ECLI:CZ:NS:2009:11.TCU.52.2009.1
sp. zn. 11 Tcu 52/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. června 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky J. N. , roz. B., rozsudkem Zemského trestního soudu v Grazu, Rakouská republika, ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 22 Hv 83/07h, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Grazu, Rakouská republika, ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 10 Bs 336/07y, a to pro trestný čin výdělečné krádeže vloupáním podle §§127, 129 č. 2, 130 4. případ a 15 rakouského trestního zákoníku, částečně ve fázi pokusu, přečin odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle §241e odst. 3 rakouského trestního zákoníku a pro přečin zatajení dokladů podle §229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského trestního soudu v Grazu, Rakouská republika, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Grazu byla J. N. uznána vinnou trestnými činy výdělečné krádeže vloupáním, částečně ve fázi pokusu, odcizení bezhotovostních platebních prostředků a zatajení dokladů podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzená dopustila podle zjištění jmenovaného soudu tím, že dne 3. 5. 2007 ve W.
I. v úmyslu opatřit si stálý zdroj příjmů opakovaným pácháním trestného činu, odcizila níže uvedeným osobám níže uvedené cizí movité věci celkové hodnoty nepřevyšující 3.000,- € vypáčením jejich úzkých skříní, tedy vypáčením schránky, v úmyslu přivlastněním cizích věcí se neoprávněně obohatit, a to
odcizila
Ch. G. peníze v hotovosti ve výši 130,- €,
Dr. A. K. peníze v hotovosti ve výši 60,- € a
B. K., B. D., A. B., M. D., A. B. a S. W. se pokusila odcizit hotovost a jiné cennosti, přičemž k dokonání činu nedošlo jenom pro nedostatek věcí vhodných ke krádeži,
II. zatajila bezhotovostní platební prostředky, kterými nesměla disponovat, v úmyslu, zabránit jejich použití v právním styku tím, že při činu uvedeném v bodě I. 1. b) se zmocnila karty do bankomatu a kreditní karty paní Dr. A. K., a tak ji oprávněné osobě neprávem upřela,
III. doklad, kterým nesměla disponovat, zatajila v úmyslu zabránit, aby byl použitý v právním styku na důkaz práv, právních poměrů a skutečností z něho vyplývajících, tím, že při činu uvedeném v bodě I. 1. b) se zmocnila karty zdravotního pojištění E Card paní Dr. A. K. a tak tuto kartu oprávněné osobě neprávem upřela.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 3. 6. 2009, pod č. j. 451/2008 MOT T/7, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená J. N. je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák., trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák.). Z popisu skutku je přitom zřejmé, že jednání kvalifikované rakouským soudem jako přečin zatajení dokladů (bod III) bylo nedílnou součástí skutku a nelze je tedy oddělovat. Skutek by byl podle právních předpisů České republiky posouzen jako trestný čin krádeže, případně trestný čin neoprávněného držení platební karty, bez ohledu na to, že náš právní řád neobsahuje skutkovou podstatu trestného činu zatajení dokladů ani žádného obdobného trestného činu. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
Nejvyšší soud dále zkoumal, zda jsou splněny i podmínky materiální povahy a shledal, že tomu tak je. Odsouzená se dopustila úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Jednala přitom v takovém rozsahu (vloupání provedla promyšleným způsobem, z popisu skutku vyplývá také značná zručnost v této činnosti), že již lze její trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2009
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch