ECLI:CZ:NS:2009:11.TCU.39.2009.1
sp. zn. 11 Tcu 39/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 2. června 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. M. rozsudkem Zemského soudu v Kleve, Spolková republika Německo, ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 140 Ks 101 Js 278/07 (1/08), který nabyl právní moci dne 27. 8. 2008, a to pro trestný čin zabití podle §212 odst. 1 německého trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Kleve ze dne 24. 4. 2008 byl M. M. uznán vinným trestným činem zabití a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu v Kleve tím, že dne 16. 4. 2007 v K., s úmyslem zabít, uškrtil a zardousil N. v. B., a to v rozrušení, ale ještě odpovědný, po předchozí hádce, se záměrem vyřešit vztah, který mezi ním a poškozeným trval asi 12 let. Následně utekl s penězi a vozem oběti do České republiky.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 4. 5. 2009, pod č. j. 313/2009–MOT–T/4, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin vraždy podle §219 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu na ochraně lidského života. Tuto trestnou činnost lze označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona, neboť se jedná o jeden z nejzávažnějších trestných činů a útok proti lidskému životu je již samo o sobě bez dalších přitěžujících okolností nutno hodnotit jako závažný ve smyslu výše uvedeného ustanovení. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch