ECLI:CZ:NS:2009:11.TCU.70.2008.1
sp. zn. 11 Tcu 70/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. ledna 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. K. rozsudkem Okresního soudu München, Spolková republika Německo, ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 1125 Ds 312 Js 34446/07, který nabyl právní moci dne 17. 7. 2007, a to pro trestné činy krádeže a počítačového podvodu podle §§242 odst. 1, 243 odst. 1 věta první a věta druhá č. 3, 263a odst. 1, odst. 2, 263 odst. 3 věta první a věta druhá č. 1, 25 odst. 2, 53 německého trestního zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu München ze dne 17. 7. 2007 byl P. K. uznán vinným trestnými činy krádeže a počítačového podvodu a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Okresního soudu München tím, že
1. dne 13. 2. 2007 v blíže přesněji neurčeném čase mezi 7:15 a osmou hodinou odcizil v metru na S. v M. z uzavřené příruční tašky poškozeného V. červenou peněženku včetně obsahu (hotovost ve výši nejméně 35 €, EC-kartu banky S.-b. s lístkem s jejím PIN kódem, platební kartu, zákaznické karty, visitky a kartičku zdravotního pojištění). Toto bylo předem domluveno se spoluodsouzenými A. a M., kteří jej mezitím vlastními těly kryli, případně pozorovali okolí, za účelem minimalizovat riziko a nebezpečí odhalení.
2. Pomocí odcizené EC-karty a jejího PIN kódu vyzvedl následně v době mezi 8:01 a 8:08 z bankomatu H.-V. v T. v M. z konta poškozeného u S.-b. hotovost ve výši 1 550 €, přesto, že věděl, že na tyto peníze nemá žádný nárok. Také při tomto pozorovali spoluodsouzení A. a M. podle společného plánu okolí, aby tak minimalizovali riziko odhalení. Za to obdržel odsouzený A. 725 € a odsouzený M. 280 €.
3. Dne 30. 1. 2007 okolo 16:30 odcizil odsouzený se spoluodsouzeným A. na základě společného plánu v metru mezi M. a G. v M. z uzavřené příruční tašky poškozeného P. jeho peněženku s obsahem (hotovost ve výši nejméně 60 €, EC-kartu banky V.- R. E. eG a EC kartu banky D. B. AG včetně lístků s jejich PIN kódy), za účelem si tyto věci ponechat. Jak bylo předem dohodnuto a naplánováno, měl jeden odsouzený odcizit peněženku z tašky poškozeného, zatímco druhý jej bude vlastním tělem krýt a tím mírnit riziko odhalení.
4. S odcizenou EC kartou banky V.- a R. E. eG následně odsouzený s odsouzeným A. okolo 16:50 až 16:55 z bankomatu D. B. na W. v M., vybrali z konta poškozeného u V.- a R. E. eG hotovost ve výši 2 000 €. S odcizenou EC kartou D. B. vybrali obžalovaní z konta poškozeného u D. B. AG hotovost ve výši 500 €.
5. Následujícího dne odsouzený s odsouzeným A. znovu vybrali pomocí EC karty banky V.- a R. E. eG v čase mezi 1:03 a 1:07 z bankomatu v P. v Č. r. z konta poškozeného u banky V.- a R. E. eG neoprávněně hotovost ve výši 1 025,81 €.
6. Dalšího dne, 1. 2. 2007, odsouzený s odsouzeným A. vybrali opět stejnou EC kartou poškozeného v 7:12 hodin hotovost 714,79 € a v 12:05 hotovost ve výši 287,04 € z bankomatu ve Z., Č. r.
7. Konečně pak odsouzený s odsouzeným A. dne 2. 2. 2007 vybrali stejnou EC kartou poškozeného mezi 4:38 a 4:43 hodin z bankomatu v T. (S. r.) hotovost ve výši 1 027,84 €.
Tímto odsouzený s odsouzeným A. získali hotovost celkem ve výši 5 615,48 €, na kterou, jak věděli, neměli žádný nárok, a poškozeným tak vznikla odpovídající škoda. Podle společného plánu se střídali v rolích toho, který neoprávněně odcizoval, a toho, který mezitím pozoroval okolí, aby tak minimalizoval riziko prozrazení, a případně pak druhého varoval.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 30. 12. 2008, pod č. j. 2301/2008–MOT–T/4, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený P. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestné činy krádeže podle §247 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. K. se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (opakovaným jednáním způsobil škodu, která by v přepočtu na české koruny významně přesáhla hranici škody značné podle §89 odst. 11 tr. zák.), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch