ECLI:CZ:NS:2009:11.TCU.59.2009.1
sp. zn. 11 Tcu 59/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. srpna 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. Z. rozsudkem rakouského Zemského soudu Korneuburg, ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. 621 HV 12/2007 y, ze spáchání trestného činu krádeže vloupáním podle §§127, 129 Z 1, 130, 4. případ trestního zákoníku Rakouska k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 2 (dvou) let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem rakouského Městského soudu v Korneuburgu, který nabyl právní moci dne 22. 11. 2007, byl K. Z. uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže vloupáním podle shora uvedených ustanovení trestního zákoníku Rakouska a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a k náhradě škody trestního řízení, ve smyslu §389 trestního řádu Rakouska.
Podle zjištění tohoto soudu se odsouzený K. Z., spolu s I. A., M. H. a O. S. v přesně nezjištěné době před datem 7. 8. 2007 společně – ještě na území České republiky – dohodli, že pojedou společně do Rakouska, s úmyslem vloupat se do náhodně vybraných automobilů a obohatit se o věci zde zanechané. Tento svůj úmysl realizovali v noci ze 7. 8. 2007 na 8. 8. 2007, kdy všichni čtyři společně přicestovali autem I. A. přes hraniční přechod M. na území Rakouska. Zde se v době mezi 00.30 a 01.40 hod. v obcích K., F. a M. postupně vloupali do sedmi osobních vozů, odkud odcizili řadu předmětů, podrobně vypsaných ve výše uvedeném rozsudku (např. autorádia, navigační přístroj, nabíječka na mobil, ruční kabelka, sluneční brýle apod.). Po každém vloupání byly zcizené předměty přeneseny do auta I. A. s tím, že každý ze čtyř pachatelů měl z ukradených předmětů obdržet určitý díl. Při páchání této trestné činnosti všichni spolupachatelé postupovali společně, přičemž si mezi sebou rozdělili úkoly.
Městský soud Korneuburg z předložených důkazů vyvodil, že všichni čtyři spolupachatelé jednali s úmyslem neoprávněně se majetkově obohatit přivlastněním si výše uvedených odcizených věcí, navíc se záměrem opatřovat si touto trestnou činností zdroj příjmů opakovaně. V této souvislosti dále konstatoval, že z právního hlediska došlo u těchto pachatelů k naplnění skutkové podstaty předmětného trestného činu jak z hlediska subjektivního tak i objektivního.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem ze dne 19. 6. 2009, pod sp. zn. 2077/2008-MOT-T/6, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud”) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení K. Z. rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 24. 6. 2009.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týkají činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutné uvést, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, neboť odsouzený K. Z. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.).
V posuzované věci jsou rovněž dány i podmínky povahy materiální, neboť odsouzený K. Z. se svým jednáním dopustil trestné činnosti zaměřené proti cizímu majetku. Jednal přitom v rozsahu a způsobem, kterým lze jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona.
Pokud jde o druh trestu, z povahy věci lze usoudit, že odsouzenému byl uložen trest odnětí svobody, z čehož lze dovodit, že obě materiální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman