ECLI:CZ:NS:2009:11.TCU.33.2009.1
sp. zn. 11 Tcu 33/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. května 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky M. P. a D. L., rozsudkem Obvodního soudu Mnichov, Spolková republika Německo, ze dne 8. 10. 1997, sp. zn. 1137 Ls 366 Js 37224/97, který nabyl právní moci dne 8. 10. 1997, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli nepatrném množství v souběhu s nedovoleným obchodováním s omamnými látkami podle §§29 a I, 30 I 4, 3 I, 2 I, 1 I i. V. m. Anl. III BtMG, 25 II, 52 německého trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu Mnichov ze dne 8. 10. 1997 byli M. P. a D. L. uznáni vinnými trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli nepatrném množství v souběhu s nedovoleným obchodováním s omamnými látkami a byli shodně odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzení dopustili podle zjištění Obvodního soudu Mnichov tím, že dne 24. 4. 1997 mezi 2.30 a 3.00 hod. prodali zvlášť stíhanému K. v O. v jeho bytě v A. S. dva sáčky s kokainovým přípravkem (jeden sáček o hmotnosti 72,6 g a obsahu hydrochloridu kokainu 70,5 g a jeden sáček s 12,1 g kokainového přípravku s obsahem čistoty 71,6 %) za cenu 8 000 DM. Tyto kokainové přípravky odsouzení získali laciněji v Belgii nebo v Holandsku a dovezli je do Německa. Jednali přitom s úmyslem dosáhnout zisku. Neměli potřebné povolení k obchodování s omamnými látkami a věděli, že za obchodování s nimi jim hrozí trest.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 29. 4. 2009, pod č. j. 337/2009–MOT–T/3, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení M. P. a D. L. jsou oba občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení se dopustili úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami a přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku. Jednali přitom v takovém rozsahu, že již lze tuto jejich trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2009
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch