ECLI:CZ:NS:2009:11.TCU.40.2009.1
sp. zn. 11 Tcu 40/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. června 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve V., Rakouská republika, ze dne 22. září 2008, sp. zn. 081 S Hv 34/08z, a to pro trestný čin krádeže dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu, přečin odcizení nehotových platebních prostředků, a přečin zadržování listin dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §127, §130 první případ, §15 odst. 1, §241e odst. 1, věta první, §229 odst. 1, trestního zákona Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání 16 (šestnácti) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným pravomocným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, byl J. K. uznán vinným trestným činem krádeže dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu, přečinem odcizení nehotových platebních prostředků, a přečinem zadržování listin dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že:
- dne 29. června 2008 ve V., Rakouská republika, na R., odcizil poškozenému T. W. peněženku s finanční hotovostí ve výši 16,45 EUR, občanským a řidičským průkazem a s několika členskými průkazy,
- dne 29. června 2008 ve V., Rakouská republika, na R., se pokusil odcizit spícímu poškozenému M. K. peněženku s třemi kartami do bankomatu, kreditní kartou, řidičským průkazem, e-kartou, irským pracovním povolením a dalšími zákaznickými a členskými kartami poškozeného.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky /trestný čin krádeže dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. a §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. a pokus trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §8 odst. 1 tr. zák. k §249b tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. K. se dopustil majetkové trestné činnosti, jejíž nebezpečnost je zvyšována především způsobem provedení činu, tj. tím, že se jej dopustil ve dvou případech na věcech, které měl jiný při sobě. Odsouzený nadto již byl v minulosti (na území České republiky) pro majetkovou trestnou činnost opakovaně potrestán. Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík