uloženy životně důležité orgány, a že proto věděl, že tím může způsobit smrt, nýbrž správně tuto skutečnost hodnotily i z okolností, za nichž k útoku obviněného došlo. K tomu je vhodné poukázat i na to, že soud prvního stupně, ve vztahu k motivaci obviněného zdůraznil situační vyústění dřívějšího verbálního konfliktu, který hodnotil v kontextu s ovlivněním alkoholem a rozladěním obviněného z toho, že ho poškozená zasáhla do obličeje po něm hozeným hrnkem. Soudy dostatečně posoudily i okolnosti, které útoku předcházely, a v dostatečné míře zhodnotily i to, jak byl útok proveden a jakého nástroje bylo použito. Nelze proto vyloučit, že obviněný proti hrudníku poškozené, který zasáhl v jeho zadní části, v situaci, kdy poškozená seděla na židli, k němu nejspíš obrácena čelem a v bezprostřední blízkosti, záměrně útočil proti takové části těla, kde jsou orgány důležité pro život, které jsou snadno zasažitelné, a to z místa, kterým obviněný do těla poškozené bodl. Soudy hodnotily zejména charakter útoku vedený velkým nožem s délkou čepele 20 cm, který obviněný pevně svíral v ruce, vedl ho razantně a velkou silou, když bodný kanál o dva cm přesahoval délku čepele. Nůž pronikl 3. mezižebřím a způsobil poškozené bodnou ránu do plíce a srdce. Není zcela bez významu ani lhostejné počínání obviněného po předmětném útoku, kdy o další osud poškozené nejevil téměř žádný zájem. Takové chování obviněného jen dokresluje správnost závěrů o jeho srozumění se smrtí poškozené, jíž sám žádnou pomoc při odvracení tohoto bezprostředně hrozícího následku neposkytl (přiměřeně srov. rozh. č. 19/1969 Sb. rozh. tr.).
Jen na doplnění je též vhodné uvést, že se zřetelem na všechny rozvedené souvislosti nemá pro závěr o nepřímém úmyslu obviněného význam to, že obviněný útok vedl proti zadní části hrudníku. Rozhodující v tomto případě je, že bylo dostatečně prokázáno, že obviněný zasáhl razantním způsobem hrudní koš, kde jsou umístěny životně důležité orgány. Podstatné je také to, že nožem s délkou čepele 20 cm, pronikající hrudníkem shora dolů zasáhl, mimo jiné srdce, protože je nutné v daných souvislostech považovat za určující intenzitu útoku, jeho směr a lokalizaci ve vztahu k orgánům, které jsou v hrudním koši umístěny.
S ohledem na všechny správně soudy učiněné závěry, Nejvyšší soud k námitce obviněného, že v popisu skutku chybí konkrétní uvedení vražedného úmyslu, konstatuje, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně vyjádřený popis skutku je uveden tak, že jednotlivé části odpovídají příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným (rozhodnutí č. 41/2002-I. Sb. rozh. tr.). Jednotlivé znaky skutkové podstaty jsou ve výroku o vině popsány skutkově, nikoli právně, což plně koresponduje s požadavkem, že toliko právní věta podřazuje skutková zjištění pod zákonnou terminologii konkrétního trestného činu.
Nejvyšší soud vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem a rozvedeným úvahám dospěl k závěru, že soudy prvého a druhého stupně nepochybily, pokud shledaly, že obviněný trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. spáchal v nepřímém úmyslu. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 7 To 21/2008, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 52 T 7/2007, jsou proto správné a zákonné. Námitky, které obviněný v rámci svého dovolání vyjádřil, jsou z velké části opakováním těch, které uplatnil již dříve v odvolání a v řízení před soudem prvního stupně, s nimiž se v potřebné míře oba soudy vypořádaly.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud námitky obsažené v dovolání obviněného posoudil jako zjevně neopodstatněné, dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
S ohledem na tento způsob rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal podmínky proto, aby s odkazem na ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, jak v rámci svého dovolání obviněný též požadoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. srpna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová