ECLI:CZ:NS:2009:11.TCU.38.2009.1
sp. zn. 11 Tcu 38/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 13. května 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky T. P. rozsudkem Obvodového soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 14. února 2007, sp. zn. 4 Ls 310 Js 1773/06, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu, podle §4 odst. 1, §14 odst. 1 č. 1 a 2, §95 odst. 1 č. 1, 2, 3, §96 odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 a 2, §97 odst. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §22 odst. 1, §23 odst. 1, §52 a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Pasově, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 14. února 2007, byl T. P. uznán vinným trestným činem nezákonného převádění cizinců dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl za to odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že se:
- v období od ledna do června roku 2005, přinejmenším v deseti případech, podílel na převedení vždy minimálně dvou cizích státních příslušníků (ukrajinské nebo ruské státní příslušnosti) z České republiky na území Spolkové republiky Německo, a to tak, že je svým vozidlem taxi služby značky Škoda Octavia, přivezl z K. na nádraží do Ž. r., odkud cestovali na území Spolkové republiky Německo vlakem nebo pěšky přešli přes tzv. zelenou linii, a na území Spolkové republiky Německo byli vyzvednuti jinak odsouzeným P. K., který je převedl dále. Za každou jízdu obdržel odsouzený finanční odměnu mezi 35, až 50, EUR.
- v období od září roku 2005 do 17. prosince 2005, přinejmenším v pěti případech, podílel na převedení vždy minimálně dvou cizích státních příslušníků z České republiky na území Spolkové republiky Německo, a to tak, že fungoval jako telefonní zprostředkovatel, kdy od hlavního organizátora, blíže nezjištěné osoby vystupující pod jménem „J.“, přijal informace o místě a čase převedení cizích státních příslušníků, a tyto informace pak podle dohody předal řidiči, jinak odsouzenému P. K. Převáděné osoby byly hlavním organizátorem dopraveny do obce K., odkud pěšky, po turistické cestě B., překročily česko – německou hranici, a na území Spolkové republiky Německo byli vyzvednuti jinak odsouzeným P. K., který je převezl dále.
- dne 19. prosince 2005, v úmyslu podílet se na převedení dvou cizích státních příslušníků (ukrajinské a ruské státní příslušnosti), jako telefonní zprostředkoval, přijal od hlavního organizátora, blíže nezjištěné osoby vystupující pod jménem „J.“, informace o místě a čase převedení cizích státních příslušníků, a tyto informace pak podle dohody předal řidiči, jinak odsouzenému P. K., který měl cizí státní příslušníky převézt z území Spolkové republiky dále do Itálie. Převáděné osoby měly překročit česko-německou hranici pěšky, a to turistickou cestou B. a jinak odsouzeným P. K. měly být vyzvednuty dne 19. prosince 2005 u parkoviště W. u F., obec M., Spolková republika Německo, ještě před překročením česko-německé hranice byly ale zadrženy Policií České republiky. Za tuto svou činnost telefonního zprostředkovatele obdržel odsouzený přinejmenším jednou 1000,- Kč.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že T. P. je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený T. P. se ve více případech a různými formami podílel na ilegálním převádění cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík