ECLI:CZ:NS:2009:11.TCU.72.2008.1
sp. zn. 11 Tcu 72/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. ledna 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. J. rozsudkem Zemského soudu v Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. 2 KLs 570 Js 24437/06, který nabyl právní moci dne 2. 8. 2007, a to pro trestný čin těžkého loupežného vydírání podle §§249 odst. 1, 250 odst. 2 č. 1, odst. 3, 253 odst. 1, odst. 2, 255, 21, 64 německého trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Zwickau ze dne 30. 4. 2007 byl J. J. uznán vinným trestným činem těžkého loupežného vydírání a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a devíti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu v Zwickau tím, že poté, co vyčerpal skoro všechnu svou hotovost dopoledne dne 14. 11. 2006 v R. nejprve ukradl ze soukromého sklepa čtyři 0,7 litrové láhve vína. Do 15.30 hod. vypil dvě z těchto lahví a vykouřil jeden joint. Poté se rozhodl obstarat si finanční prostředky přepadením pekařství H. na M.-L.-S., obličej si zahalil šálou a hlavu kapucí bundy, do pravého rukávu si schoval asi 24 cm dlouhý kuchyňský nůž, který s sebou běžně nosil kvůli přípravě drog. Okolo 15.45 hod. vstoupil do pekařství, kde byla v tu chvíli jen zaměstnankyně S. H. Přeskočil prodejní pult a s nožem napřaženým na svědkyni řekl: „To je přepadení, chci peníze!“. Svědkyně začala volat hlasitě o pomoc a utekla zpoza pultu ven z obchodu. Odsouzený se proto pokusil otevřít pokladnu svým nožem, což se mu nepovedlo, vydal se proto ven z obchodu, kde narazil na svědka K. G., kterého přivolalo volání svědkyně H. Odsouzený na něj namířil nůž asi ze vzdálenosti 50 cm a opět požadoval peníze. Svědkyně H. proto v úmyslu zabránit nejhoršímu šla s odsouzeným zpět do obchodu a vydala mu z pokladny 191,80 €. Odsouzený si peníze dal do připravené tašky a rychle opustil obchod. Byl však zpozorován a pronásledován obyvateli. Na útěku upadl a ztratil tašku i nůž. Následně byl chycen svědky K. K., A. T. a E. H. v ulici Dr.-K.-S. a držen do příjezdu policie.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 31. 12. 2008, pod č. j. 2278/2008–MOT–T/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. J. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle §234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. J. se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně osobní svobody a majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (maskovaný a se zbraní přepadl prodavačku, které tak nepochybně způsobil značnou psychickou újmu), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. ledna 2009
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch